© Amnesty International
Ženy, které uprchly před válkou
a pronásledováním, se odhodlaly promluvit o hrozném zacházení, včetně
sexuálního násilí, kterému jsou v Řecku vystaveny. Zoufalá situace vede ke
konfliktům, psychickým problémům a sebevražedným úmyslům i u dětí. Generální
tajemník Amnesty International Kumi Naidoo přijel kvůli alarmující situaci na
ostrov Lesbos.
Nová výzkumná zpráva Amnesty „Chci rozhodovat o své budoucnosti:
vykořeněné ženy v Řecku promlouvají“, přináší svědectví o nebezpečných
cestách žen a dívek, které podstoupily ve snaze najít bezpečí a o hrozných
podmínkách a nebezpečí, kterým jsou vystaveny v Řeckých táborech.
Od března roku 2017 mluvila Amnesty s více než 100 ženami a dívkami žijícími v táborech
a jiných ubytovacích zařízeních v Aténách a na řeckých ostrovech. Na základě rozhovorů
s nimi představuje Amnesty výzkumná zpráva deset jasných požadavků na
řešení problému porušování lidských práv žen – uprchlic.
Ženy přicházející do Evropy žádat o azyl
jsou vystaveny vysokému riziku
fyzického, verbálního a sexuálního obtěžování ze strany pašeráků.
„Poté, co evropské vlády zavřely dveře
uprchlíkům, jsou ženy mnohem více vystaveny zneužívání ze strany pašeráků,“ uvedl jeden ze syrských uprchlíků. „Nemůžete požádat policii nebo někoho jiného
o pomoc, protože jste ´nelegální´. Pašeráci to vědí a zneužívají toho,“
dodal.
Ani poté, co se
dostanou na evropské břehy, jejich utrpení nekončí. Většina uprchlíků a
migrantů, kteří přijíždějí do Řecka, jsou nyní ženy a děti, které představují v
tomto roce něco málo přes 60 procent příchozích do Evropy. Nicméně
v důsledku dohody mezi EU a Tureckem z března 2016 ti, kteří připlouvají
na řecké ostrovy, zůstávají drženi ve
strašlivých podmínkách v přeplněných táborech sponzorovaných EU.
Přeplněnost je kritická, téměř 17 000 lidí žije v pěti
ostrovních táborech, které mají oficiální kapacitu pro přibližně 6 400 lidí.
Tisíce lidí, včetně mnoha se speciálními potřebami, jako jsou např. lidé se
zdravotním postižením, traumatizovaní, těhotné ženy nebo děti spí ve stanech
kolem hlavních oblastí tábora. Nedostatek hygienických zařízení, čisté pitné
vody, proudy odpadních vod a zamoření krysami jsou ve všech táborech běžnou
realitou.
„Každým dnem je to tu horší… Tábor je
naprosto přeplněný,“
uvedla jedna z žen žijící v táboře Moria na ostrově Lesbos, kde je původní
kapacita 3100 lidí překročena dva a půlkrát.
Ačkoli všichni
uprchlíci a migranti trpí důsledky těchto podmínek, ženy a dívky jsou obzvlášť zranitelné. Několik těhotných žen
popsalo Amnesty International, že musí spát na podlaze a mají jen omezený,
pokud vůbec nějaký, přístup k lékařské péči. Minulý měsíc prý jedna z žen porodila
dítě ve stanu v táboře Moria bez jakékoliv lékařské podpory.
Nedostatek
zámků na koupelnových dveřích a nedostatečné osvětlení znamenají, že běžné
aktivity, jako je například použití toalety, sprchování nebo dokonce jen chůze
v noci, s sebou nesou pro ženy a dívky velké riziko.
Jedna
z žen v táboře Vathy na ostrově Samos situaci popsala takto: „Na dveřích sprch nejsou zámky. Muži vstoupí,
když jste uvnitř. Na toaletách nejsou žádná světla. V noci někdy chodím na
toaletu se svojí sestrou, nebo se vymočím do kbelíku.“
Na řecké
pevnině žije přibližně 45 500 uprchlíků a migrantů v dočasném ubytování v
městských oblastech nebo v táborech.
Podmínky v
pevninských táborech zůstávají špatné a letos byly znovu otevřeny tři tábory,
které byly dříve uzavřeny, protože byly považovány za neobyvatelné, a to bez
podstatného zlepšení podmínek.
Žena z Iráku,
která pobývá v Skaramagasu poblíž Atén, řekla Amnesty International: „Cítíme se úplně zapomenuté. Některé z nás
jsou v táboře již dva roky a nic se nemění … Nemohu mluvit o svých problémech, protože nikdo nemluví
naším jazykem.“
Ať už žijí v
táborech nebo v bytech v městské oblasti, nedostatek informací a tlumočnic-žen
jsou hlavními překážkami pro přístup k základním službám, jako jsou zařízení
sexuálního a reprodukčního zdraví nebo právní pomoc.
Navzdory těmto
ohromným problémům však uprchlické ženy
v Řecku pracují na změně své situace. Sdružují se a vytvářejí iniciativy a
aktivity, jako jsou například prostory pro ženy v městských oblastech, ve
kterých se scházejí a mají přístup ke službám, obnovují podpůrné sítě a
získávají znalosti a dovednosti, které potřebují pro vytvoření lepšího života
pro sebe a své rodiny.
„Uprchlické ženy, sblížené krutými ranami osudu, které utekly z nebezpečných
míst po celém světě, našly odvahu, společné rysy a pozoruhodnou vzájemnou podporu,“ řekl Kumi Naidoo, generální
tajmeník Amnesty International.
„Tyto sestry se snaží samy, ale vzhledem
k tomu, že situace na ostrovech dosahuje krizového bodu, vyzývají řecké úřady,
aby tam přestaly zadržovat lidi. Podmínky přijetí na pevnině musí být zlepšeny
a evropské vlády musí těmto ženám poskytnout nezbytnou podporu a ochranu, na
které mají nárok, a přijetí, které si zaslouží. Zavrženíhodné selhání
evropských vlád, aby otevřely bezpečné a legální cesty uprchlíkům prchajícím
před válkou, vystavuje ženy a dívky většímu riziku traumatického zneužívání.
Navzdory všemu nacházejí sílu mluvit otevřeně. My vzkazujeme: Vidíme vás,
slyšíme vás, věříme vám a budeme bojovat s vámi. Mocní musí naslochat,“ uzavřel Kumi Naidoo.
