Oba byli zatčeni v roce 2013 a v dubnu 2014 odsouzeni k trestu smrti. Šest let po jejich uvěznění se jejich odvoláním začal zabývat soud. Celý proces ale následně zbrzdila pandemie COVID-19. Během posledních dvou slyšení v roce 2021 – jedno bylo stanoveno na 15. února, druhé na 24. února – soudci opustili místnost ještě před projednáním odvolání páru s odůvodněním, že jim právě skončila pracovní doba.
Taktika systematického odročování spojená se soudním procesem Shafqata a Shagufty je zcela zjevná. Amnesty International má důkazy o tom, že odkládání a prodlužování soudního procesu je běžným jevem také v několika dalších případech lidí obviněných z „rouhání“. Soudci jsou proto právem vystaveni podezření z uplatňování taktiky, která vychází z jejich neochoty vynést rozsudek a zprostit obžalované viny. Z toho důvodu pak soudy s lidmi obviněnými z vážných trestných činů včetně rouhání mohou v rámci pákistánského právního systému trvat mnoho let, než se uzavřou.
Pákistánské zákony proti rouhání jsou notoricky známé svou vágností i těžkými tresty. Na základě důkazů, které mnohokrát nesplňují standardní normy dokazování „nade vši pochybnost“, obvinění často čelí hrozbě trestu smrti. Zákony proti rouhání jsou tak v přímém rozporu se závazky Pákistánu respektovat a dodržovat lidská práva a připravují půdu pro další zneužívání včetně vyhrožování smrtí a zabitím. Soudci jsou zastrašováni a pod nátlakem nuceni k odsuzování obžalovaných, pokud se sami nechtějí stát další obětí. Někteří soudní obhájci byli zabiti přímo v budově soudu; svědci a rodinní příslušníci obětí byli nuceni se skrývat.
V případě, že jsou obvinění vznesena na základě zákonů proti rouhání, má policie právo údajného pachatele bez varování uvěznit a zahájit vyšetřování bez jakýchkoli pokynů soudu a bez soudní pravomoci. Aby se vyhovělo nátlaku veřejnosti a rozlíceného davu, jenž sestává rovněž z náboženských a duchovních představených a jejich podporovatelů, bylo mnoho případů postoupeno žalobcům, a to zcela bez řádného prozkoumání důkazů. Jakmile je pak někdo už jednou obžalován, může mu být nejen zamítnuto propuštění na kauci, ale reálná je rovněž hrozba vleklých a nespravedlivých soudních procesů.
Mnoho lidí obviněných z rouhání je následně vystaveno násilí ze strany skupin i jednotlivců, kteří se rozhodli vzít právo do vlastních rukou. Dochází tak k výhružkám i zabitím těchto obviněných i dalších lidí, kteří jsou s nimi spojováni, včetně právníků, rodinných příslušníků a členů z jejich obce.
Neustálému strachu jsou rovněž vystavovány osoby zaměstnané v celém pákistánském systému trestního soudnictví. Právníkům, policii, žalobcům i soudcům je výhružkami zamezováno vykonávat svou práci efektivně, nestranně a beze strachu.
Děkujeme Vám za podporu případu. Trest smrti pro pákistánské manžele byl zrušen.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Okamžité a bezpodmínečné propuštění Shafqata Emmanuela a Shagufty Kausarové.
Aby jim i jejich právníkům byla do doby jejich propuštění zajištěna dostatečná ochrana.
Vážený pane ministře,
obracím se na Vás v souvislosti s případem Shafqata Emmanuela a Shagufty Kausarové, křesťanského páru, který byl obviněn z rouhačství a v roce 2014 odsouzen k trestu smrti za údajné posílání „rouhačských“ textových zpráv islámskému duchovnímu. Ve vězení již strávili téměř osm let a zatím stále čekají, až bude vyslyšeno jejich odvolání. To vše navzdory faktu, že by uvězněni vůbec být neměli.
Shafqat a Shagufta veškerá obvinění odmítají a stále čekají na možnost odvolání u vrchního soudu v Láhauru.
Pákistánské zákony proti rouhání jsou v přímém rozporu se závazky země dodržovat lidská práva, a to jak v jejich samotné podstatě, tak v jejich uplatňování; především porušují respekt a ochranu práva na život, svobodu myšlení, svědomí a náboženství nebo víry, dále svobodu názoru a vyjadřování, rovnost před zákonem a zákaz diskriminace. Tyto zákony zcela popírají lidskoprávní úmluvy a standardy a postrádají základní zabezpečení nutná k minimalizaci jejich zneužívání a k odstranění rizika dalšího nedodržování lidských práv, které s sebou přináší ohrožení, jemuž jsou vystaveny zejména náboženské menšiny v zemi.
Považuji za vysoce zneklidňující, že podle pákistánského právního systému (článek 295-C) je trest smrti stále mandatorním pro ty, kteří byli obviněni z rouhačství. Věřím, že jste si vědom, že Výbor Spojených národů pro lidská práva prohlásil, že automatické a mandatorní uvalení trestu smrti představuje svévolný zásah do práva na život a je v rozporu s článkem 6(1) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech č. 275.
Vážený pane ministře Budzare, naléhavě Vás proto žádám, abyste se zaručil za to, že Shafqat a Shagufta budou okamžitě a bezpodmínečně propuštěni a že jim i jejich právníkům bude do doby jejich propuštění poskytnuta náležitá ochrana. Pákistánský zákon proti rouhání bude dál ohrožovat náboženské menšiny a životy jejich příslušníků, pokud nebude zrušen a prohlášen za neplatný.
S úctou,
