Na základě rozsudku Evropského
soudu pro lidská práva Česko přijalo řadu opatření, která měla řešit
neoprávněné zařazování romských žáků do zvláštních škol pro děti se sníženým
intelektem.
Změnil se způsob testování inteligence dětí, vypracovaly se akční
plány, v poslední době byla schválena povinná předškolní docházka od pěti let a
spuštěn takzvaný proinkluzivní zákon. Ten zajišťuje podporu všem dětem,
které pomoc potřebují, bez ohledu na to, jakou školu navštěvují.
Přesto i po deseti letech od verdiktu segregované romské školy
existují. V Česku je 83 základních škol, kde Romové tvoří více než polovinu
žáků, a zhruba čtvrtina Romů se vzdělává v segregovaných školách. To
vyplývá z šetření, které zrealizovala agentura Nielsen Admosphere.
Pořád se stává, že se ředitelé či zřizovatelé snaží dostat romské
nebo jiné problémové děti do jedné třídy či školy. Právě v Ostravě, kde si
Romové před deseti lety na nerovný přístup stěžovali, jsou stále minimálně tři
školy, kde jsou téměř výhradně jen Romové. „V okolí romských škol není
vyloučená lokalita, žije tam deset procent Romů,“ upozorňuje Miroslav
Klempar, organizátor romských komunit z Ostravy.
Některá zařízení se takto vyprofilovala postupně – začaly
odcházet děti z majority a převládly romské děti. Rodiče dětí z běžné populace
tam potom své děti přestali dávat, protože školy považují za méně kvalitní.
Podle Klempara i jeho kolegyně Magdaleny Karvayové se Romové stále
setkávají s přístupem, že jsou hloupější a bude jim lépe na školách s omezenou
výukou. Klempar zároveň upozorňuje na to, že to jde i jinak.
O zlepšení se snaží například v městské části Ostrava-Poruba pod
vedením místostarosty Petra Zábojníka. Změnili školské obvody tak, aby děti z
vyloučených lokalit „nespadly“ do jedné školy, a začali rodičům
aktivně vysvětlovat, že mohou své dítě přihlásit do jakékoliv školy. Třeba i
podle jejího zaměření.
Proč se stále nedaří začlenit romské žáky do hlavního vzdělávacího
proudu? Podle účastníků diskuse na konferenci Společně ve škole je problém v
tom, že neexistuje společenská poptávka, aby se romské školy řešily.
„Nechce to společnost, nechtějí to politici. Neziskovky či jiné organizace
pak rýpou do něčeho, co nám možná vyhovuje,“ pojmenovala problém ze svého
pohledu Olga Kusá z Agentury pro sociální začleňování.
Jiřina Chlebková z ostravského magistrátu hájila úředníky, že se
snaží, aby byly školy co nejvíce inkluzivní, a v posledním roce rozjeli několik
projektů, kde se snaží učitele ze základních škol vzdělávat. To romské
organizace sice uznaly, ale podle nich jsou změny hrozně pomalé.
„Je to deset let, co jsme si pojmenovali problém, a vypadá
to, že jsme stále na začátku. Jak dlouho ještě budeme muset čekat, než se
situace skutečně zlepší?“ ptal se Klempar.
Romové se do praktických neboli zvláštních škol umisťovali na
základě toho, že jim speciální pedagogové diagnostikovali lehké mentální
postižení. To se v posledních letech přísněji hlídá, přesto podíl romských žáků
s diagnostikovaným lehkým mentálním postižením dosahuje 30 procent a meziročně
se příliš nemění. Navíc u romského dítěte je patnáctkrát větší
pravděpodobnost, že mu tuto diagnózu stanoví a umístí ho do oddělené třídy
nebo školy.
Všichni účastníci diskuse se také shodli na tom, že stát může
zavádět různá opatření, ale další diskriminace Romů záleží na přístupu
jednotlivých zřizovatelů, učitelů i rodičů a většinové společnosti. Nedávný
případ z teplické základní školy ale ukazuje, že se situace příliš nelepší.
Zdroj: Aktuálně.cz
