V několika posledních letech prošla saúdskoarabská společnost významnějšími reformami. Ženám bylo umožněno řídit auto, došlo k částečnému uvolnění systému mužského poručnictví, kvůli kterému ženy potřebují souhlas mužského příbuzného (nejčastěji otce nebo manžela) k vykonávání pro nás běžných úkonů – třeba jít k lékaři, studovat, pracovat atd. Nově pak můžou požádat o pas a vycestovat dívky starší 21 let – a to opět bez souhlasu opatrovníka.

V zemi přesto stále dochází k rozsáhlým zátahům proti aktivistům, novinářům a obráncům lidských práv. Ti jsou často na základě falešných obvinění v nespravedlivých procesech odsuzováni k dlouhým trestům vězení.

Po propuštění většina z nich čelí dalšímu trestu v podobě zákazu vycestování ze země, nejčastěji v rozmezí od pěti do dvaceti let.

Zákaz vycestovat obvykle vydává soud nebo je součástí policejního rozhodnutí a měl by být uplatňován v případech, které se týkají finančních trestných činů nebo vyšetřování závažné trestné činnosti. Amnesty International ale zdokumentovala používání zákazů vycestování, které nebyly vydány ani soudem, ani policií a dotyčný se o nich dozvěděl až na letišti ve chvíli, kdy mu nebylo umožněno odletět. Takové „neoficiální“ zákazy se v Saúdské Arábii uplatňují především na příbuzné pokojných aktivistů, což je zjevně odplata za nenásilné aktivity rodinných příslušníků používaná zároveň k potlačení kritických hlasů v zemi i v zahraničí. Svévolné zákazy vycestování navíc představují porušení lidských práv jak podle místního, tak podle mezinárodního práva.

„Zákaz vycestování zjevně používají jako nástroj k vydírání rodinných příslušníků [saúdských] aktivistů a aktivistek, zejména těch, kteří žijí v zahraničí, jako jsem já. Chtějí nás zastrašit a umlčet,“ uvedl Abdulláh al-Odah, syn šejka Salmána al-Odaha, kterému hrozí trest smrti.

Amnesty zdokumentovala 30 případů saúdskoarabských aktivistů a obránců lidských práv, kteří byli stíháni a odsouzeni k trestům odnětí svobody, po nichž následoval zákaz vycestování ze země, a také 39 neoficiálních zákazů, které postihly příbuzné aktivistů.

Ve všech 39 případech neoficiálních zákazů vycestování nebyli lidé úřady nijak vyrozuměni a o tom, že se na ně vztahuje zákaz vycestování, se dozvěděli až při kontrole na letištích nebo hraničních přechodech při snaze o vycestování ze země. Saúdské orgány přitom neuvedly žádný důvod, proč lidem zabránily v nástupu do letadla nebo překročení hranic, a odmítly poskytnout jakoukoliv formální dokumentaci odůvodňující toto rozhodnutí. Při dotazu na dobu trvání zákazu vycestování navíc těmto osobám nebylo sděleno, kdy a zda vůbec bude zákaz zrušen.