Urgentní
akce

© Private

Ukrajinský bojový záchranář v ruském zajetí bojuje o život. Podepište petici za jeho propuštění

  Případ

  Rusko publikován 18.3.2025

Artem Kolomijec je ukrajinský bojový záchranář a válečný zajatec, který byl zajat v květnu 2022 během obléhání Mariupolu. V důsledku mučení a špatného zacházení se nyní nachází v ohrožení života. Je mu odpírána adekvátní lékařská péče a je držen v izolaci bez možnosti komunikace. Jako vážně nemocný válečný zajatec musí být okamžitě repatriován na Ukrajinu nebo převezen do neutrální země.

Artem Kolomijec, starší seržant 12. brigády Národní gardy Ukrajiny („Azov“). Artem je již více než 1000 dní držen v ruském zajetí, kde se nachází v naprosté izolaci. Jediným zdrojem informací o jeho osudu jsou bývalí váleční zajatci, kteří dříve byli v zajetí společně s ním. Poslední zpráva, kterou Artemova rodina obdržela, pochází z prosince 2024.

V prvních dnech rozsáhlé invaze obklíčily ruské síly Mariupol. Obrana města trvala 86 dní (z toho 82 dní bylo město zcela obklíčeno). Civilisté i ukrajinská armáda během devastace a postupného obsazování města Rusy využívali jako úkryt ocelárnu Azovstal. Jako bojový záchranář Artem ošetřoval raněné a zachraňoval životy během obrany Mariupolu i v Azovstalu. Zde poskytoval lékařskou pomoc také civilistům.

Jeho spolubojovníci vzpomínají, že byl své lékařské misi naprosto oddaný a riskoval vlastní život, aby mohl pomáhat. Odhady ohledně počtu lidí ukrývajících se v Azovstalu se liší, ale 20. května, kdy ukrajinské úřady vydaly rozkaz zbytku obránců vzdát se, aby si zachránili životy, opustilo ocelárnu nejméně 177 civilistů (včetně 47 dětí) a přes 1900 ukrajinských obránců. Skutečný počet osob, které se zde během více než dvou měsíců ukrývaly, je však pravděpodobně ještě vyšší. Kvůli intenzivnímu ostřelování je ale bohužel pravděpodobné, že zde mnoho civilistů i ukrajinských bojovníků zahynulo.

Artem byl během obrany Mariupolu a Azovstalu zraněn a 20. května 2022 padl do zajetí. Jelikož Rusko nemá oficiální tábory pro válečné zajatce (což je ze strany Ruska další porušení mezinárodního humanitárního práva), byl – stejně jako mnoho dalších ukrajinských zajatců – během svého zajetí přesouván mezi různými trestaneckými koloniemi v Rusku. Ví se, že v určité fázi svého zajetí byl v Taganrogu.

Podle svědectví bývalých zajatců z jedné z kolonií, ve které byla umožněna lékařská péče, Artem i v zajetí pokračoval ve své zdravotnické činnosti. Podle posledních známých informací byl Artem naposledy vězněn v ruském Permu. Existují svědectví o tom, že v této kolonii jsou váleční zajatci kolektivně trestáni za žádosti o lékařskou pomoc, což znamená, že Artem nemůže pomáhat ostatním zajatcům, a zároveň se ani jemu samotnému nedostává potřebné lékařské péče.

Pozadí

Mezinárodní humanitární právo (IHL), konkrétně Třetí Ženevská úmluva, zaručuje válečným zajatcům základní práva. Mezi ty patří mimo jiné právo na lidské zacházení (čl. 13), právo na vhodné životní podmínky během zajetí (čl. 25), právo na dostatečnou kvalitu a množství jídla (čl. 26), právo na přístup k adekvátní lékařské péči (čl. 30), právo odesílat a přijímat korespondenci (čl. 71) a právo přijmout humanitární pomoc (čl. 72–74). Kromě toho váleční zajatci, kteří jsou vážně zranění nebo nemocní, nebo ti, jejichž fyzické či duševní zdraví je ohroženo v důsledku pobytu v zajetí, musí být repatriováni na Ukrajinu nebo umístěni do neutrální země, v souladu se zněním článků 109 a 110 Třetí Ženevské úmluvy.

Podle výzkumu Amnesty International a zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (UN OHCHR) čelí ukrajinští váleční zajatci v zajetí rozsáhlému a systematickému mučení a špatnému zacházení. Velmi často jsou také drženi v izolaci. Artemova rodina od něj po celou dobu neobdržela žádný dopis, a podle informací od bývalých zajatců žádnou korespondenci od své rodiny nedostal ani Artem. Tím bylo porušeno jeho základní právo odesílat a přijímat korespondenci.