Vývoz zbraní z Česka je pořád problematický

V rámci
ratifikace Smlouvy o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, dále jen ATT), která proběhla na půdě Organizace spojených
národů, podpořila Česká republika, tak jako i další evropské země princip,
podle něhož by státy měly být zavázány k
odmítnutí, pozastavení nebo odejmutí licence na mezinárodní transfer výrobků
obranného průmyslu v případech, ve kterých lze na základě dostupných informací
identifikovat závažné riziko, že by tento materiál přispěl k vážnému porušování
lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva. Amnesty International
tento princip nazývá „golden rule“, tedy „zlatým pravidlem“ a považuje jej za
klíč k zodpovědnému obchodu s vojenským materiálem.

Z dostupných
informací vyplývá, že oproti minulému roku došlo
ke zdvojnásobení hodnoty využitých licencí, zatímco způsob jejich
přidělování a kontrolní mechanismy zůstaly neměnné. Téměř 40 % vojenského materiálu bylo přitom vyvezeno do zemí, jako je
Saúdská Arábie, Egypt, Irák, Jemen, Turkmenistán či Bahrajn, tedy do zemí, ve
kterých přetrvává represivní režim nebo jsou zde zásadně porušována lidská
práva. V širším rozměru tak Česká republika bohužel následuje celosvětový trend
v obchodu s vojenským materiálem, který je možné vymezit skrze prohlubování
militarizace v dlouhodobě nestabilních regionech.

Přehled
českého zahraničního obchodu s vojenským materiálem za rok 2017

Obdobně jako
v předcházejícím roce se lze na základě dostupných informací domnívat, že
dosavadní jednání České republiky v oblasti obchodu s vojenským materiálem se v
praxi odklání od deklarovaných principů zahraniční politiky.

Podle údajů
výroční zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu vyvezla Česká republika v roce
2017 vojenský materiál do 37 zemí,
které jsou z pohledu dodržování lidských práv dlouhodobě problematické, a kde
podle výzkumů Amnesty International dochází k jejich vážnému porušování. V řadě
případů se jedná o státy s represivními režimy, ve kterých neexistují
demokratická kontrola ozbrojených složek, nezávislé soudnictví a vládní elity
zodpovědné vůči občanům. Alarmující je
především skutečnost, že právě do takovýchto rizikových zemí směřovalo v roce
2017 41,46 % vojenského materiálu vyvezeného z České republiky, což při
celkovém objemu uskutečněného vývozu vojenského materiálu (21,098 mld. Kč nebo
801,3 mil. EUR) představuje částku zhruba 8,74 mld. Kč (332 mil. eur). To je za poslední 4 roky, oproti roku 2013
(3,66 mld. Kč), nárůst objemu exportu vojenského materiálu do rizikových zemí o
téměř 138,8 %. Z hlediska nárůstu exportu vojenského materiálu z České
republiky, bez ohledu na to, zda se jedná o rizikovou zemi či nikoliv, došlo k
navýšení o 5 222 mil. Kč (198,3 mil. €). I přesto, že export vojenského
materiálu tvoří poměrně zanedbatelnou část z celkového objemu zahraničního
obchodu České republiky, jeho kontinuální navyšování od roku 2011 svědčí o tom,
že se jedná o výnosné odvětví se strmým růstem, jehož potenciál nebyl zcela
vyčerpán.

Počet
zemí, kam vyvážíme

Počet
rizikových zemí s nízkou kvalitou demokracie
(dle tzv. Freedom House), do kterých v roce 2017 směřoval český vojenský
materiál, se zvýšil o 2 (oproti
statistikám Amnesty International z roku 2014).

Průměrný FH
index těchto zemí se oproti roku 2014 nepatrně zlepšil z hodnoty 5.3 na 5.6.
Bohužel mezi nimi stále najdeme výrazně represivní autoritářské režimy, jako je
Saúdská Arábie, Turkmenistán,
Ázerbájdžán nebo Čína. Z hlediska nejvíce exportovaných skupin vojenského
materiálu do těchto zemí se jednalo o „letadla”, pozemní vozidla, zbraně s
hladkým vývrtem a ráží do 20 mm, popř. lehké palné zbraně a střelivo.

Z pohledu
hodnoty exportovaných skupin vojenského materiálu byly nejdražšími položkami „letadla“ (74,74 mil. EUR), následované
pozemními vozidly (74 mil. EUR) a zbraněmi s hladkým vývrtem a ráží do 20 mm,
popř. lehkými palnými zbraněmi (23,81 mil. EUR). Součástí SVM (seznamu
vojenského materiálu) však mohou být i služby poskytované v souvislosti s
vojenským materiálem, které jsou realizovány buď jako jeho přímá součást, anebo
zcela samostatně v rámci jedné z kategorií vojenského materiálu. 

Geografické
vymezení

Z hlediska
celkového geografického vymezení jsou největšími importéry českého vojenského
materiálu členské státy Evropské unie
(169 232 tis. EUR) a země Blízkého východu (122 586 tis. EUR).

