Řecko je zemí, do které přichází většina žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů mířících do Evropy. Od roku 2015, s ohledem na nepolevující příchod uprchlíků do země a přetrvávající dopady hospodářské krize, jsou řecké azylové a sociální systémy neustále pod tlakem. I když si Řecko zaslouží uznání za své úsilí, EU naopak selhává v opatřeních, která by přinesla smysluplnou pomoc. Žadatelé o azyl, uprchlíci a migranti, kteří jsou nyní v Řecku, často žijí v hrozných podmínkách a z dlouhodobého hlediska mají jen omezený nebo žádný přistup k sociální pomoci nebo integraci. Se zvyšujícím se počtem lidí připlouvajících po moři od poloviny roku 2019 vzrostl počet lidí na ostrovech v Egejském moři – k 6. lednu 2020 zde bylo 42 041 osob oproti pouhým 17 034 k 6. lednu 2019. Navzdory snahám nové vlády o snížení počtu příchozích a přesunům lidí na pevninu, jsou tábory nadále zoufale přeplněné a podmínky v nich otřesné.

Co se týče přístupu ke zdravotní péči, řecký zákon 4368/2016 (článek 33) zaručuje bezplatný přístup k lékařským a farmaceutickým službám všem lidem ze „zranitelných sociálních skupin“, včetně uprchlíků, žadatelů o azyl a nezletilých bez ohledu na jejich právní status, včetně dětí bez doprovodu a dětí bez legálního pobytu. Podle tohoto zákona musejí mít ti, na něž se vztahuje článek 33, číslo sociálního zabezpečení (AMKA), aby měli přístup k bezplatnému veřejnému zdravotnictví. Od roku 2016 mají žadatelé o azyl a další lidé patřící do tzv. „zranitelných skupin“, kteří nesplňují požadavky pro přidělení čísla AMKA nebo ho nemají, nárok na zdravotní průkaz cizince (K. Y. P. A.), umožňující jim přístup k bezplatnému veřejnému zdravotnictví. Proces vydávání průkazů K. Y. P. A. však zatím nebyl spuštěn.

Rozhodnutím z července 2019 ministerstvo práce stáhlo oběžník, který reguloval, jak bylo číslo AMKA přidělováno cizím státním příslušníkům. Od té doby nebyl zaveden žádný postup na přidělování tohoto čísla pro žadatele o azyl a děti nelegálních migrantů. Nový zákon o azylu z listopadu 2019 měl tento problém řešit a poskytnout žadatelům o azyl přístup k veřejnému zdravotnictví pomocí „dočasného čísla pro pojištění a zdravotní péči pro příslušníky třetích zemí“ (PAAYPA). Ani dva měsíce po přijetí tohoto zákona nebylo přidělování PAAYPA stále zavedeno do praxe.