23. června je Mezinárodní den na podporu obětí mučení.
Členové a podporovatelé Amnesty International ve více než 55 zemích pořádali akce, jimiž připomněli tisíce lidí, kteří jsou podrobováni mučení
na celém světě.
Amnesty International spustila 13. května 2014 kampaň Stop Torture,
aby poukázala na kritický stav v případech mučení. Kampaň požaduje větší
zabezpečení proti mučení prostřednictvím široké škály opatření, jako jsou například
nezávislé kontroly vazebních zařízení, rychlá dostupnost právníků a soudů nebo nezávislé vyšetřování případů mučení obviněných. Dokud nebude mučení zcela
vymýceno.
Mučení – světový problém
Zatímco mnohé země učinily významné pokroky v boji proti
mučení, některé vlády po celém světě stále používají mučení, aby získaly
informace, donutily k přiznání, umlčely opozici nebo prostě jako krutou formu
trestu.
157 – počet zemí, které ratifikovaly Úmluvu OSN proti
mučení.
141 – počet zemí, v nichž Amnesty poukázala na mučení nebo
jiné formy špatného zacházení v posledních pěti letech. V některých zemích jsou
tyto případy výjimečné, v jiných se jedná o rozšířenou praxi. Všechny tyto
případy jsou nepřijatelné.
82% – mučení nebo jiné špatné zacházení bylo zaznamenáno ve
čtyřech pětinách zemí, na které se vztahuje výroční zpráva Amnesty
International z roku 2014.
Mučení v číslech
Od spuštění kampaně Stop Torture v květnu 2014, Amnesty
International vydala zprávy o mučení v Mexiku, Maroku, Nigérii, na
Filipínách a v Uzbekistánu. Tyto dokumenty ukazují, že mučení je v těchto
zemích častým jevem a pachatelé těchto zločinů využívají beztrestnosti.
1505 – Počet hlášených stížností na mučení a jiné špatného
zacházení v Mexiku v roce 2013, to je o 600% víc, než v roce 2003.
50% lidí v Nigérii uvedlo, že by se necítili v bezpečí
před mučením, pokud by byli drženi ve vazbě.
21 – počet přeživších, kteří byli mučeni jako děti na
Filipínách a vypovídali pro Amnesty International, z celkového počtu 55
dotazovaných obětí mučení.
13 – počet nevyřízených žádostí expertů OSN na lidská práva o
návštěvu Uzbekistánu, při níž by posoudili situaci v oblasti lidských práv v
zemi od roku 2002.
8 – počet osob stíhaných poté, co si stěžovaly nebo hlásily mučení v Maroku. Od května 2014 jich bylo 8 obviněných za pomlouvání, falešná hlášení
zpravodajství, veřejné urážky a hanobení.
7 – počet odsouzených za mučení federálními soudy v Mexiku
od roku 1991, kdy se mučení stalo trestným činem. Každý rok jsou podány tisíce
stížností.
0 – počet osob odsouzených za mučení na Filipínách od
zavedení zákona proti mučení v roce 2009.
Metody mučení ve světě
Nejběžnější nástroje mučení jsou jednoduché a brutální –
ruka, bota a obušek – vše, co může způsobit zranění nebo zlomit kosti.
Zde jsou některé z „pokročilejších“ metod, které Amnesty
International zdokumentovala:
Mexiko: Tehuacanazo – sycená voda je pumpována do nosu
zadrženého.
Maroko: Grilované kuře – přikrčení a zavěšení vzhůru nohama
visí oběti na tyči za kolena a zápěstí, což vytváří velký tlak na kolena a
ramena.
Nákresy „grilování kuřete“ a dalších pozic podle výpovědí zadržovaného Ali Aarrasse, který byl takto mučen v roce 2010.
Nigérie: Tabay – policisté svážou lokty zadržovaného za zády
a pověsí ho za ně.
Filipíny: Kolo mučení – policisté si točí kolem, aby se
určilo, jak budou mučit zadržené osoby. Na kole jsou metody jako „30 sekund netopýrem“,
při níž zadržený visí hlavou dolů nebo „20 sekund Manny Pacquaio“, pojmenované
podle známého boxera, kdy je zadržený bit pěstmi po dobu 20 sekund.
Kolo mučení se údajně používá na Filipínách pro výběr trestu.
Uzbekistán: Bití vězňů, kteří jsou zavěšeni rukama na hácích,
často s rukama za zády, nebo připoutaných k radiátoru nebo k trubkám.
Globální kampaň k zastavení mučení
Kampaň Amnesty International Stop Torture mobilizovala
miliony lidí, aby se zapojily do přímé akce od spuštění kampaně v roce 2014
prostřednictvím různých aktivit zaměřených na pět konkrétních vlád.
2 miliony – počet lidí, kteří se stali součástí kampaně Stop
Torture od května 2014, ať už prostřednictvím psaní dopisů anebo účastí na
demonstracích.
