Vlády musí přestat podporovat fosilní průmysl a začít jednat o rychlém a spravedlivém odklonu od uhlí, ropy a plynu. Amnesty International k tomu vyzývá v den zahájení klimatické konference COP31 v Turecku. Připomíná, že ochrana klimatu a lidských práv je povinností států podle mezinárodního práva.
„Světu nechybí varování před klimatickou krizí. Docházejí mu výmluvy. Po více než třiceti letech klimatických jednání se vlády nemůžou dál schovávat za sliby budoucích kroků ani se vyhýbat střetu se svými spojenci z fosilního průmyslu. Klimatická krize není důsledkem nedostatku znalostí, ale nedostatku politické odvahy,“ uvedla Marta Schaaf, ředitelka programu Amnesty International pro klima, ekonomickou a sociální spravedlnost a odpovědnost firem.
Podle nejnovějšího hodnocení Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) svět směřuje k překročení hranice oteplení o 1,5 °C. Vlády, zejména ty s největší odpovědností za klimatickou krizi, stále nedělají dost pro to, aby rozsah a délku tohoto překročení omezily a teploty znovu snížily.
Sucha, požáry, silné bouře, záplavy, tání ledovců a stoupající hladiny moří už dnes ničí životy lidí. Každý další zlomek stupně prohloubí dopady na jejich práva. I dočasné překročení hranice 1,5 °C může spustit nevratné změny, které pozdější pokles teplot nenapraví.
„Ani pokud se dočasnému překročení hranice 1,5 °C už nepodaří zabránit, nesmí se stát výmluvou pro rezignaci nebo další odklady. Záleží na každém zlomku stupně i na každém roce prodlení,“ zdůraznila Marta Schaaf.
Vlády mají povinnost jednat
Mezinárodní soudní dvůr vyjasnil, že státy mají podle mezinárodního práva povinnost předcházet závažným škodám na klimatu, regulovat činnosti přispívající ke změně klimatu a spolupracovat na ochraně současných i budoucích generací. COP31 ukáže, zda jsou vlády připravené tyto povinnosti naplnit.
Klimatická krize překračuje hranice, její důsledky ale dopadají na lidi velmi nerovnoměrně. Katastrofální záplavy v Nepálu a Tibetu po částečném zhroucení himálajského ledovce ukázaly, že největšímu nebezpečí často čelí komunity s nejmenšími prostředky na ochranu.
„Žádná země tuto krizi nezvládne sama. Lidé, kteří ke globálnímu oteplování přispěli nejméně, často čelí nejhorším následkům. Společný postup na COP31 musí tuto hlubokou nespravedlnost zohlednit,“ uvedla Schaaf.
Spravedlivý odklon od fosilních paliv potřebuje peníze i ochranu práv
Vlády musí urychlit úplný odklon od fosilních paliv. Musí postupovat rychle a spravedlivě, podle své odpovědnosti a možností, a zajistit potřebné financování. Přechod na elektřinu musí vycházet z rozvoje obnovitelných zdrojů a chránit práva pracujících, původních obyvatel i komunit, které nesou největší dopady těžby a energetických projektů. Nesmí opakovat dosavadní bezpráví ani vytvářet novou poptávku po fosilních palivech, například kvůli datovým centrům pro umělou inteligenci.
Bohaté státy s největší historickou odpovědností za emise skleníkových plynů musí výrazně navýšit klimatické financování formou grantů. Prostředky můžou získat také vyšším zdaněním nejbohatších lidí, fosilních firem a jejich finančních podporovatelů. Země s nižšími příjmy tyto peníze potřebují ke snižování emisí, přizpůsobení se změně klimatu, spravedlivé transformaci i nápravě klimatických ztrát a škod, včetně klimatických reparací.
COP31 musí ustavit silný mechanismus Belém–Antalya pro spravedlivou transformaci, který bude podporovat ochranu lidských práv a poskytovat potřebnou pomoc. Vlády musí také naplňovat akční plán pro genderovou rovnost a přijmout účinná pravidla na ochranu obránkyň životního prostředí.
Druhé globální hodnocení pokroku v naplňování Pařížské dohody musí vycházet z lidských práv a zapojit zasažené komunity, mimo jiné prostřednictvím globálních občanských shromáždění. Klimatické ztráty a škody musí mít samostatné místo na programu jednání a příslušný fond musí získat dostatek peněz. Pokročit musí také jednání o klimatickém financování, zejména o plnění závazku bohatších států poskytovat finanční podporu rozvojovým zemím.
Turecko a Austrálie musí prokázat, že to s ochranou klimatu myslí vážně
Turecko jako hostitel COP31 a Austrálie jako země vedoucí vyjednávání čelí zásadní zkoušce. Obě přitom dál spoléhají na fosilní paliva. Turecko zůstává silně závislé na uhlí a plánuje rozšířit těžbu zemního plynu. Austrálie patří k největším světovým vývozcům uhlí a zkapalněného zemního plynu.
„Turecko a Austrálie se nemůžou vydávat za klimatické lídry a zároveň udržovat svět v závislosti na fosilních palivech na další desítky let. Skutečné vedení znamená urychlit jejich konec,“ uvedla Marta Schaaf.
Vlády musí zároveň omezit nepřiměřený vliv fosilního průmyslu na klimatická jednání. COP31 potřebuje důsledná pravidla, která vyloučí střety zájmů a zajistí, že zasažené komunity budou mít skutečný hlas.
O své budoucnosti musí rozhodovat i zasažené komunity
Amnesty International zdokumentovala klimatické iniciativy místních komunit v Austrálii, Brazílii, Kanadě, Ekvádoru a Turecku. Původní obyvatelé, obránci a obránkyně životního prostředí i další lidé po celém světě chrání svou půdu, obživu a budoucnost před ničivými projekty. Vlády a firmy je přesto často vylučují z rozhodování. Za svou činnost navíc čelí kriminalizaci, zastrašování a odvetě.
Turecko musí zajistit, aby se všichni účastníci a účastnice COP31 mohli zapojit bezpečně a svobodně. To je zvlášť naléhavé v době, kdy v zemi sílí represe vůči občanské společnosti a útoky na práva LGBTI+ lidí.
Konference musí umožnit veřejnou kontrolu, pokojné protesty i vyjádření nesouhlasu. Zasažené komunity musí mít možnost ovlivnit rozhodnutí o své budoucnosti bez strachu z odvety.
„Bez svobody požadovat klimatickou spravedlnost jí nemůžeme dosáhnout. Turecko a všechny vlády účastnící se COP31 musí chránit pokojné protesty a zajistit, aby zasažené komunity měly při jednáních větší váhu než fosilní průmysl,“ uzavřela Marta Schaaf.
Pozadí
Amnesty International před COP31 zveřejnila podrobná doporučení pro klimatická opatření. Připojila se také k výzvám za ambiciózní klimatické financování, uznání a ochranu obránců a obránkyň životního prostředí a podmínky pro naplnění elektrifikačního cíle „35 do 35“.
