Pozadí

Životy mužů, žen a dětí jsou v ohrožení kvůli vlně mrazů na řeckých ostrovech, což je důsledkem dohody mezi EU a Tureckem. Spí v zimě, někteří ve stanech pokrytých sněhem, to vše kvůli neschopnosti evropských lídrů efektivně reagovat na uprchlickou krizi.

Od přijetí dohody mezi EU a Tureckem loni v březnu drží evropští lídři žadatele o azyl na řeckých ostrovech s tím, že je vrátí zpět do Turecka. Ti často marně doufají, že tam budou jejich práva respektována. Návraty se však zatím nedějí takovým způsobem, jak evropští lídři očekávali a tato politika vede k humanitární katastrofě.

Implementace dohody vedla k tomu, že více než 16 000 lidí je drženo na ostrovech Lesbos, Chios, Samos, Leros a Kos, ačkoli kapacita středisek na těchto ostrovech je pouze 7 450 míst. Mnoho lidí je tu drženo v detenci od svého příjezdu a tato místa postrádají adekvátní ubytovací podmínky a služby. Jsou to místa, která byla koncipována pouze pro dočasný pobyt. V těchto podmínkách jsou drženy i děti, staří lidé a lidé se specifickými potřebami (nemocní, postižení, lidé s psychickými potížemi, děti bez doprovodu atd.). Lidé tu čelí zimě, požárům od provizorních topení, sexuálnímu násilí a rasistickým útokům z řad stoupenců krajní pravice.

Musíme jednat co nejrychleji, protože vlády evropských států a evropské instituce chtějí, aby uprchlíci zůstali na ostrovech, přestože tam pro to nejsou podmínky. Přemístění lidí z ostrovů by bylo krokem zpět v rámci dohody mezi EU a Tureckem, kterou chtějí udržet za každou cenu. Ve skutečnosti jsou příšerné podmínky na ostrovech součástí úmyslné odstrašující politiky, která má odradit další žadatelé o azyl. Dalším důvodem pro držení žadatelů o azyl na ostrovech je, že chtějí mít jistotu, že budou navráceni zpět do Turecka.

Způsob, jakým Evropa zachází s uprchlíky, je otázkou našeho kolektivního svědomí. Svět se k tomuto problému už nemůže obracet zády. Je třeba tlak v rámci i vně Evropy, abychom odvrátili humanitární katastrofu.