Pozadí

Krymští Tataři představují na Krymu domorodou etnickou skupinou. V roce 1944 je Stalin prohlásil za kolaboranty s nacistickým Německem a nechal deportovat do vzdálených oblastí Sovětského svazu. Ačkoliv byli rehabilitováni již v šedesátých letech minulého století, zpět na poloostrov jim byl návrat umožněn až v roce 1988. Od začátku ruské okupace území jsou Krymští Tataři vystaveni útlaku a pronásledováni. Je jim odpíráno právo na svobodný pohyb, vyjadřování či shromažďování. Znemožňovány jsou také projevy proukrajinských postojů.

Dva nejvýznamnější předáci tatarské komunity na Krymu, bojovník za lidská práva Mustafa Džemilov a aktivista Refat Chubarov, byli z poloostrova vyhnáni a návrat jim byl znemožněn. Několik dalších lidí bylo podrobeno násilí. Žádný z podobných případů, včetně prokazatelných případů zmizení, nebyl řádně vyšetřen. Například Refat Ametov, muž který 3. března protestoval před budovou regionální vlády v Simferopolu, byl odveden třemi příslušníky místní „domobrany“. Jeho tělo pak bylo nalezeno o dva týdny později a vykazovalo známky mučení. Trestní stíhání sice bylo formálně zahájeno, ale ve vyšetřování nedošlo k žádnému posunu.

Rafis Kašmov byl podle slov zástupců vyšetřovací komise zadržen proto, že nemá stálé zdroje příjmů, a tak by se znovu „mohl zapojit do páchání trestné činnosti“, jestliže by byl ponechán na svobodě. Aktivistovo zadržení bylo 29. prosince 2014 posvěceno soudem. 19. ledna 2015 pak Kašmov zahájil na protest proti svému zatčení a neoprávněnému stíhání hladovku. Člen místní Veřejné monitorovací komise sdělil Amnesty International, že Kašmov trpí dříve vzniklou chorobou a tvrdí, že je vystaven nátlaku ze strany několika státních úředníků.

Ruské úřady po anexi Krymu oznámily, že všichni občané poloostrova automaticky nabývají občanství Ruské federace. Jestliže si přejí zachovat si občanství ukrajinské, musí o tom příslušné orgány regionální správy informovat.