Amnesty International je přesvědčena, že jediným důvodem pro uvěznění mužů byla jejich snaha o prosazení demokratických reforem a považuje je za vězně svědomí.

„Světoví lídři nesmějí upřednostňovat ekonomické zájmy před lidskými právy a ignorovat závažné porušování základních práv ve Spojených arabských emirátech. Měli by využít svého vlivu a postarat se o to, aby všichni vězni svědomí byli propuštěni, a aby byla respektována jejich práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování“, řekl Said Boumedouha, zástupce ředitele programu Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.

Celkově bylo Nejvyšším federálním soudem v bezprecedentním procesu souzeno 94 aktivistů. Šedesát devět obžalovaných – osm z nich v nepřítomnosti – bylo odsouzeno k trestu vězení v rozmezí sedmi až patnácti let. Procesy přitom byly nespravedlivé: Soudci například jako důkaz viny akceptovali „přiznání“ získaná během mučení a obžalovaným byl znemožněn kontakt s obhájci. Několik aktivistů si stěžovalo, že jejich podpisy byly na „doznání“ zfalšovány.

Obžalovaní během soudu uvedli, že byli ve vězení surově biti, zavěšeni vzhůru nohama, trhali jim vousy, chlupy na hrudi a nehty, během dne i noci byli nepřetržitě vystaveni jasnému světlu, bylo jim znemožněno spát a trávili dlouhou dobu na samotce. Zaměstnanci věznice jim navíc vyhrožovali elektrickými šoky, znásilněním a smrtí. Soudce všechna tato obvinění ignoroval, a tak nebyla nijak prošetřena. Jelikož byli aktivisté odsouzeni Nejvyšším federálním soudem, nikdo z nich neměl možnost se proti rozsudku odvolat, což je v rozporu s mezinárodními závazky Spojených arabských emirátů o dodržování lidských práv.