Vymazání jejich jmen ze seznamu obyvatel s trvalým pobytem mělo pro ně závažné a negativní důsledky. „Vymazaní“ se ocitli bez právního statusu a následně bez platných dokumentů.

Neměli přístup ke zdravotní péči ani sociálním dávkám, zaměstnavatelé s nimi museli ukončit pracovní poměr, jejich děti nebyly po narození registrovány. Někteří byli vystěhováni z bytů, přišli o veškerý majetek, včetně nezbytných dokladů a dokumentů, a byli nuceni žít celé roky v nevyhovujících podmínkách ve stanech či městských parcích. Na papíře přestali existovat. Další byli zadrženi a vyhoštěni ze Slovinska.

Navzdory soudním vítězstvím u slovinského ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) má Slovinsko k nápravě letitých křivd daleko – zhruba polovině „vymazaných“ osob stát neobnovil status trvalého pobytu. Příslušná legislativa vzešlá z výsledků soudních rozhodnutí nebyla dosud zcela respektována.

Stanovené lhůty, během nichž měla být situace „vymazaných“ právně ošetřena, již navíc vypršely.

Další důsledky také nebyly odstraněny. Mnoho rodin se pod tlakem oddělilo, „vymazaní“ si nemohli koupit byty, nebylo jim umožněno vyšší vzdělání. Mnoho z nich nemohlo žít běžným životem, bez přístupu ke zdravotní péči a službám rovněž dříve umírali.

Přiznané kompenzace byly výrazně nižší než ty, které „vymazaným“ přiznal Evropský soud pro lidská práva. Dnes nejsou k dispozici žádné právní prostředky k nápravným opatřením.

Etnické čistky ve Slovinsku probíhaly tzv. tužkou a gumou. Za vymazání nebyl nikdy nikdo odpovědný.

Vymazání bylo prohlášeno za nezákonné, protiústavní a diskriminační jak slovinským ústavním soudem, Evropským soudem pro lidská práva, tak i mnoha mezinárodními orgány, avšak „vymazané“ osoby stále nedostaly oficiální omluvu jménem státu.

Můžeme to změnit. Vyzvěte prezidenta Slovinské republiky Boruta Pahora, aby se oficiálně omluvil „vymazaným“ jménem státu u příležitosti 30. výročí vymazání.