Společné vzdělávání je přirozená věc: Martina Vitáková

„Na nemoci a postižení je třeba přestat pohlížet jako na chyby. Naše vnitřní já rozhodně nic takového necítí. Děti, které se rodí do těchto situací, nás přišly něco naučit,“ říká Martina Vitáková, učitelka přípravné třídy Základní školy Na Líše na Praze 4. Ve své třídě připravuje na školu děti s odkladem školní docházky, které jsou pro první třídu zatím nezralé, a mezi nimi obvykle i děti s určitou diagnózou – od dětí s poruchami pozornosti jako je ADD či ADHD po žáky s autismem či Downovým syndromem.

Škola, kde inkluze nevzbuzuje negativní emoce.

© Amnesty International

Na první pohled obyčejná škola. Za dveřmi základní a mateřské školy ve Svitavách – Lačnově však reálně probíhá jev, o kterém se diskutuje a který vzbuzuje spoustu emocí. Inkluze. Svitavská škola vzdělává děti z rozmanitých prostředí a s odlišnými potřebami. „Museli jsme na svou stranu získat především rodiče. Vyžaduje to mnohdy komunikovat empaticky. Znamená to někdy i zajít k rodičům domů, vypít s nimi kafe a probrat jejich problémy,“ říká ředitelka školy Radoslava Renzová. Jak škola s rodiči spolupracuje a jaké vzdělávací metody používají učitelé ve výuce?

Nevymýšlejte vietnamským dětem česká jména

Tran Thu Tra přišla do Československa v roce 1991. Je absolventkou pražské pedagogické fakulty, kde vystudovala aprobaci německý a anglický jazyk, a v současnosti pracuje ve výkonné pozici zahraniční korporace. Podle Tran Thu Tra je nesprávné předpokládat, že když děti s odlišným mateřským jazykem umějí velmi dobře česky, automaticky znají i český kulturní kontext. Taktéž upozorňuje, že se většina učitelů zaměřuje spíše na výuku předmětů než na vzdělávání dětí. „Bez změny orientace na dítě místo na obsah nejenže učitelé nepochopí potřeby majoritních dětí, ale ani dětí s odlišným mateřským jazykem,“ říká.

Studentka Právnické fakulty Klaudie Vospálková: Nejtěžší je se na práva vůbec dostat. Při studiu pracuje v advokátní kanceláři

© Jan Mihaliček

Rodačka ze slovenské Spišské Nové Vsi jako malá snila o tom, že jednou bude nejmocnější ženou planety. Dnes už jsou její ambice podstatně dosažitelnější. Studuje třetím rokem práva na Masarykově univerzitě v Brně. S Klaudií mluvila v pořadu O Roma Vareken Rena Horvátová. „Když jsme na základní škole vyplňovali dotazníky, kdo čím chce být, tak ostatní […]

Miloslava Stará: Společné vzdělávání je přirozená věc

„Inkluze lidí se zdravotním postižením by měla být v dnešní době samozřejmostí, bohužel však stále není,“ říká Miloslava Stará, speciální pedagožka, která letos oslavila své osmdesáté narozeniny a celý svůj profesní život se věnuje především dětem a dospělým s Downovým syndromem a jejich rodinám.

Funkční inkluze nikoho nepoškodí, ale spíš všechny obohatí, říká speciální pedagožka působící v USA

© profimedia

Inkluze je v Česku již druhým rokem často skloňovaným tématem. Pro mnoho politiků se stala synonymem apokalypsy a důvodem k populistickým výrokům, kritika však zaznívá i od odborné veřejnosti kvůli údajné nedostatečné připravenosti celého konceptu. Podobný názor má i speciální pedagožka Jana Bradley, která působí v Česku i Americe. Zatímco ve Státech je systém speciálního vzdělávání propracovaný, v Česku je stále ještě v plenkách. „Chybí odborníci a finance. A když je začlenění dítěte s postižením do běžné školy zátěží pro všechny, protože nejsou vhodné podmínky, logicky se vynoří obecný názor, že inkluze je neprospěšná,“ míní o postoji české společnosti vůči inkluzi Jana Bradley.

Student psychologie Roman Koky: Předsudky mě ženou dopředu, vzdělání je to nejdůležitější, co můžou rodiče dát svým dětem

© Petr Zewlakk Vrabec

Jako každý Rom jsem si někdy musel projít těžkými situacemi. Zvlášť na základní škole, kde pro nás s bratrem byly rasistické narážky jiných žáků každodenním chlebem. Jeden zážitek si však pamatuji do dnes. Když jsem šel na bazén a procházel kolem dvou rodičů s tříletým dítětem, to dítě si na mě ukázalo a řeklo „cikán“. […]

Vyběhni s bezprávím

Amnesty pořádá lidskoprávní orienťák mezi ambasádami. Běžci i neběžci budou moct originálním způsobem poukázat na porušování lidských práv v konkrétních zemích.