V roce 2008 shledala texaská porota Melissu Lucio vinnou z vraždy dvouleté dcery Mariah. Podle soudního lékaře, který provedl pitvu, dítě zemřelo na krvácení do mozku způsobené úderem tupým předmětem do hlavy. Přestože holčička měla prokazatelné problémy s chůzí – v důsledku lehkého tělesného postižení hůř chodila, při chůzi byla nestabilní a častěji zakopávala –, soudní lékař vypověděl, že zranění hlavy nemohla být důsledkem pádu. Podle nových znaleckých posudků a vyjádření odborníků je ale možné, že smrt Mariah byla způsobena nešťastnou náhodou, konkrétně pádem ze schodů. K němu došlo 15. února 2007, když se rodina stěhovala. Kvůli vnitřnímu krvácení o dva dny později holčička zemřela.

Místo toho, aby úřady nejprve řádně prošetřily okolnosti zranění, okamžitě dospěly k závěru, že Mariah byla zavražděna, a Melissa Lucio byla ještě v den smrti své dcery zatčena.

Lucio byla v bezprostředním šoku ze ztráty dítěte, nevyspalá, izolována od rodiny, navíc v té době čekala dvojčata. Přesto byla pět hodin vyslýchána policií.

Přibližně ve tři hodiny ráno, poté, co během výslechu více než stokrát uvedla, že svou dceru do hlavy nikdy neuhodila, učinila Melissa Lucio usvědčující prohlášení – které později obžaloba u soudu vylíčila jako úplné „doznání“: „Asi jsem to udělala já, asi jsem to udělala já.“ a „Co mám říct? Jsem za to zodpovědná.“

Odborníci, kteří se případem zabývali, po přezkoumání záznamu z výslechu dospěli k závěru, že Melissa Lucio „byla během výslechu vystavena neustálému nátlaku a rozsáhlé manipulaci“.

Obhajoba se v průběhu soudního řízení snažila předvést dva znalce, kteří by porotě vysvětlili, proč mohla Melissa Lucio učinit takové „přiznání“, pokud nebyla za smrt své dcery zodpovědná. Jeden z nich, psycholog, by vypověděl, že Melissa Lucio je přeživší opakovaného sexuálního zneužívání a domácího násilí. Od svých šesti let byla sexuálně zneužívána členem rodiny. Byla zneužívána po celé dětství a v dospívání. V šestnácti letech se stala dětskou nevěstou, aby unikla. Manžel Melissy Lucio však ženu také zneužíval. Později opustil ji i jejich děti. Další partner ji rovněž týral, opakovaně znásilňoval a vyhrožoval zabitím. Tato traumatizující historie obžalované, která prožila emocionálně, fyzicky a sexuálně zneužívající vztahy s muži, ji učinila zranitelnou, aby přijala vinu a při výslechu souhlasila (jak uvedl federální soudce v roce 2021, „tato skutečnost je silným dokladem Melissa tvrzení, že jí byla odepřena možnost předložit úplnou obhajobu: že se pouze snažila přijmout vinu za činy druhých, což je psychický jev osobnosti, který vznikl v důsledku toho, že byla od mala psychicky i sexuálně zneužívána, a v důsledku špatných životních podmínek“). Soudce ale rozhodl, že takové svědectví je pro otázku viny/neviny irelevantní, což se rovnalo naprostému odmítnutí její obhajoby, že se falešně přiznala a je nevinná. Porota se tak nikdy nedozvěděla o traumatizujících životních zkušenostech Melissy Lucio a o tom, jaký vliv mohly mít na její reakce bezprostředně po smrti její dcery.

Amnesty International se domnívá, že již toto rozhodnutí způsobilo, že její proces byl podle mezinárodního práva nespravedlivý. Zpochybnilo presumpci neviny, porušilo zásadu „rovného zacházení“ a odepřelo obžalované plnou možnost zpochybnit hlavní důkazy obžaloby vedené proti ní.