V případě, že budou vyhoštěni zpět do Severní Koreje, jim hrozí pronásledování nebo jiné závažné porušení lidských práv, jako například bezdůvodné zadržení, mučení nebo jiné nelidské zacházení, či dokonce poprava.

Lee Su-jung přijela se svým synem do Číny 17. října z Hörjongu, města nedaleko severovýchodní hranice Severní Koreje. Po příjezdu se k nim připojilo dalších osm Severokorejců. Tato desetičlenná skupina, v níž většinu tvořily ženy a dívky, cestovala společně s převaděčem do města Šen-jang. Během svého pobytu v Číně Lee Su-jung navázala prostřednictvím mobilního telefonu kontakt se svým manželem Lee Tae-wonem, který opustil Severní Koreu v roce 2015 a nyní žije se svou matkou a bratrem v Jižní Koreji.

Večer 4. listopadu, když Lee Tae-won telefonoval se svou manželkou, byl jejich rozhovor náhle přerušen, to, co zaslechl, ho přimělo domnívat se, že Lee Su-jung a jejich dítě byli právě zatčeni policií. Od té doby nebyl schopen svou ženu kontaktovat a 12. listopadu se k němu donesla zpráva potvrzující, že jeho žena a syn byli zadrženi v záchytném centru Santaizi v Šen-jangu.

Dle Lee Tae-wona má jeho žena slabé srdce a její stav vyžaduje pravidelnou lékařskou péči. Jejich syn trpí astmatem a v zimě mívá často problémy s dýchacími cestami. Během zadržení jim hrozí nedostatek adekvátní lékařské péče.

Přestože Čína je smluvním státem Úmluvy o právním postavení uprchlíků, v současné době nepovoluje Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN přístup k Severokorejcům, kteří prchají ze své země. Čínská vláda nepovažuje Severokorejce, kteří přecházejí hranici do Číny bez předchozího povolení, za uprchlíky, nýbrž za protizákonné ekonomické migranty, a pokud jsou chyceni, obvykle je násilně vrací do Severní Koreje. Násilně repatriovaní Severokorejci jsou často bezdůvodně uvězněni a vystaveni nuceným pracím, mučení a jinému špatnému zacházení, nebo bývají dokonce popraveni.