Sepsání závěti je důležitým krokem, kterým můžete myslet na budoucnost svých blízkých. Pomáhá zajistit, aby byl váš majetek rozdělen mezi rodinu a další lidi, na kterých vám záleží, přesně podle vašich přání.
Zahrnout Amnesty do své závěti je velmi osobní rozhodnutí. Zároveň je to gesto plné naděje – způsob, jak dát najevo, v co věříte, a pomoci vytvářet svět, ve kterém budou lidská práva platit pro všechny.
Pokud přemýšlíte, jak při sepsání závěti postupovat, naše praktická příručka vás provede jednotlivými kroky a pomůže vám zorientovat se v možnostech závěťového darování.
lidí považuje dar ze závěti na dobročinnost za správnou věc.
souhlasí, že je lepší majetek odkázat na dobrou věc než jej nechat propadnout státu.
aktivně zapojených lidí považuje dobročinný odkaz za správnou věc.
lidí do 25 let by cítilo hrdost, kdyby jejich blízcí část pozůstalosti odkázali na dobročinnost.
Dar ze závěti je způsob, jak podpořit hodnoty, na kterých vám záleží, i do budoucna. Poté, co myslíte na své blízké, můžete část svého majetku věnovat také organizaci nebo tématu, které je pro vás důležité.
Dary ze závětí jsou pro práci Amnesty významnou podporou – pomáhají nám navazovat na změny, kterých se podařilo dosáhnout v minulosti, a pokračovat v obraně lidských práv i pro další generace. Zahrnout Amnesty do závěti tak může být jedním z dalších konkrétních kroků, kterými se můžete postavit za lidská práva.
Pokud byste chtěli darování ze závěti konzultovat nebo se na cokoli zeptat, obraťte se na naši koordinátorku Barboru Kardovou na e-mailu barbora.kardova@amnesty.cz nebo telefonu 602 720 866. Ráda s vámi vše osobně probere a zodpoví vaše otázky.
Zadejte své kontaktní údaje a příručku vám obratem zašleme ke stažení na váš e-mail.
Co pro vás znamená dobročinné darování?
Pokud máte dostatek prostředků, můžete část z nich věnovat také lidem a organizacím, které dělají něco smysluplného. Vždy jsem si myslela, že je správné pomáhat tímto způsobem.
Práci Amnesty International podporujete už řadu let. Čím se podle vás Amnesty liší od ostatních organizací?
Bez lidských práv a základních svobod nám chybí samotný pilíř pro společnému soužití. Společnost může dobře fungovat pouze tehdy, pokud lidé nejsou politicky pronásledováni a jejich lidská práva jsou respektována.
Teprve na tomto základě můžeme řešit další důležité otázky – ať už se týkají kultury, nebo, což považuji za ještě důležitější, ochrany klimatu a životního prostředí. Proto Amnesty International vědomě podporuji.
Navíc jsem vždy považovala za nespravedlivé, když je někdo diskriminován, obtěžován nebo je s ním špatně zacházeno na základě jeho názorů či občanské angažovanosti.
A mezitím jste se rozhodla odkázat Amnesty International také část svého majetku…
Dlouho jsem o tom přemýšlela a zjišťovala si potřebné informace. Nakonec jsem se rozhodla pro Amnesty International, protože mi záleží na snaze o spravedlivější svět, o který tato organizace dlouhodobě a důsledně usiluje.
Amnesty pro mě představuje nestrannost a spolehlivost, ale také osobní solidaritu – lidi, kteří se společně zastávají těch, kdo se ocitli v nouzi. A také vytrvalost. Když se například nějaký režim snaží problém jednoduše zamést pod koberec, Amnesty nepolevuje a dál vytváří tlak.
K tomu je potřeba silná a nezávislá organizace. A její práce samozřejmě něco stojí.
Co vás vedlo k tomu, abyste sepsala závěť?
