Pozadí

Návrh zákona o neziskových organizacích zařazuje všechny občanské organizace registrované podle různých zákonů pod jeden zákon a jeho ustanovení naznačují snahu kontrolovat a umlčovat občanskou společnost, která je vnímána jako „protivládní“. Cílem návrhu zákona je omezit schopnost organizací občanské společnosti vykonávat role, které by mohly zásadním způsobem ovlivnit schopnost běžných Zimbabwanů plně se účastnit nadcházejících voleb, a tím zasáhnout do jejich ústavně zaručených občanských a politických práv. Návrh zákona obsahuje vágní ustanovení, v nichž se zakazuje podpora politické strany nebo kandidáta nebo vystupování proti nim, není však jasné, co podpora politické strany nebo vystupování proti ní znamená. Organizace občanské společnosti, tj. organizace, které poskytují velmi důležité záchranné sítě pro politické subjekty v období před volbami, ať už prostřednictvím poskytování právní pomoci nebo sociálně-zdravotní pomoci, vzdělávání voličů, mobilizace nových voličů, monitorování voleb a/nebo pozorování, jsou podle navrhovaného zákona považovány za „politické“ a obávají se, že jejich zásahy mohou být nesprávně vykládány jako podpora politických stran.

Vláda rovněž zvažuje přijetí tzv. „vlasteneckého zákona“. Člen parlamentu za vládnoucí stranu Hon Pupurai Togarepi ze strany ZANUP PF, který podpořil návrh, aby vláda vypracovala vlastenecký zákon, poznamenal, že: „…nevládní organizace, jež se ve své činnosti odchýlí od své hlavní činnosti a začnou vyvíjet aktivity, které destabilizují obyvatele Zimbabwe […] do této země přicházejí lidé, kteří tvrdí, že jsou sociálními organizacemi, a přitom mají politické cíle […] pokud jste vedli kampaň proti Zimbabwe, měl by vám být zákonem zakázán vstup do jakékoliv veřejné funkce, protože byste zabili lidi, o které se chcete starat.“

V roce 2004 byl učiněn první pokus o regulaci nevládních organizací prostřednictvím zákona o nevládních organizacích z roku 2004. Zákon byl schválen parlamentem, ale tehdejší prezident Robert Mugabe jej nikdy nepodepsal. Situace se ale příliš nezměnila, neboť vedoucí představitelé občanské společnosti jsou i stále terčem útoků a jsou obviňováni z toho, že odhalováním porušování lidských práv poškozují obraz státu nebo že zastupují „západní“ zájmy, když vyzývají úřady k dodržování a ochraně lidských práv.

Represivní opatření v Zimbabwe narostlo v období pandemie koronaviru. V reakci na kritiku vlády došlo k masivnějšímu zatýkání a mučení opozice, včetně opozičních politiků nebo novinářů. Několik desítek lidí je stále ve vazbě.