*Sakíne čelí hrozbě smrti ukamenováním od roku 2006, kdy byla uznána vinnou z toho, že měla „nedovolený vztah“ se dvěma muži a že se údajně měla podílet na vraždě svého manžela.*

Přestože svou vinu popřela, byla potrestána 99 ranami bičem a odsouzena k trestu smrti ukamenováním za „cizoložství při manželství“. V srpnu 2010 Sakíne vystoupila v televizi a přiznala podíl na vraždě manžela, zmínila se také o fyzickém týrání a nátlaku, kterému je vystavena.

Své „přiznání“ učiněné během vyšetřování Sakíne Aštíaníová následně odvolala při soudním procesu s tím, že k němu byla donucena, a popřela, že by se dopustila cizoložství.

Dva z pěti soudců ji shledali nevinnou a podotkli, že již byla zbičována. Dodali, že nenalezli nezbytné důkazy cizoložství, které by proti obviněné v této věci svědčily. Zbývající tři soudci včetně předsedy senátu ji však vinnou uznali na základě „úsudku soudce“, což je ustanovení íránských zákonů, které umožňuje soudcům učinit si vlastní subjektivní a případně i svévolný úsudek o tom, zda je obžalovaná osoba vinna, a to i v případě nedostatku jasných a nezvratných důkazů. Poté, co byla většinou soudců shledána vinnou, Sakíne byla odsouzena k trestu smrti ukamenováním.

Po mezinárodní vlně protestů, která se zvedla kvůli její hrozící popravě, oznámilo v červenci 2010 Íránské velvyslanectví v Londýně, že by ukamenována být nemusela. Nicméně poprava jí stále hrozí, ať již ukamenováním nebo jiným způsobem.