Pozadí

Když byla v roce 2010 Asia Bibiová odsouzena k trestu smrti, dva významní politici se ujali jejího případu a apelovali na tehdejšího pákistánského prezidenta Asifa Aliho Zardárího, aby jí trest prominul. Dlouho nepřežili. Salman Tasír, guvernér Paňdžábu, byl zavražděn svým vlastním tělesným strážcem v lednu 2011. O dva měsíce později byl v Islamábádu před domem své matky zastřelen Šahbáz Bhattí, který byl tehdy jediným křesťanem ve vládním kabinetu.

Pákistánské zákony o rouhání jsou známé svou vágností a tvrdými tresty. Obvinění mohou čelit trestu smrti na základě minimálních důkazů. Zákony porušují závazek Pákistánu o uznání lidských práv a vedou k dalším hrozbám, jako jsou výhružky smrtí nebo přímo zabití. Soudci jsou zdráhaví při vyviňování obviněných, protože by se sami mohli stát příštím cílem. Došlo k případům, kdy byli u soudu zabiti obhájci. Svědkové a rodiny obětí se v minulosti museli často skrývat. Úřady místo toho, aby se postavily za lidská práva, daly prostor agresorům, kteří používají násilí, aby získali situační převahu.

Když někdo podá obvinění z rouhání, policie podezřelou osobu může zatknout, aniž by musela kontrolovat, zda dává obvinění vůbec nějaký smysl. Velice často ustupují přáním rozlícené veřejnosti nebo náboženským autoritám a jejich podporovatelům a případy předávají soudům bez prověřených důkazů. Když je pak jedinec obviněn, bývá mu odepřena kauce a mnohdy čelí dlouhým a nespravedlivým procesům.

Hrozbě násilí čelí velká část obviněných z rouhání. Existují jedinci nebo celé skupiny, které „berou právo do vlastních rukou“ a vyhrožují smrtí nejen podezřelým, ale i jejich rodinám, obhájcům nebo známým.

Strach visí i nad lidmi, kteří pracují v pákistánském trestním systému, a znemožňuje jim vykonávat práci účinně a spravedlivě.

Ve zprávě z roku 2016 ukázala Amnesty International, jak zákony o rouhání odporují závazkům Pákistánu chránit lidská práva, mezi které patří i svoboda náboženství, svědomí a projevu. Informovala i o tom, jak byly tyto zákony využívány k utlačování menšin, a to i náboženských.

Pákistánský Nejvyšší soud uznal, že „většina případů rouhání je založena na falešných obviněních“ a vychází z dalších, postranních motivů. Amnesty International zjistila, že tyto motivy málokdy úřady skutečně prověří a obecně se velmi různí: od profesní rivality přes osobní a náboženské neshody až ke snaze získat ekonomickou výhodu.