Pozadí

Amnesty International spolu s dalšími lidskoprávními organizacemi zdokumentovala nadměrné užívání síly a hromadná vyhošťování, odehrávající se na hranicích dvou španělských enkláv v severní Africe, Ceuty a Melilly. Dochází při nich k vytlačování (tzv. push-backs) migrantů a uprchlíků španělskou civilní stráží zpět do Maroka.

6. února 2014 utonulo nejméně patnáct migrantů plavajících z Maroka u pobřeží Ceuty poté, co jejich směrem španělská civilní stráž střílela gumové projektily a slzný plyn ve snaze zabránit jim ve vstupu na španělské území. Soudní prošetřování těchto úmrtí stále probíhá. Ten samý den bylo třiadvacet osob, kterým se podařilo přeplavat na španělskou pláž, obratem navráceno do Maroka, zjevně bez jakéhokoliv oficiálního správního řízení.

Španělský ministr vnitra prohlásil, že deportace těchto osob byla v souladu se zákonem, neboť tito lidé ještě nepřekročili hranici Španělska, tvořenou v tomto konkrétním případě příslušníky civilní stráže. Takový výrok ukazuje, že španělské autority jsou ochotny měnit vymezení španělských hranic případ od případu tak, aby se vyhnuly plnění svých mezinárodních závazků. Španělská vláda například opakovaně tvrdila, že území mezi trojitým plotem na hranicích Melilly a Maroka není španělským územím, aby tak ospravedlnila probíhající navracení migrantů a uprchlíků z této enklávy do Maroka. A to navzdory výroku španělského soudu, který potvrdil, že území mezi jednotlivými ploty náleží ke Španělsku. Ovšem bez ohledu na to, kde k vytlačování (push-backs) dochází, je za něj Španělsko odpovědné ve všech případech, kdy prostřednictvím příslušníků španělské civilní stráže jakýmkoliv způsobem vykonává státní moc nad migranty a uprchlíky. Výroky, které mají za cíl vyloučit odpovědnost Španělska za dění odehrávající se na jeho území, vyvolávají vážné obavy z toho, že by vláda mohla aplikovat „nepřijetí na hranicích“, zaváděné kontroverzním dodatkem zákona, nejen na migranty a uprchlíky nacházející se na španělských hranicích, ale také na ty, kdo už vstoupili na území Španělska.

Vyhoštění prováděné způsobem, který jedincům upírá možnost odvolání a podání vysvětlení jejich osobních poměrů, je zakázáno mezinárodním právem a může vést k porušení práva vyhledat azyl a povinnosti nenavracet do země původu (tzv. non-refoulement). Aplikace předloženého dodatku zákona by byla rovněž porušením nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 z 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), dále také porušením směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 4 k této úmluvě, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Listiny základních práv EU.

Předložený dodatek přináší další výjimky ze stávající španělské právní úpravy imigrace, která zakazuje urychlené navracení a zaručuje migrantům právo na právní poradenství a na tlumočení během vyhošťovacího řízení. Zákon 12/2009, o právu na azyl a doplňkovou ochranu, zaručuje všem osobám nacházejícím se na území Španělska právo zažádat o mezinárodní ochranu. „Nepřijetí na hranicích“, tak, jak je představeno v předloženém dodatku, by migranty a uchazeče o azyl přicházející na hranice Ceuty či Melilly připravilo o tato zákonná práva.

Vládnoucí Lidová strana, která disponuje absolutní většinou v obou komorách parlamentu (Kongresu i Senátu), předložila návrh změny imigračního zákona poslední den, kdy bylo možné podávat pozměňovací návrhy k návrhu zákona o veřejné bezpečnosti. Předložení pozměňovacího návrhu v této fázi legislativního procesu znemožňuje, aby se občanská společnost smysluplně zapojila do debaty o znění zákona a ztěžuje potřebné posouzení dopadu změny zákona na lidská práva. Návrh zákona o veřejné bezpečnosti je projednáván ve zkráceném zákonodárném procesu a může být definitivně přijat již v lednu 2015.