Pozadí

Polsko je vázáno Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (ICCPR) a Evropskou úmluvou o lidských právech, stejně tak i Listinou základních práv EU k respektování, ochraně a podpoře práv na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje i povinnost státu zajistit, aby pracovníci ve sdělovacích prostředcích mohli vykonávat svoji práci, jak to udělal Tomasz Piatek, s cílem upozornit veřejnost na záležitosti a otázky veřejného zájmu, a to bez vyhrožování, obtěžování, zastrašování či hrozby trestního stíhání. V souvislosti se svými mezinárodními závazky Polsko musí zajistit, aby veškerá trestní obvinění namířená proti pracovníkům ve sdělovacích prostředcích byla výhradně vedena pouze v případě dopuštění se uznatelných trestných činů definovaných a přesně formulovaných zákony a právními předpisy tak, aby lidé byli jasně srozuměni s tím, co je povoleno a co není, a nebylo tak zbytečně a nepřiměřeně zasahováno do svobody projevu.

Ačkoliv je ochrana práv a pověsti druhých jedním z oprávněných důvodů omezení svobody projevu, hranice přijatelné kritiky jsou širší a rozsáhlejší v případě, že se jedná o veřejného činitele, než v případě soukromé osoby. Veřejní činitelé jsou vystaveni kontrole ze strany veřejnosti, což má za následek i vyšší míru tolerance k případné kritice. Trestní ustanovení by nikdy nemělo být použito s cílem potlačit právo na svobodu projevu, a záměrně tak cílit, obtěžovat či zastrašovat politické oponenty, obránce lidských práv, aktivisty v oblasti ochrany životního prostředí či práce, pokojné demonstranty, novináře a další pracovníky ve sdělovacích prostředcích.

Amnesty International se obává, že polské orgány omezují svobodu sdělovacích prostředků od okamžiku, kde se v říjnu roku 2015 ujala moci současná vláda. Mnoho opatření přijatých státními orgány porušuje svobodu projevu. Veřejné sdělovací prostředky se dostaly pod kontrolu vlády a současně je vyvíjen rostoucí ekonomický nátlak na soukromá média, aby učinila totéž. V důsledku zákona o sdělovacích prostředcích, který byl schválen v prosinci 2015, bylo propuštěno několik ředitelů a zástupců dozorčích rad z veřejných televizních a rozhlasových stanic. Mezitím ministr financí jmenoval nové ředitele bez konzultace s nezávislou Národní radou pro vysílání. Veřejná média se tak dostala pod přímou kontrolu vlády, což vedlo ke kritice ze strany nezávislých médií a opozice s tím, že v zásadě slouží jako nástroj vládní propagandy. Do srpna roku 2017 bylo celkem 220 novinářů pracujících ve veřejnoprávních stanicích, včetně odborových předáků, propuštěno, nuceno odstoupit, či přijmout nižší pracovní pozice. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) rovněž vyjádřila své obavy z obvinění vznesených vůči Tomaszi Piatekovi a umlčování médií ze strany státních orgánů.