10 MÝTŮ O TRESTU SMRTI

Mýtus 1 – "Pouze zlí lidé, kteří spáchali strašlivý zločin, jsou popravováni."

Realita: Trest smrti je po celém světě vynášen nad pachateli mnoha různých zločinů, přičemž ne všechny se dají označit za strašné. V mnoha státech, jako je například Írán a Súdán, čelní představitelé státu trestají smrtí své politické odpůrce. V Severní Koreji byli veřejně popravováni občané, kteří komunikovali s osobami žijícími za hranicemi KLDR. Existují také státy, které své občany popravují kvůli sexuální orientaci, náboženskému vyznání či politickému názoru. I v případě, že daný jedinec opravdu spáchal nejhorší možný zločin, nelze na něj nahlížet jen a pouze jako na chladnokrevného vraha. Mnoho vězňů čekajících v USA na vykonání trestu smrti bylo před spácháním zločinu vystaveno různé formě zneužívání nebo týrání, a jsou tak produktem prostředí, ve kterém docházelo k formování jejich osobnosti.

Výzkumy rovněž dokazují, že jedinci jsou schopní změny. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1972, kterým byl pozastaven výkon trestů smrti z důvodu svévolného a krutého využívání této formy trestu americkými soudy, došlo k propuštění 322 vězňů čekajících v celách smrti. Jen 5 z těchto 322 propuštěných vraždilo znovu. Naprostá většina z nich byla schopná resocializace. A většina z nich také velmi litovala svých činů. Tato fakta dokládají, že většina z osob, které spáchaly násilný trestný čin, nejsou nutně „ti špatní“. A jsou také důkazem toho, že uvěznění za násilné trestné činy je vhodnějším trestem než poprava.

Mýtus 2 – "Pouze lidé, kteří jsou skutečně vinní, jsou odsouzeni k trestu smrti."

Realita: Žádný justiční systém není neomylný a ne všichni jedinci, kteří jsou odsouzeni k trestu smrti, se opravdu provinili zločiny, za které byli odsouzeni.

Od roku 1973 bylo jen v USA osvobozeno 144 vězňů původně čekajících na vykonání trestu smrti. Dokud v systému trestního soudnictví bude docházet k chybám, přetrvává i možnost popravení nevinných lidí.

Mýtus 3 – "Procesy s odsouzenci k trestu smrti jsou spravedlivé."

Realita: Mnoho lidí na celém světě je popravováno na základě hrubě nespravedlivých soudních procesů a/nebo poté, co byli vystaveni trýznivému mučení. Tři státy s nejvyšším počtem poprav – Irák, Írán a Čína – vykonávají tresty smrti za nevyjasněných okolností.

Mýtus 4 – "Trest smrti se týká všech, bez rozdílu."

Realita: Lidem, kteří jsou usvědčeni ze stejných zločinů, je často udělen rozdílný trest, a to nejen v porovnání s ostatními zeměmi světa, ale i v rámci jednoho státu. Výzkumy naznačují, že jedincům je častěji udělen trest smrti, pokud jsou chudí nebo patří k rasové, etnické či náboženské minoritě. Důvodem pro tento „dvojí metr“ je jednak to, že jedinci z chudších, marginalizovaných skupin mají těžší přístup ke zdrojům, které jsou potřebné k vlastní obhajobě, a také proto, že diskriminace může být nedílnou součástí soudnictví.

Mýtus 5 – "Popravy jsou humánní."

Realita: U všech typů poprav existuje riziko, že způsobí oběti extrémní bolest. To platí zejména pro popravy oběšením, zastřelením, ukamenováním a setnutím. Dokonce i smrticí injekce, které jsou považovány za nejhumánnější způsob trestu smrti, s sebou stále nesou riziko neskutečné bolesti, a to zejména v případě, kdy látka, která má člověka uspat, nezafunguje očekávaným způsobem.

Mýtus 6 – "Trest smrti je efektivním odstrašujícím prostředkem pro páchání násilných trestných činů."

