Pozadí

Vietnam je smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který garantuje práva na svobodu projevu, sdružování a poklidné shromažďování. Tyto závazky jsou však ve Vietnamu omezovány jak v zákoně, tak i v praxi. Vágně formulované články v sekci národní bezpečnosti vietnamského trestního zákoníku z roku 1999 jsou často užívány ke kriminalizaci nenásilných nesouhlasných názorů a aktivit. V ohrožení jsou lidé obhajující klidnou politickou diskuzi, kritizující vládní politiku nebo lidé požadující respektování lidských práv. Článek 258 (zneužití demokratických svobod k narušení státních zájmů, zákonných práv a zájmů organizací a/nebo občanů) je často užíván k zadržení a stíhání disidentů, za jejich nenásilný aktivismus. To zahrnuje bloggery, aktivisty za pracovní práva a za práva vlastníků půdy, politické aktivisty, náboženské stoupence, obhájce lidských práv a aktivisty za sociální spravedlnost nebo dokonce třeba i textaře.

Vězeňské podmínky jsou ve Vietnamu špatné. Je zde nedostatek jídla a neadekvátní zdravotnická péče. Podmínky nejsou dostačující ani podle minimálních požadavků zakotvených ve Standardních minimálních pravidlech OSN a dalších mezinárodních standardech. Vězni svědomí jsou trestáni samotkou a v izolaci zůstávají po dlouhou dobu. Také jsou vystaveni špatnému zacházení, včetně bití ostatními vězni. Mnoho vězňů svědomí je často stěhováno z jednoho zadržovacího zařízení do jiného, často bez podání informací rodinám. Mnoho vězňů svědomí drželo hladovku na protest proti špatnému zacházení a špatným podmínkám zadržení.