Pozadí

K 30. listopadu 2017 pojímala střediska na řeckých ostrovech Lesbosu, Chiosu, Samosu, Lerosu a Kosu o téměř 7200 lidí více, než je stanovena jejich kapacita: evidujeme 12 744 lidí v zařízeních jen pro 5 576 lidí. Tisíce lidí, včetně žen a velmi malých dětí, žijí v letních stanech, případně spí na zemi a jsou vystaveni zimě, vlhku a dešti. Mnoha z nich je odpírán přístup ke spravedlivému azylovému řízení. Některé ženy jsou nuceny sdílet stan či buňku s neznámými muži a jejich soukromí a bezpečnost jsou tak ohroženy. Lidé postrádají přístup k čisté vodě, sanitárním zařízením a zdravotní péči, informacím či právní pomoci. Tato situace se týká i obzvláště zranitelných osob (malé děti, těhotné ženy, dlouhodobě nemocní, osoby s odlišnou sexuální orientací, oběti sexuálního násilí, traumat či mučení).

Přicházející zima bude druhým chladným ročním obdobím, které žadatelé o azyl budou muset strávit v nevhodných zařízeních na ostrovech. Od března 2016 totiž platí dohoda mezi EU a Tureckem. Minulou zimu na ostrově Lesbos zemřeli tři muži jen během 6 dní (od 24. 1. do 30. 1.). Ačkoli stále neexistuje oficiální vyjádření k příčině jejich smrti, je přisuzována otravě oxidem uhelnatým z provizorních ohřívačů, které jsou používány k vytápění stanů. Ke konci roku 2016 zabil výbuch způsobený plynovým vařičem kurdskou ženu a její vnučku, které spaly ve stanu na ostrově Lesbos.

EU a Řecko uvedli, že dohoda mezi EU a Tureckem je ospravedlněním k zadržovací politice. Tato politika, zavedená jako součást zmíněné dohody, nutí žadatele o azyl, kteří přijíždí do Řecka, setrvat na řeckých ostrovech až do doby, dokud nebude rozhodnuto o jejich žádosti o azyl, a to bez ohledu na to, zda je jinde dostatek ubytovacích kapacit nebo přístupu k službám. Někteří z těch, kteří na ostrovy připluli v prvních dnech účinnosti této dohody, tam drží už 20 měsíců. Mnoho jich čeká měsíce na první pohovor v rámci azylového řízení, bez informací a v nejistotě, co s nimi bude dál.