© belga
Iráckým ženám a dětem,
vnímaným jako navázaných na ozbrojenou skupinu, která si říká Islámský stát
(IS), je odmítána humanitární pomoc a je jim bráněno vrátit se do svých domovů.
Alarmující je počet sexuálních útoků.
Zpráva Odsouzenci:
izolace žen a dětí, jejich věznění a vykořisťování v Iráku odhaluje rozsáhlou
diskriminaci žen žijících v táborech pro interně vysídlené osoby (IDP)
bezpečnostními silami, členy táborových administrací a místních úřadů, kteří se
domnívají, že tyto ženy jsou napojeny na IS.
Amnesty International
prokázala, že sexuální vykořisťování se vyskytlo v každém z osmi táborů, které výzkumníci
Amnesty navštívili.
„Válka proti IS v Iráku může skončit, ale utrpení Iráčanů zdaleka
nekončí. Irácké ženy a děti s předpokládanými vazbami k IS jsou trestány
za zločiny, kterých se nedopustily,“ uvedla Lynn Maaloufová, ředitelka výzkumu Amnesty
International pro Blízký východ.
„Vyřazeny z jejich komunit, tyto rodiny nemají kam a na
koho se obrátit. Lidé jsou uvězněni v táborech, bez jídla, vody a dalších
potřeb. Tento ponižující hromadný trest představuje riziko pro budoucí násilí.
Neexistuje žádný způsob, jak vybudovat spravedlivý a udržitelný mír, po kterém
Iráčané tak zoufale touží, a který potřebují.“
Zpráva podrobně popisuje
situaci tisíců rodin, za které jsou odpovědné ženy, jelikož tyto rodiny se do
táborů IDP dostaly poté, co mužští příslušníci byli zabiti nebo byli zadrženi
nebo násilně zmizeli při útěku z oblastí držených IS hlavně v Mosulu a jeho
okolí.
V mnoha případech jediným
„zločinem“ mužů bylo, že unikli z pevnosti IS, když se jejich jejich jméno
podobalo jménu na pochybných “
seznamech hledaných osob“ nebo pracovali v nebojových postech v IS jako kuchaři nebo řidiči.
Izolované a sexuálně
zneužívané
Výzkum ukazuje, že ženám a dětem
v táborech IDP v Iráku jsou v důsledku předpokládaných vazeb na IS upírány potraviny
a zdravotní péče.
Těmto rodinám je také běžně znemožňováno
získat průkazy totožnosti a další doklady potřebné k práci a volnému pohybu. Přinejmenším
v jednom z táborů je rodinám podezřelým z vazby na IS zakázáno opustit místo,
které se stalo de facto detenčním centrem.
Zoufalé a izolované ženy jsou
vystaveny zvýšenému riziku sexuálního zneužívání bezpečnostními silami,
ozbrojenými strážemi a příslušníky milic pracujících v táborech a v jejich
blízkosti. V každém z osmi táborů, které Amnesty International navštívila, byly
ženy nuceny k sexuálním vztahům výměnou za zoufale potřebnou peněžní hotovost,
humanitární pomoc a ochranu před ostatními muži.
Tyto ženy jsou také vystaveny
riziku znásilnění. „Dana“, 20letá žena, řekla Amnesty International, že
přežila několik pokusů o znásilnění a čelila neúnavnému tlaku na sex s členem
bezpečnostních sil v táboře.
„Vzhledem k tomu, že mě považují za to samé, co bojovníka IS,
budou mě znásilňovat a vrátí mě zpátky. Chtějí ukázat všem, co mi můžou udělat –
zbavit mne mé cti.“ řekla.
„Nemůžu se cítit bezpečně ve svém stanu. Chci jen zamknout
dveře a stěny kolem sebe … Každý večer si říkám – Dnes je noc, kdy umřu.“
Mnoho žen, s kterými Amnesty
mluvila v táborech IDP, vyjádřilo obavy o svou bezpečnost.
„Ženy jsou vystaveny dehumanizujícímu a diskriminačnímu
zacházení ozbrojenými muži, kteří působí v táborech kvůli jejich údajné vazbě
na IS. Lidé, kteří je mají chránit, se stávají dravci,“ říká Maaloufová.
„Irácká vláda musí ukázat, že vážně chce ukončit násilí
páchané na těchto ženách tím, že všechny pachatele zadrží a zakáže všem
ozbrojeným mužům vstup do táborů IDP.“
Není kam se vrátit
V
několika oblastech místní a kmenové úřady vydaly příkazy, které zabraňují
návratu žen a dětí podezřelých z vazeb na IS a ponechávají je uvězněné v
táborech IDP.
Ti,
kteří vrátili domů, čelili vystěhování, nucenému vysídlení, rabování, vyhrožování
a zneužívání, včetně sexuálního. V některých případech byly jejich domy
označeny jako „Daeshi“ (arabský termín pro IS) a zničeny, nebo byly
odpojeny od elektřiny, vody a dalších služeb.
„Maha“
popsala Amnesty International zoufalství, které cítila, když čelila takové
diskriminaci:
„Někdy se ptám sám sebe: proč
jsem nezemřela v leteckém útoku? Pokoušela jsem se spáchat sebevraždu, ale nepodařilo
se to. Nalila jsem na sebe petrolej, ale než jsem ho zapálila, pomyslela
jsem na svého syna. Cítím, že jsem na
konci. Jsem tu ve vězení. Jsem úplně sama – bez mého manžela, mého otce – nikdo
se mnou už není,“ řekla.
Situace
pro ženy, jako je „Maha“, se pravděpodobně ještě zhorší, protože
mezinárodní financování humanitární krize v Iráku pravděpodobně prudce klesne.
Před
iráckými parlamentními volbami v květnu jsou vysídlení lidé nuceni opustit
tábory IDP, protože záměrem vlády je
jejich uzavření a konsolidace.
„Irácké úřady musí zajistit, aby
rodinám v táborech IDP s předpokládanými vazbami na IS zajistily rovný
přístup k humanitární pomoci, zdravotní péči a občanským dokumentům. Tyto
rodiny musí mít dovoleno se vrátit domů bez strachu ze zastrašování, zatčení
nebo útoků,
“ upozornila Maaloufová.
„Úřady musí také okamžitě ukončit
systematickou a rozšířenou praxi nuceného mizení mužů a chlapců s
předpokládanými vazbami na IS, čímž jsou zanechány v zoufalých situacích tisíce
žen, matek, dcer a synů. Aby skončilo násilí, musí se irácká vláda a
mezinárodní společenství zavázat k dodržování práv všech Iráčanů bez
diskriminace. Jinak nebude trvalý mír,“ uzavřela Maaloufová.
Pozadí
Zpráva byla
založena na rozhovorech s 92 ženami v osmi táborech IDP v guberniích Ninewa a
Salah al-Din. Průzkumníci také mluvili s 30 místními a mezinárodními pracovníky
nevládních organizací, 11 členy táborových administrativ a devíti stávajícími a
bývalými úředníky OSN.