Cítila jsem potřebu dát si své záležitosti do pořádku. Částečně i proto, že jsem ve svém životě zažila úmrtí, při kterých nebylo předem nic domluveno. Člověk pak ztrácí orientaci, všichni jsou naprosto zdrcení a samotné truchlení tím rozhodně není jednodušší.
Nemám děti ani sourozence, a proto jsem chtěla sama rozhodnout, co se s mým majetkem stane. V závěti jsem pamatovala na několik lidí z okruhu svých přátel, i když mnozí z nich jsou sami poměrně dobře zajištění.
To, že mám závěť sepsanou a zároveň jsem v ní pamatovala na dobročinný účel, mi dává jistotu, že se s mým majetkem po mé smrti naloží smysluplně. Věřím, že pokud máte možnost něco ovlivnit, měli byste ji využít.
Jak přesně jste při sepisování závěti postupovala?
Bylo pro mě velmi důležité mluvit o tom s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Nejprve jsem s nimi vedla důvěrné rozhovory a potom jsem si všechno jednoduše sepsala: co chci odkázat, komu by to mělo připadnout a jak vše co nejlépe rozdělit.
Díky tomu můžete spravedlivě pamatovat na přátele i rodinu a zároveň vyčlenit konkrétní část majetku na dobročinný účel.
Jakmile jsem měla základní představu, prošla jsem ji se svým daňovým a finančním poradcem. Amnesty International mi také zprostředkovala specializovaného právníka, který vše znovu zkontroloval a poskytl mi užitečnou zpětnou vazbu.
Fungovalo to skvěle. Teď je všechno správně formulované a uspořádané přesně tak, jak jsem si přála.
Co na vaše rozhodnutí říkají ostatní?
Rozhodnutí odkázat část svého majetku Amnesty International jsem udělala ráda, a proto jsem o něm řekla i svým blízkým. Všichni si mysleli, že je to skvělé. Zároveň jsem ale cítila určité rozpaky při představě, že bychom měli mluvit o závěti – a tedy také o vlastní smrti.
Vlastní smrtelnost v mnoha lidech vyvolává neurčité a nepříjemné pocity a smrt je stále velkým tabu. Právě proto podle mě není dobré všechno odkládat. Člověka může nečekaně potkat nehoda nebo vážná nemoc, třeba rakovina.
A sepsáním závěti se přece nikdo nezavazuje navždy. Je snadné ji později změnit – sama jsem ji už dvakrát upravovala. Svou první závěť jsem sepsala, když mi bylo třicet.
Závěť jsem si sepsala v relativně mladém věku, v době, kdy mě čekalo řešení komplikované zdravotní situace a zároveň jsem měla před sebou poměrně nebezpečnou expedici. Uvědomila jsem si, že některé věci je příjemné mít vyřešené. A to nejen proto, že bych očekávala něco špatného, ale protože pak člověk může žít a cestovat s o něco klidnější hlavou. Nemám manžela ani děti, a tak pro mě bylo důležité vědět, že kdyby se něco stalo, bude postaráno o lidi, kteří jsou mi blízcí, a s tím, co po mně zůstane, bude naloženo tak, jak bych si sama přála. Smysluplně, s rozumem a láskou.
Při sepisování závěti jsem měla na paměti, že nejde jen o peníze a majetek. Šlo o bilanci toho, čemu věřím a co bych chtěla, aby mělo smysl i ve chvíli, kdy už u toho nebudu. Závěť pro mě byla zodpovědným řešením věcí, které nedokážeme předvídat.
Stejně jako za života podporuji konkrétní lidi a aktivity, chtěla jsem v tom pokračovat i prostřednictvím své závěti. Je skvělé, že tak mohu do budoucna podpořit dobročinné projekty, občanské organizace nebo jiné iniciativy, jejichž práce mi dlouhodobě dává smysl. Je pro mě důležité, aby peníze, které jsem za života mohla využívat k pomoci lidem, pomáhaly i dál. Možná je to nakonec ten nejhezčí způsob, jak po sobě něco zanechat.