Zamítnuty
byly žádosti o rozšíření exportu zbraní do zemí, jako je Bělorusko (12x), Zimbabwe (3x), Súdán (2x), Jižní Súdán (2x), Eritrea
(3x), Írán (2x), Sýrie (4x), Palestina (2x), Eritrea (3x) a Západní Sahara
(1x).

Na druhou
stranu na tomto seznamu chybí země
jako Irák (32 735 tis. EUR), Saúdská Arábie (28 327), Egypt (13 637), Spojené
arabské emiráty (21 923), Afghánistán (20 535), Bahrajn (285), Etiopie (4 082),
Vietnam (14 962), Uzbekistán (5 186), Čína (3 921) Uganda (2 883), Rusko (1
843), Jordánsko (1 733), nebo Libye (299), kam byl dodán vojenský materiál za
téměř 4 491 293 mil. Kč (166 186 tis. EUR). Tyto země jsou přitom dlouhodobě
kritizovány za porušování lidských práv a některé z nich trpí i vysokou mírou
nestability, decentralizace a nedemokratickým zřízením s represivními
tendencemi vůči svému obyvatelstvu.

Český
rozpor v obchodu se zbraněmi: závazky versus zájmy

Významná
část světového obchodu s vojenským materiálem zahrnuje transfery, jejichž
charakter narušuje bezpečnostní prostředí v lokálním, regionálním, ale i
globálním měřítku, a vytváří tak podmínky pro eskalaci násilí, vznik konfliktů
s jejich vyšší a nepředvídatelnou intenzitou. Tento vojenský materiál je v
případě zneužití reálným nástrojem porušování lidských práv, jejichž obnova se
tak stává v dlouhodobém horizontu komplikovanou.

Česká
republika na mezinárodní úrovni podporuje globální regulaci obchodu s
konvenčními zbraněmi, a to jak prostřednictvím svých zástupců na půdě OSN, tak v
rámci Evropské unie nebo multilaterálních smluv a ujednání. V roce 2013 také
Vláda ČR schválila Strategii vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu
České republiky, kde vymezila exportní priority a základní dimenze podpory
českého exportu. Exporty vojenského materiálu do sousedních států EU (např. na
Ukrajinu) by částečně korespondovaly s Bezpečnostní strategií České republiky,
která nevylučuje přímé ohrožení nebo destabilizaci území našich spojenců, a
tudíž i ohrožení naší země. Tento přístup však neospravedlňuje žádný z výše
uvedených exportů do silně destabilizovaných oblastí či do rukou
autoritativních představitelů států. 

Lidskoprávní
bariéry obchodu?

Prostředníkem
mezi zahraničněpolitickými koncepcemi a závazky ČR a systémem kontroly obchodu
s vojenským materiálem je Ministerstvo
zahraničních věcí (dále jen Ministerstvo), které by mělo korigovat
koherenci vnitrostátních politik s mezinárodními závazky. Jeho pozice je v
tomto systému vymezená zákonem č. 38/1994 Sb., jenž kromě jiného v licenčním
řízení stanovuje kompetence jednotlivých státních institucí. Ministerstvo
vydává v případě zahraničního obchodu závazné
stanovisko týkající se možnosti vývozu vojenského materiálu do cílové země,
ve kterém přihlíží k zájmům České republiky na mezinárodní úrovni. Rozhodnutí
týkající se exportu vojenského materiálu tak tvoří integrální součást
zahraniční politiky, která je vymezená cíli a prioritami na stanovené období, a
je možné jej těmito prioritami zastřešit.

Amnesty
International si je vědoma, že ne všechen vojenský materiál je přímo
prostředkem porušování lidských práv. Nicméně v zemích bez jasné či slabé
bezpečnostní garance toho, že nedojde k jeho zneužití, se však značně zvyšuje
riziko posílení monopolu na násilí těch, kteří lidská práva pošlapávají. V
tomto případě navíc koncepce zahraniční politiky ČR přímo zmiňuje zajištění
funkčních a transparentních režimů kontroly zbrojení, které jsou chápány jako
integrální součást zajišťování bezpečnosti ČR.

ČR v roce 2017 vyvezla zbraně a vojenský materiál do 37 zemí i přesto, že se často jedná o represivní režimy, které hrubě
porušují základní práva svých občanů. Tyto státy zpravidla nedisponují
demokratickou kontrolou ozbrojených složek, nezávislým soudnictvím a policií či
zodpovědnými elitami, a jejich charakter je z podstaty vládnutí autoritářský.
To vše jsou významné faktory, které zvyšují možnost zneužití zbraní a
vojenského materiálu proti opozičním subjektům v zemi či reformním snahám
jakékoliv složky společnosti.

Jako technický ukazatel
(indikátor) pro zařazení země do seznamu „kritických“, a tedy „problematických“
zemí, je použit Freedom House Index (dále jen FH index). Jedná se například o Irák, Saúdskou Arábii, SAE, Keňu, Afghánistán, Pákistán a další (úplný seznam naleznete v dokumentu MEMORANDUM).

Návrhy
na zlepšení