340 tisíc – počet lidí, kteří podepsali petici předloženou
mexickému federálnímu státnímu zástupci, která žádá znovuotevření a úplné
vyšetření případu Claudie Mediny Tamarezové, mučené námořní pěchotou, aby se přiznala k drogové
trestné činnosti a udala další lidi.
300 tisíc – počet lidí, kteří podepsali petici za propuštění svobodné
matky Alfredy Disbarrové, mučené filipínskou policií poté, co byla obviněna z
prodeje drog, což ona popírá. Dostala tolik dopisů od příznivců po celém světě,
že dozorci si stěžovali, že neudělají nic jiného, než prohlížení dopisů.
200 tisíc – počet žádostí dodaných na uzbecká velvyslanectví v
12 evropských městech v říjnu 2014, které žádaly vládu, aby propustila vězenkyni
svědomí Dilorom Abdukadirovou. Dilorom byla svévolně zatčena a mučena ve
vyšetřovací vazbě poté, co se vrátila z exilu, aby se sešla se svou rodinou.
1 – obří billboard v centru Manily vyzývající v prosinci
2014 Filipínce, aby se postavili proti mučení policií. Reklama byla financována
členy a příznivci Amnesty International a vyšla i v časopisech.
Pokrok v boji proti mučení
Je možné zastavit mučení. Země, které daly záruky,
zaznamenaly značné pokles případů mučení a počtu stížností. Stop Torture je kampaň,
kterou Amnesty International zaznamenala hmatatelné pokroky, které chrání
lidská práva:
21. květen 2014 – marocké úřady znovuotevřely vyšetřování
případu mučení Ali Aarrasse a přikázaly nové lékařské vyšetření, v reakci výzvy
Výboru OSN proti mučení a Amnesty International. Vyšetření bylo provedeno v listopadu
2014, trvalo několik dní a proběhlo bez přítomnosti nezávislého pozorovatele.
Ali Aarrass a jeho právníci ještě neviděli novou zprávu.
15. říjen 2014 – Mexiko propustilo honduraského vězně
svědomí a oběť mučení Angela Amilcara Colóna, aniž vzneslo obvinění za celých
pět let, kdy byl ve vazbě. 20 tisíc lidí podepsalo petici za jeho propuštění
během kampaně Amnesty International.
10. prosinec 2014 – nigerijská policie zveřejnila Příručku
pro lidská práva, která představuje očekávané standardy od policistů. Amnesty
International vede od roku 2008 kampaň, která policii předkládá podrobné pokyny ohledně
dodržování lidských práv.
29. květen 2014 – marocké ministerstvo spravedlnosti dalo
pokyn státním zástupcům a soudům, aby nařídily lékařské vyšetření, pokud
dostanou zprávy mučení a jiném špatném zacházení. Amnesty International varovala,
že navzdory stávajícím zárukám nedokážou soudy často jednat, pokud se potýkají
s případy mučení.
4. prosinec 2014 – filipínský senát v rezoluci vyzývá k senátnímu
vyšetřování poté na základě zprávy Amnesty International o mučení na Filipínách.
Šetření se konalo 14. ledna 2015.
3. června 2015 – nigérijským parlamentem prošel nový zákon
kriminalizující mučení, jak požadovala zpráva Amnesty International. Zákon nyní
čeká na podpis nově zvoleného prezidenta Buhariho.
3. června 2015 – Nigérie propustila jednu z obětí mučení
– Mosese Akatugbu, odsouzeného k smrti za ozbrojenou loupež poté, co ukradl tři
mobilní telefony. Tvrdí, že zločin nespáchal a byl donucen k přiznání prostřednictvím
mučení. Více než 800 tisíc podporovatelů Amnesty International vyzvalo Guvernéra
státu Delta Emmanuela Uduaghana ke zmírnění trestu smrti prostřednictvím dopisů
a petic. Guvernér Mosese omilostnil dne 28. května 2015, což byl jeden z jeho
posledních aktů před opuštěním úřadu.
Mezinárodní den na podporu obětí mučení
Některé z případů, které Amnesty International u
příležitosti Mezinárodního dne na podporu obětí mučení zdůrazňuje:
– Yecenia Armentaová, Mexičanka, matka dvou dětí, která strávila
téměř tři roky ve vězení při čekání na soud kvůli obvinění z vraždy manžela.
Obžaloba byla založená na přiznání, které podepsala po 15 hodinách mučení policií, které
zahrnovalo i sexuálního násilí a hrozby znásilnění jejích dětí.
– Wafe Charafová a Usáma Husne, maročtí aktivisté uvěznění za
pomluvu a falešná hlášení poté, co řekli, že byli mučeni.
– Uzbecký novinář Muhammad Bekžanov, který je ve vězení od
roku 1999 po rozsudku založeném na přiznání vynuceném mučením zahrnujícím bití,
dušení a šoky elektrickým proudem.
