Od vojenské intervence na ukrajinském Krymu v roce
2014 Amnesty International zdokumentovala nespočet
zločinů včetně záměrného útočení na civilisty a civilní infrastrukturu,
násilných zmizení, mimosoudních poprav, mučení, nezákonného zbavení svobody,
násilného převádění civilistů a zneužívání válečných zajatců.
„Dokud válka stále trvá, je
třeba uchovat co nejvíce důkazů o každé jednotlivé krutosti. Lidé odpovědní za
zločiny podle mezinárodního práva musí čelit spravedlnosti bez ohledu na to,
jak dlouho to bude trvat. Tyto zločiny nemají promlčecí lhůtu,“ upozornil Denis
Krivošejev, zástupce ředitele Amnesty International pro východní Evropu a
střední Asii.
Desetiletý ozbrojený konflikt
V únoru 2014 Rusko vyslalo své vojáky, aby obsadili
ukrajinský Krym, ale nikdy nepřiznalo, že jeho ozbrojené síly v témže roce
vstoupily také na východní Ukrajinu. Zveřejněné
důkazy Amnesty International včetně zkoumání satelitních
snímků a výpovědí očitých svědků potvrdily, že tomu tak bylo. To znamená, že
jsme svědky deset let trvajícího
mezinárodního ozbrojeného konfliktu.
Lidé trpěli následky války a porušováním lidských
práv na celé Ukrajině, nejvíce však v oblasti
Doněcka a Luhanska na obou stranách frontové linie. V letech 2014-2021 bylo
zabito nebo zraněno více než 10 000 ukrajinských civilistů, přičemž v
prvním roce bojů bylo zaznamenáno mnoho případů porušování válečného práva.
Poté, co Ruskem podporované ozbrojené skupiny vyhlásily
v Doněcku a Luhansku „lidové republiky“, byly z východní Ukrajiny vysídleny
statisíce lidí. Hodně jich ale zůstalo.
„V Doněcku
jsem měla kde bydlet, měla jsem práci, která mi zajišťovala jídlo a rodiče,
kteří podporovali mě i mé dítě. Bylo velmi těžké sledovat, co se děje s mým
domovem… Ale v roce 2022, když mě nutili pořídit si ruský pas a zásahy ve
škole začaly být příliš velké, rozhodla jsem se, že je čas odejít,“ svěřila
se nám Olha* z Doněcka.
Od chvíle, kdy Ruskem podporované ozbrojené skupiny
převzaly kontrolu nad Doněckou a Luhanskou oblastí, docházelo k únosům,
mučení a v mnoha případech i k zabíjení
civilistů. Obyvatelé Slovjansku Amnesty International
sdělili, že v roce 2014 ozbrojená skupina unesla místního pastora, dva jeho
syny a dva návštěvníky kostela a požadovala výkupné 50 000 amerických dolarů.
Než místní komunita peníze vybrala, všech pět
zajatců zabili.
Popisované krutosti doprovázelo navíc brutální umlčování jakéhokoli nesouhlasu, které
se zaměřovalo na novináře, akademiky nebo lidskoprávní aktivisty.
Tragicky známá lidskoprávní katastrofa
Po ruské invazi před dvěma lety – kterou jako akt
agrese mezinárodní právo klasifikuje jako zločin – došlo v celé zemi ke katastrofě
v oblasti lidských práv.
„Ti, kteří přežili rok
2014, nám řekli ‚tohle je válka, musíte se evakuovat‘. Teď už vím, že měli
pravdu. A teprve teď vím, co cítili: opustit svůj domov, začít život znovu. A museli
to udělat dvakrát,“ vzpomíná Nataliia* z Černihova na severu
Ukrajiny.
Válečné
zločiny spáchané Ruskem v Kyjevské oblasti v
prvních dnech invaze jasně ukázaly, že probíhalo mučení a nezákonného zabíjení
civilistů. Většina se jeví jako mimosoudní popravy.
„Viděla jsem Oleha ležet na
zemi v kaluži krve. […] Chyběla mu část hlavy a silně krvácel. Křičela jsem, vojáci
na mě mířili puškami. A já na ně ječela ‚zastřelte mě taky‘. Donutili nás okamžitě
odejít. Nesměli jsme se vrátit, dokud se nestáhli z Buchy. Olehovo tělo tam
zůstalo ležet na ulici,“ vzpomíná Iryna* na zabití svého manžela ruskými
jednotkami v březnu 2022.
„Musíme zajistit, aby všichni
lidé odpovědní za zločiny podle mezinárodního práva byli postaveni před soud ve
spravedlivém procesu. Je nanejvýš důležité, aby se Ukrajincům a Ukrajinkám
dostalo pravdy, spravedlnosti a odškodnění za ničivý dopad, který tato válka
měla a stále má. Na lidi, půdu, infrastrukturu a hospodářství Ukrajiny,“ uzavřel Denis Krivošejev.
* Jména pozměněna z důvodu ochrany