Realita: Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, že trest smrti je efektivním odstrašujícím prostředkem proti páchání násilných zločinů. Mnoho vražd je spácháno v situaci, kdy je pachatel vystaven velkému emočnímu stresu nebo je pod vlivem drog – tedy za situace, kdy si plně neuvědomuje důsledky svého jednání.

Výzkumy ukazují, že trest smrti neodrazuje od zločinu efektivněji než ostatní tresty. Zpráva OSN z roku 1988 tvrdí „…není rozumné přijmout hypotézu, že trest smrti odrazuje od spáchání vraždy v nepatrně větším rozsahu než hrozba a použití doživotního vězení, jež je všeobecně chápáno jako nižší forma trestu“.

Kupříkladu v Kanadě od roku 1975, kdy byl trest smrti zrušen (k úplnému zákazu trestu smrti došlo o rok později, v roce 1976), kleslo procento vražd o 40 %. Výzkumy z ostatních zemí rovněž neprokázaly, že zrušení trestu smrti způsobuje nárůst zločinnosti. Užívání trestu smrti tedy nemůže být přisuzována jakákoli zásluha za vytváření bezpečnějšího prostředí ve společnosti.

Mýtus 7 – "Trest smrti je účinnou prevencí teroristických akcí."

Realita: Je vysoce nepravděpodobné, že by hrozba trestu smrti dokázala odstrašit jedince, kteří jsou ochotni zabít nebo zranit jiné z ideologických důvodů. Představitelé z řad organizací bojujících proti terorismu často poukazují na fakt, že jedinci, kteří byli popraveni, mohou být vnímáni jako mučedníci a jejich památka se může stát jednotícím prvkem ideologie nebo organizace. Ozbrojené opoziční skupiny také využívají popravení svých bojovníků jako ospravedlnění odvetných akcí vůči vládnoucímu režimu, čímž dochází k neustálému roztáčení spirály násilí.

Mýtus 8 – "Poprava je levnější než věznění."

Realita: Přinejmenším v USA je proces k dosažení odsouzení jedince k trestu smrti mnohem dražší než doživotní věznění pachatele. Takový soudní proces je totiž mnohem delší a komplikovanější. Komise pro férový výkon spravedlnosti státu Kalifornie (California Commission on the Fair Administration of Justice) odhaduje, že jen v Kalifornii soudní proces, při němž je vyřčen rozsudek trestu smrti, stojí přibližně o 1,1 milionu dolarů více než proces, ve kterém soud udělí jiný trest. Komise dále odhaduje, že existence trestu smrti v soudním systému Kalifornie, stojí tento stát ročně zhruba o 125 milionů dolarů více než samotné náklady na doživotní věznění. Tyto peníze by mohly být použity na včasnou prevenci a vývoj intervenčních strategií, které mohou pomoci předcházet zločinům, za jejichž spáchání hrozí trest smrti, a snížit tím počet odsouzenců čekajících v celách smrti.

Mýtus 9 – "Trest smrti nabízí spravedlnost pro rodiny obětí."

Realita: Ne všechny rodiny obětí jsou zastánci trestu smrti. Mezinárodní hnutí proti trestu smrti zahrnuje mnoho jedinců, kteří ztratili své milované při násilném trestném činu, a přesto, ať už z náboženských nebo etických důvodů - nejsou zastánci trestu smrti. Organizace Rodiny obětí vražd za lidská práva (Murder Victims´Families for Humans Rights) založená v New Hampshire, stojí v čele hnutí zasazující se o zrušení trestu smrti v USA.

Mýtus 10 – "Trest smrti je v pořádku, dokud se těší většinové podpoře společnosti."

Realita: Historie nám nabízí nespočet příkladů, kdy došlo k porušení lidských práv za podpory tehdejší většinové společnosti – zcela zřejmé jsou příklady otroctví, lynčování a rasové segregace. Trest smrti je porušením práva na život, zakotveném ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN. Je rovněž krutý, nelidský a ponižující.

Amnesty je zásadně proti trestu smrti, bez ohledu na to, kdo je obviněn, o jaký se jedná zločin či zda je daná osoba vinna nebo nevinna, a roli nehraje ani metoda popravy. I přes podporu široké veřejnosti by trest smrti neměl být za žádných okolností chápán jako akceptovatelná forma trestu.