Materiály, kvůli kterým byla Chelsea Manningová 21. srpna 2013 odsouzena k 35 letům armádního vězení, poukazovaly na potenciální porušování lidských práv. Manningová podle svého tvrzení jednala ve víře, že dokumenty mohou otevřít veřejnou debatu o nákladech na války, především nasazení amerických vojsk v Iráku a Afghánistánu, a že zveřejněním dokumentů upozorňuje na zločiny. Vláda USA naopak tvrdí, že Manningová narušila národní bezpečnost a ohrozila životy.

Manningovou drželi v izolaci v předsoudní vazbě sedm měsíců, což Speciální pozorovatel OSN pro mučení popsal jako kruté a nelidské. Během jejího soudu v červenci 2013 nebylo Manningové dovoleno představit důkazy pro to, že jednala ve veřejném zájmu a své motivy mohla vysvětlit až ve fázi, kdy se rozhodovalo o odsouzení. Je znepokojující, že se jí této možnosti nedostalo dříve, jelikož by tím tak mohl být nastolen nebezpečný precedent, který by měl negativní dopad na ostatní, kteří věří, že jednají nebo odhalují informace ve veřejném zájmu.

Chelsea Manningová se přiznala k zveřejnění utajovaných informací. Armáda proti ní ale vznesla dodatečná obvinění, včetně porušení Špionážního zákona a „napomáhání nepříteli“. Žaloba vznesla jasně přehnaná obvinění, navíc se zřejmě snažila ostře varovat ostatní potenciální „whistleblowery“ (lidé, kteří upozorňují na podezřelé jednání určité organizace), místo aby se zabývala obviněními, ke kterým se Manningová už přiznala.

Žádost o milost podaná v březnu 2014 spolu s 38 605 podporujícími podpisy, které nasbírala Amnesty International díky peticím, byla zamítnuta.

Chelsea Manningové by měla být udělena milost kvůli motivům, které ji k jejímu jednání vedly, kvůli špatnému zacházení, kterého se jí ve vazbě dostalo a kvůli procesním nedostatkům během procesu. Trest by měl být zrušen, obviněná by měla být okamžitě propuštěna a vláda USA by měla zahájit vyšetřování pachatelů trestných činů, na které Manningová upozornila, spíše než trestat ji za jejich odhalení.