Italský ministr vnitra s libyjským ministrem obrany, AFP
Rok po podpisu dohody mezi Itálií a Libyí týkající se
zavedení opatření k zastavení uprchlíků a migrantů mířících do Evropy zůstávají
tisíce lidí uvězněny v nelidských libyjských detenčních táborech, kde jsou
běžně mučeni.
„Před rokem uzavřela
italská vláda, podporovaná svými evropskými partnery, pofiderní dohodu s
libyjskou vládou. Následkem jsou tisíce lidí uvězněny v mizérii. Lidé jsou nuceni snášet
mučení, svévolné zadržování, vydírání a příšerné podmínky v detenčních
střediscích vedených libyjskou vládou,“ uvedla Iverna McGowanová,
ředitelka Kanceláře evropských institucí Amnesty International.
V Memorandu o porozumění podepsaném 2. února 2017 souhlasila
Itálie s tím, že bude spolupracovat s vojenskými a pohraničními kontrolními složkami
Libye s cílem „zastavit příliv nelegálních migrantů“, a tím zabránit migrantům
– stejně jako uprchlíkům – dostat se do Evropy. Italská strategie byla součástí
širšího evropského přístupu a skutečně byla schválena evropskými lídry hned v
příštích dnech v „Maltské deklaraci“.
Od té doby poskytly italská vláda a EU pobřežní stráži lodě,
výcvik a další pomoc při hlídkování moře a zatlačování zpět uprchlíků a migrantů,
kteří se zoufale snaží dostat do Evropy. V roce 2017 bylo asi 20 000 lidí
zachyceno libyjskou pobřežní hlídkou a vráceno zpět do nechvalně známých
libyjských zadržovacích středisek.
„Evropa musí ve své
migrační politice naléhavě upřednostnit základní lidskou důstojnost.
Ačkoli je to Itálie,
kdo řídí toto směřování, i všechny
evropské vlády spolupracující na pohraniční kontrole s Libyí nesou svůj
díl odpovědnosti za protiprávní
zadržování uprchlíků a migrantů v centrech, kde dochází k jejich ostudnému
týrání, “ upozornila McGowanová.
V posledních měsících byly rozšířeny programy
„asistovaného dobrovolného návratu“ migrantů uvízlých v Libyi,
přičemž v roce 2017 se jich vrátilo do své země původu 19 370. Také menší
pilotní projekty na přesídlení několika set uprchlíků do Francie a Itálie byly
úspěšně realizovány.
Vysvobození lidí z těchto strašných center musí být
prioritou, ale evakuaci migrantů prostřednictvím programu dobrovolného návratu
nelze považovat za systémové řešení. Musí existovat úplná transparentnost,
pokud jde o to, zda mají vrácené osoby přístup k řádným postupům a nevracejí se
jen do dalšího utrpení. Kromě toho musí být zavedeny i trvalé alternativy
pro ty nejzranitelnější – například větší
počet míst v přesídlovacích programech nebo humanitární víza.
„Lidé na celém světě
byli šokováni otřesnou situací uprchlíků a migrantů v Libyi. V reakci na to
evropské vlády usilovaly o rychlé řešení prostřednictvím evakuace, aniž by měly
záruku, že pro ty, kteří byli navráceni do svých zemí původu, je tam život
bezpečný. Naléhavě vyzýváme evropské představitele, aby zajistili garantování
těchto záruk a aby přednostně nabízeli místa k přesídlení a humanitární víza
pro ty nejzranitelnější, kteří je nutně potřebují,“ uzavřela Iverna
McGowanová.
Amnesty také vyzývá evropské vlády, aby spolupracovaly s
libyjskými úřady na ukončení politiky svévolného a neomezeného zadržování
uprchlíků a migrantů, a aby zajistily formální uznání Úřadu vysokého komisaře OSN
pro uprchlíky (UNHCR) a jeho plného mandátu.
