Pozadí

6. října 2016 Dunšabský městský soud odsoudil po nespravedlivém procesu Buzurgmekhra Jorova k 23 letům vězení. Soud ho shledal vinným z “podněcování národní, rasové, místní a náboženské nenávisti” podle Článku 189 trestního zákoníku; “podvodu” (Článek 247); “veřejného podněcování k násilným změnám ústavního pořádku Republiky Tádžikistán” (Článek 307); “veřejného podněcování k extremistickým aktivitám” (Článek 307 -1); a padělání peněz (Článek 340). Tádžická media vyobrazovala Buzurgmekhra Yorova jako sympatizanta s terorismem a tudíž “teroristou”. Buzurgmekhr Jorov odmítl všechna obvinění a odmítl, že by se dopustil jakéhokoliv provinění. Trval na svém vyjádření z 3. října 2016, že není “extremistou, ale právníkem”. V únoru 2017 mu Nejvyšší soud zamítl odvolání.

12. prosince 2016 proběhl další soud Buzurgmekhra Jorova na základě nových obvinění z “nerespektování” soudu a urážky vládních představitelů citováním oslavovaného básníka z 11. století, Omara Khayyama, ve svém závěrečném vyjádření 3. října 2016 před Dunšabským městským soudem. 16. března 2017 ho Nejvyšší soud shledal vinným a odsoudil ho k dalším 2 rokům ve vězení. V únoru 2017 Firdavský okresní soud začal se slyšeními zabývajícími se třetím trestním případem vzneseným úřady vůči Buzurgmekhru Jorovi na základě nového obvinění z podvodu, údajně v odpovědi na stížnosti, které vůči němu vznesli členové veřejnosti. V dubnu 2017 byla Jorovova žena informována o čtvrtém kriminálním řízení proti jejímu manželovi kvůli údajné urážce „vládce národa“ prostřednictvím výroku, který řekl před soudem v odpovědi na obvinění z podvodu. Jorovovův plný trest činí 28 let za mřížemi.

Trestní stíhání 14 nejvyšších členů IRPT bylo spojeno s násilnými nepokoji v Tádžikistánu v září 2015, která místní autority ohlásily jako ozbrojený pokus o převzetí vlády bývalým náměstkem ministra obrany Abdukhalinem Nazarzodou a jeho stoupenci. Tádžické autority tvrdily, že během těchto nepokojů jednal Abdukhalim Nazarzoda pod příkazem Mukhiddina Kabiriho, leadera IRPT v exilu. Mukhiddin Kabiri odmítl jakékoliv spojení s násilnými událostmi a obvinil autority z umělého vytváření důkazů proti němu i dalším členům IRPT. 2. června 2016 odsoudil tádžický Nejvyšší soud 13 nejvyšších představitelů IRPT k dlouholetým vězeňským trestům, a jednoho k dvěma rokům (ten byl později amnestován), a to v procesu, který zdaleka nesplňoval podmínky spravedlivého soudu, které se Tádžikistán legálně zavázal dodržovat.

Výzkum Amnesty International ukázal, že v průběhu posledních 3 let čelili obhájci, kteří pracovali na politicky citlivých případech nebo případech vztahujících se k národní bezpečnosti a proti-teroristickým aktivitám, zvýšené míře obtěžování, zastrašování a nátlaku spojenému s jejich zákonnými profesionálními aktivitami. Při těchto situacích byli právníci oběťmi zastrašujícího zatýkání, trestního stíhání na základě politicky motivovaných obvinění a odsouzeni k dlouhým vězeňským trestům následujících po nespravedlivých soudních řízeních. Někteří kvůli strachu z odplaty vůči sobě či své rodině museli prchnout ze země. Být v dnešní době právníkem, a především tím lidskoprávním, představuje v Tádžikistánu neustálé riziko. Více si přečtěte ve zprávě: In the line of duty: Harassment, prosecution and imprisonment of lawyers in Tajikistan z 23. května 2017, Index: EUR 60/6266/2017, dostupný zde: https://www.amnesty.org/en/documents/eur60/6266/2017/en/.

Věznění na samotce je izolace vězně či zadržovaného od ostatních spoluvězňů. V závislosti na délce a dalších podmínkách může držení vězně o samotě, nebo snižování stimulace jeho smyslů, které z těchto podmínek může vyplývat, přispívat ke krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení. Minimální standardní zásady OSN pro zacházení s vězni (Pravidla Nelsona Mandely) zakazují praktikování dlouhavého věznění o samotě, za což je považováno věznění přesahující 15 po sobě jdoucích dní.