Sepsání závěti je důležitým krokem, kterým můžete myslet na budoucnost svých blízkých. Pomáhá zajistit, aby byl váš majetek rozdělen mezi rodinu a další lidi, na kterých vám záleží, přesně podle vašich přání.
Zahrnout Amnesty do své závěti je velmi osobní rozhodnutí. Zároveň je to gesto plné naděje – způsob, jak dát najevo, v co věříte, a pomoci vytvářet svět, ve kterém budou lidská práva platit pro všechny.
Pokud přemýšlíte, jak při sepsání závěti postupovat, naše praktická příručka vás provede jednotlivými kroky a pomůže vám zorientovat se v možnostech závěťového darování.
lidí považuje dar ze závěti na dobročinnost za správnou věc.
souhlasí, že je lepší majetek odkázat na dobrou věc než jej nechat propadnout státu.
aktivně zapojených lidí považuje dobročinný odkaz za správnou věc.
lidí do 25 let by cítilo hrdost, kdyby jejich blízcí část pozůstalosti odkázali na dobročinnost.
Dar ze závěti je způsob, jak podpořit hodnoty, na kterých vám záleží, i do budoucna. Poté, co myslíte na své blízké, můžete část svého majetku věnovat také organizaci nebo tématu, které je pro vás důležité.
Dary ze závětí jsou pro práci Amnesty významnou podporou – pomáhají nám navazovat na změny, kterých se podařilo dosáhnout v minulosti, a pokračovat v obraně lidských práv i pro další generace. Zahrnout Amnesty do závěti tak může být jedním z dalších konkrétních kroků, kterými se můžete postavit za lidská práva.
Pokud byste chtěli darování ze závěti konzultovat nebo se na cokoli zeptat, obraťte se na naši koordinátorku Barboru Kardovou na e-mailu barbora.kardova@amnesty.cz nebo telefonu 602 720 866. Ráda s vámi vše osobně probere a zodpoví vaše otázky.
Co pro vás znamená dobročinné darování?
Pokud máte dost peněz, můžete také něco darovat – lidem a organizacím, které dělají něco smysluplného. Vždycky jsem si myslela, že je to správná věc.
Podporujete práci Amnesty International již léta. Čím se podle vás Amnesty International odlišuje od ostatních organizací?
Bez lidských práv a základních svobod chybí základ k soužití. Společnost může fungovat pouze tehdy, když nedochází k politickému pronásledování a jsou dodržována lidská práva.
Pak je tu základ pro řešení problémů, jako je kultura nebo – co je ještě důležitější – ochrana klimatu a životního prostředí. Proto Amnesty International vědomě podporuji. Mimochodem, vždycky jsem považovala za nespravedlivé, když je někdo diskriminován, obtěžován nebo je s ním špatně zacházeno kvůli jeho názorům nebo aktivismu.
A mezitím jste se také rozhodla dát Amnesty International část svého dědictví…
Zvažovala jsem a zkoumala tuto záležitost a rozhodla jsem se pro Amnesty International, protože se zajímám o boj za spravedlivý svět, k čemuž se organizace hlásí všeobecně a zásadně. Amnesty International znamená neutralitu a spolehlivost, ale také osobní solidaritu, kdy lidé spolupracují pro druhé v nouzi – a s vytrvalostí: pokud například režimy chtějí nějaký problém prostě přehlédnout, Amnesty International s nimi zůstává a udržuje tlak. A to vyžaduje silnou, nezávislou organizaci. A to stojí peníze.
Co vás vedlo k napsání závěti?
Cítila jsem potřebu si věci uvést do pořádku – částečně proto, že jsem ve svém životě zažila úmrtí, u kterých nebylo nic domluveno. Pak ztrácím veškerou orientaci, všichni jsou naprosto zdrcení a truchlení se nestává o nic snazším.
Bez dětí a sourozenců pro mě nepřipadá v úvahu zákonné dědictví a zajistila jsem péči pro pár lidí ve svém okruhu přátel, i když mnozí jsou stejně relativně dobře zaopatřeni. Skutečnost, že moje závěť je sepsaná a zároveň se zaměřuje na něco charitativního, zaručuje, že se s mým majetkem po mé smrti něco smysluplného udělá. Věřím, že pokud máte vliv, měli byste ho využívat.
Jak přesně jste postupovala?
Bylo pro mě velmi důležité vyměňovat si nápady s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Nejprve jsem s nimi vedla důvěrný rozhovor a pak jsem si všechno jednoduše sepsala: co se dává, kdo by to měl dostat a jak to všechno efektivně rozdělit.
Rozdělením věcí můžete prokázat spravedlivý přístup k přátelům a rodině a zároveň si vyhradit konkrétní rozpočet na něco charitativního. Jakmile jsem měla plán, prošla jsem ho se svým daňovým a finančním poradcem.
Amnesty International má po mém boku specializovaného právníka, který vše dvakrát zkontroloval a poskytl užitečnou zpětnou vazbu. Fungovalo to skvěle a teď je vše správně formulováno a uspořádáno tak, jak jsem si to přála.
Co říkají ostatní na vaše rozhodnutí?
Velmi ráda jsem darovala část svého dědictví Amnesty International. Tak jsem jim o tom řekla. Všichni si mysleli, že je to skvělé, ale zároveň panovalo značné váhání s tím, zda vůbec mluvit o sepsání závěti, a tedy i o vlastní smrti.
Vlastní smrtelnost konfrontuje mnoho lidí s neurčitými pocity a je velkým tabu. Proto není dobrý nápad všechno odkládat. Pak vás může náhle překvapit nehoda nebo vás postihne rakovina.
Nikdo se nemusí závěti zavázat navždy. Je snadné ji změnit; já jsem to udělala už dvakrát. Svou první závěť jsem sepsala, když mi bylo 30.
Závěť jsem si sepsala v relativně mladém věku, v době, kdy mě čekalo řešení komplikované zdravotní situace a zároveň jsem měla před sebou poměrně nebezpečnou expedici. Uvědomila jsem si, že některé věci je příjemné mít vyřešené. A to nejen proto, že bych očekávala něco špatného, ale protože pak člověk může žít a cestovat s o něco klidnější hlavou. Nemám manžela ani děti, a tak pro mě bylo důležité vědět, že kdyby se něco stalo, bude postaráno o lidi, kteří jsou mi blízcí, a s tím, co po mně zůstane, bude naloženo tak, jak bych si sama přála. Smysluplně, s rozumem a láskou.
Při sepisování závěti jsem měla na paměti, že nejde jen o peníze a majetek. Šlo o bilanci toho, čemu věřím a co bych chtěla, aby mělo smysl i ve chvíli, kdy už u toho nebudu. Závěť pro mě byla zodpovědným řešením věcí, které nedokážeme předvídat.
Stejně jako za života podporuji konkrétní lidi a aktivity, chtěla jsem v tom pokračovat i prostřednictvím své závěti. Je skvělé, že tak mohu do budoucna podpořit dobročinné projekty, občanské organizace nebo jiné iniciativy, jejichž práce mi dlouhodobě dává smysl. Je pro mě důležité, aby peníze, které jsem za života mohla využívat k pomoci lidem, pomáhaly i dál. Možná je to nakonec ten nejhezčí způsob, jak po sobě něco zanechat.
