Sadeqa mi říká: „Kdyby nám Norsko bývalo věřilo, můj
manžel by byl dnes naživu“. V roce 2015 uprchla do Norska se svou rodinou
poté, co byl Hadi, její manžel, unesen a zbit, ale norské orgány zamítly jejich
žádost o azyl a vrátily je i jejich děti do Afghánistánu.
Několik měsíců po jejich příjezdu byl Hadi zabit.
Sadeqa a její tři malé děti žijí nyní v neustálém strachu.
Sadeqa je jednou z tisíců Afghánců, kteří byli v
posledních dvou letech vráceni z Evropy do Afghánistánu. Jsou navraceni zpět, a
to i přes důkazy, že lidé jsou zde vystaveni závažnémuriziku porušování lidských práv jsou a země se od
doby, kdy z ní uprchli, stala ještě nebezpečnější.
Zpráva Amnesty International „Nucené
návraty do nebezpečí“ podrobně popisuje smutné případy Afghánců, kteří byli
vráceni z Norska, Nizozemska, Švédska a Německa, jen aby byli zabiti, zraněni v
pumových útocích, nebo ponecháni naživu v neustálé obavě, že budou
pronásledováni za svou sexuální orientaci nebo kvůli svému náboženství. Jen v roce
2016 se takto v nebezpečí ocitlo téměř 10 000 Afghánců.
Afghánistán je velmi nebezpečným místem a
v posledních letech se situace ještě zhoršila. Vláda a její bezpečnostní
síly v současnosti bojují s více než 20 ozbrojenými skupinami působícími v celé
zemi, včetně Talibanu a skupiny, která se nazývá islámský stát. Pomocná mise OSN
v Afghánistánu uvedla, že rok 2016 byl nejhorším obdobím pro civilisty, kdy
bylo 11 418 osob zabito nebo zraněno a
zhoršení bezpečnostní situace přetrvávalo i v roce 2017. Kábul je
nejnebezpečnější provincií v zemi, čítající 19 % civilních obětí v roce 2016.
V rozporu se zdravým rozumem a obyčejnou lidskostí, je to země, do které evropské země navracejí
tisíce Afghánců. Paradoxně s tím, jak vzrůstá nebezpečnost této země a roste
i počet navrácených. Mezi lety 2015 a 2016 se počet lidí, kteří se vrátili z
Evropy do Afghánistánu, téměř ztrojnásobil: z 3 290 na 9 460.
Farid, který byl deportován do Kábulu z Norska loni v květnu, je v nebezpečí náboženského
pronásledování za to, že konvertoval ke
křesťanství. Opustil Afghánistán jako dítě, vyrůstal v Íránu a poté uprchl do
Norska. Žije ve strachu, co s ním bude. Stále je v šoku z toho, že
byl násilím vytržen z jeho adoptivní země
a společenství víry, a uvedl:: „Cítím se, jako kdybych spadl z
oblohy. Nevěřím, že jsem tady.“
Dne 5. října 2016, hostila Bruselská konference o
Afghánistánu představitele ze 75 zemí a
26 mezinárodních organizací a agentur. Evropská unie (EU) a její členské státy
se zavázaly, že Afghánské vládě poskytnou pomoc přibližně 5 miliard EUR. Také
na konferenci podepsala EU a Afghánistán dokument nazvaný „Společná cesta
vpřed“, jehož cílem je usnadnit návrat afghánských občanů z Evropy do
Afghánistánu.
Společná
cesta vpřed začíná prohlášením, že EU a Afghánistán „čelí bezprecedentním
výzvám spojeným s migrací a uprchlictvím, jejichž řešení vyžaduje solidaritu,
odhodlání a společné úsilí. „
Ale zatímco
opravdová solidarita na straně evropských vlád by byla v Afghánistánu vítána,
problémy s uprchlíky a migrací, zakoušené EU a Afghánistánem, prostě nejsou
srovnatelné.
