Irácká vláda slíbila posílit ochranu lidských práv, zatím ale udělala jen malý pokrok. Ženy a dívky dál čelí násilí a diskriminaci, zatímco aktivisté a novináři jsou terčem útoků a zastrašování. Tisícům vězňů navíc hrozí poprava. Amnesty International proto vyzývá vládu, aby své závazky konečně začala naplňovat a skoncovala s dlouhodobou beztrestností.
Irácká vláda představila 14. května 2026 svůj ministerský program na období 2026–2029. Zavázala se v něm mimo jiné k posílení ochrany lidských práv, podpoře žen a nezávislé občanské společnosti. Ani po třech měsících však podle Amnesty International nedošlo k výraznějšímu posunu.
V otevřeném dopise premiérovi Alimu Al-Zaidimu proto Amnesty vyzývá vládu, aby změnila dosavadní přístup a začala systematicky řešit dlouhodobé porušování lidských práv a beztrestnost jeho pachatelů.
Ženy a dívky dál zůstávají bez dostatečné ochrany
Přestože se vláda zavázala bojovat proti násilí na ženách a dívkách, přeživší mají stále jen omezené možnosti domoci se ochrany a spravedlnosti – a to i v případech zabití žen.
Návrh zákona proti domácímu násilí, který byl předložen už před více než deseti lety, nadále čeká na schválení v iráckém parlamentu.
Postavení žen a dívek navíc zhoršují změny zákona o osobním statusu přijaté v srpnu 2025, které vycházejí z džafarovské šíitské právní tradice. Podle Amnesty podkopávají rovnost žen a dívek před zákonem.
„Tato vláda musí pro Irák nastavit nový kurz – zejména pro ty, jejichž práva jsou už příliš dlouho porušována bez jakéhokoliv vyvození odpovědnosti: ženy a dívky, vězněné, oběti nucených zmizení a jejich rodiny, obránce lidských práv, aktivisty a pracovníky médií,“ uvedla irácká výzkumnice Amnesty International Razaw Salihy.
Aktivisté a novináři čelí útokům i zastrašování
Obránci lidských práv, novináři a aktivisté čelí v Iráku kvůli své práci nadále výhrůžkám, soudnímu pronásledování i fyzickému násilí. Zvlášť ohrožené jsou obránkyně práv žen.
V první polovině roku 2026 se útoky dále vyostřily. 2. března byla v Bagdádu zavražděna aktivistka Yanar Mohammed. Úřady sice oznámily vyšetřování, dosud ale nezveřejnily žádné informace o jeho výsledcích ani postupu. Další aktivista přežil 21. dubna pokus o vraždu v provincii Babil.
Místo toho, aby úřady zajistily odpovědnost za podobné útoky, podle Amnesty dále zužují prostor pro občanskou společnost. Využívají vágní pravidla proti „neslušnému obsahu“, omezují nezávislá média a proti kritikům používají staré, dosud nevykonané zatykače.
Premiér by měl podle Amnesty zajistit rychlé a nestranné vyšetřování útoků na aktivisty, ukončit kampaně odvolávající se na „veřejnou morálku“, které omezují svobodu projevu, a odstranit restrikce a zásahy do práce nezávislých médií.
Pokojné protesty potlačuje policie silou
Problematická zůstává také reakce bezpečnostních složek na pokojné demonstrace. V červnu a červenci 2026 lidé v jihoiráckém městě al-Kut protestovali proti výpadkům elektřiny a požadovali zajištění základních služeb. Bezpečnostní složky proti nim podle Amnesty použily nezákonnou sílu a některé protestující zadržely.
Právo pokojně protestovat a svobodně se vyjadřovat přitom patří mezi základní lidská práva, která musí irácké úřady chránit.
Přeplněné věznice, špatné zacházení a tisíce lidí ohrožených popravou
V iráckých věznicích panují kruté a nelidské podmínky. Zařízení jsou přeplněná, hygienické podmínky nedostatečné a věznění mají zásadně omezený přístup ke zdravotní péči.
Rodiny zadržovaných pravidelně upozorňují také na špatné zacházení se svými blízkými a na odpírání či zdržování potřebné lékařské péče.
Navzdory dlouhodobě zdokumentovanému porušování práva na spravedlivý proces navíc tisícům lidí hrozí poprava. Jde především o osoby odsouzené za trestné činy související s terorismem.
Amnesty vyzývá iráckou vládu, aby okamžitě vyhlásila oficiální moratorium na všechny popravy a zajistila spravedlnost lidem, kteří přežili mučení.
Tisíce obětí nucených zmizení. Rodiny stále neznají pravdu
Jedním z nejzávažnějších důsledků dlouhodobé beztrestnosti v Iráku jsou také nucená zmizení.
Tisíce mužů a chlapců byly svévolně zatčeny nebo uneseny a následně nuceně zmizely po vojenských operacích proti ozbrojené skupině Islámský stát. Jejich rodiny dodnes často nevědí, co se s jejich blízkými stalo.
Mezi nimi je nejméně 643 lidí unesených v roce 2016 ze Saqlawíje v provincii Anbár. Ani po deseti letech není jejich osud známý.
„Vláda musí jednoznačně ukázat, že je odhodlána ukončit dlouholeté odpírání pravdy a spravedlnosti rodinám tisíců obětí nucených zmizení. Musí odhalit jejich osud a zajistit rodinám odpovídající nápravu utrpěných škod,“ upozornila Razaw Salihy.
Beztrestnost přetrvává roky
Současná situace navazuje na dlouhou historii porušování lidských práv, které zůstalo bez potrestání.
Úřady například stále nezajistily odpovědnost za násilné potlačení celostátních protestů v roce 2019, známých jako hnutí Tišrín. Lidé, kteří násilí přežili, i rodiny obětí tak ani po letech nedostali spravedlnost ani odpovídající nápravu.
Amnesty International proto vyzývá iráckou vládu, aby svůj nový program proměnila v konkrétní kroky: přijala komplexní zákon proti genderově podmíněnému násilí, chránila obránce lidských práv a nezávislá média, respektovala právo na pokojné protesty, ukončila mučení a popravy a zajistila pravdu a spravedlnost rodinám obětí nucených zmizení.