Vážné
konflikty a zdrcující chudoba v mnoha částech světa, donutily v poslední
době velké množství lidí k pohybu a následkem toho jich řada zažádala o azyl
v Evropě: více než 1 milion žen, mužů a dětí přišlo v roce 2015, z nichž asi
200 000 bylo Afghánců. Tato čísla však musí být porovnávána s počtem uprchlíků,
kteří jsou hostováni – někdy po desetiletí – v zemích s mnohem omezenějšími
zdroji, než většina evropských států. Například
z 2,5 milionu afghánských uprchlíků celosvětově, drtivá většina – asi 2,28
milionů – žijí v Íránu a v Pákistánu.
Mezitím Afghánistán sám čelí obrovské krizi vnitřního vysídlování. Populace země
vnitřně vysídlených osob (těch, kteří museli opustit své bydliště a přemístit
se v rámci země, nejčastěji z bezpečnostních důvodů, jinam) do konce roku 2017 téměř jistě přesáhne 2
miliony lidí. Navíc v posledních letech stále nepřátelštější podmínky pro
afghánské uprchlíky v Íránu a v Pákistánu donutily stovky tisíc lidí vrátit se
zpět do Afghánistánu. Současně stovky dalších tisíc uprchlo ze země ze strachu o jejich životy.
Kořeny tzv. uprchlické krize nejsou v počtu uprchlíků, kteří přijíždějí,
ale v ohromujícím nedostatku morální odvahy mezi kariérními politiky. “ V
enormním úsilí mnoha evropských politiků přesunout odpovědnost za uprchlíky na jiné země, které
mají často mnohem méně zdrojů. Evropa nemá nedostatek prostředků k plnění svých
právních závazků vůči lidem, kteří prchají před hrůzami válek a pronásledováním.
Průměrný HDP na obyvatele zemí EU daleko převyšuje průměrný HDP v zemích,
které hostí nejvíce uprchlíků, jako jsou
Pákistán, Libanon a Keňa.
Nehledě na rétoriku solidarity
u Společné cesty vpřed, je tento dokument evidentně nástrojem k tlaku na
Afghánistán přijímat velké množství navrátilců. Toto dokazuje i uniklý dokument
EU z března 2016, který je v tomto
ohledu zcela upřímný. Agentury EU v něm
uznaly „zhoršující se bezpečnostní situaci v Afghánistánu a hrozby, jimž
jsou tam lidé vystaveni“, stejně jako pravděpodobnost, že „rekordní
úroveň teroristických útoků a civilních obětí “ se zvýší, ale nicméně
uvedly, že „více než 80 000 osob by potenciálně mohlo být třeba vrátit v
blízké budoucnosti.“
Ministr financí Afghánistánu
Eklil Hakimi byl citován, jak říká afghánskému parlamentu: „Pokud
Afghánistán nebude spolupracovat se zeměmi EU v oblasti uprchlické krize, bude to mít negativní dopad na výši pomoci
přidělené Afghánistánu.“ Důvěrný zdroj afghánské vlády nazval Společnou
cestu vpřed „otráveným pohárem“, který Afghánistán byl nucen vypít, aby
získal rozvojovou pomoc.
Je zřejmé, že „společná
cesta vpřed“ není ani společná, ani cesta vpřed. Afghánistán je v současné
době příliš nebezpečným místem pro návraty. Dokud evropské vlády a EU toto
neuznají, životy desetitisíců Afgánců v Evropě zůstává nejisté. Pro ostatní je
již příliš pozdě. „Bojím se,“ řekla mi Hadiova vdova. „Nemohu
ani přivést své děti k hrobu jejich otce.“
Jména v tomto článku byla
změněna.
Tento článek byl poprvé
publikován v časopise TIME: http://time.com/4968868/eu-betraying-afghanistan-dangerous-aid-policy/
Anna Sheová je poradkyně
Amnesty International pro uprchlíky a migranty.
