Louisa Andersonová a Justine Ijeomah, 19. června 2015
Po 10 letech
ve vězení a po zaslání více než 800 tisících vzkazů od aktivistů z celého světa
byl Mosesův život ušetřen. Mluvili jsme s Justine Ijeomahem, ředitelem Nadace
pro lidská práva, sociální rozvoj a životní prostředí (HURSDEF) v Nigérii a
dlouholetého spojence v kampani za Mosesovo osvobození. Popisuje Mosesovu cestu
od školáka až po vězně v cele smrti a to, jak 26letý muž, který přežil
mučení, reagoval, když zjisti, že byl jeho život ušetřen.
„Slibuji, že budu bojovat za lidská práva – budu bojovat
za ostatní.“
Moses Akatugba, 28. května 2015
Toto byla
jedna z prvních slov, která Moses pronesl, když mu Justine zavolal, aby mu
oznámil, že mu Emmanuel Uduaghan, guvernér nigerijského státu Delta, udělil dne
28. května na poslední chvíli milost. Justine strávil den úzkostlivým sledováním
Facebookové stránky guvernéra a aktualizací. „Ten den jsem byl hodně
nervózní: Věděl jsem, že to byl poslední den, kdy mohl guvernér omilostnit Mosese,
než odešel z funkce“ vysvětluje, „pak konečně
přišla dobrá zpráva.“
„Okamžitě jsem zavolal Mosesovi, a když jsem mu řekl, co se
stalo, byl zaplaven štěstím: Ani nemohl mluvit. Trvalo dlouho, než mohl
odpovědět, a tak začal prostě křičet.“
Justine Ijeomah
Od školáka po
muže, který přežil mučení
Ve věku 16
let byl Moses normální školák z jižní Nigérie. Plný naděje v budoucnost a
poté, co netrpělivě čekal na výsledky svých středoškolských zkoušek. Jeho snem
bylo splnit přání svého zesnulého otce a studovat medicínu.
Dne 27.
listopadu 2005 se Moses rozloučil se svou rodinou a šel navštívit tetu. Když
nepřišel domů, jak bylo v plánu, začala si dělat matka starosti. Vdova, která podporovala svých pět dětí prodejem potravin na místním trhu v Effurunu, rušném
městě ve státu Delta.
Zatímco ho
matka sháněla, Moses byl vyslýchán vojáky. Pokud by měl Moses dovoleno zavolat
právníka nebo i jen jeho matku, mohlo ho to zachránit od mučení. Během prvních
24 hodin ale nikdo nevěděl, kde je.
Místní
pouliční prodavačka nakonec navštívila Mosesovu matku a řekla jí, že viděla
skupina vojáků, jak ho zatkli. Moses se pak doma neukázal deset let.
Dopis Mosesovi od německého školáka.
Nepředstavitelná
bolest
Bude to už
téměř osm let, co se Justine dozvěděl o Mosesově případu. Jakmile se tak stalo,
šel do vězení Warri a udělal s ním rozhovor. „Moje organizace (HURSDEF)
dokumentuje v Nigérii případy věznění mladistvých s dospělými, takže když jsem
slyšel o Mosesově případu, upoutalo to mou pozornost,“ vysvětluje Justine.
Tam Moses
Justinovi řekl, že když byl poprvé zatčen, střelili ho vojáci do ruky, bili ho
do hlavy a zad, a pak ho odvezli do místních kasáren k výslechu. Ukázali mu
mrtvolu a požádali ho o identifikaci.
„Když Moses
řekl, že ho nezná, začali ho vojáci opět bít,“ vzpomíná Justine.
„Pak ho vzali na policejní stanici, kde, jak říká, ho policisté začali
mlátit mačetami a obušky. Přivázali ho a nechali viset dlouhé hodiny hlavou dolů
ze stropního ventilátoru. Také mu trhali nehty kleštěmi.
„Bolest,
kterou jsem prošel, byla nepředstavitelná. V celém mém životě jsem nikdy nebyl
vystaven tak nelidskému zacházení.“
Moses Akatugba
Policie
podezřívala Mosese z krádeží tři telefonů, peněz a voucherů při ozbrojené loupeži.
Tato obvinění ale vždy popíral. Policisté ho však mučili a donutili podepsat
předepsané doznání, které bylo později použito jako důkaz o soudu.
Ze školní
třídy k trestu smrti
Po osmi
letech ve vězení byl dne 12. listopadu 2013 Moses odsouzen k trestu smrti
oběšením. Odsouzení bylo založeno na jeho vynuceném přiznání a svědectví údajné
oběti loupeže. Policista, který vyšetřoval jeho případ, se před soudem neobjevil.
Vzhledem k
tomu, že Moses byl ještě dítě, když byl zatčen, neměl být nikdy odsouzen k
trestu smrti. To je podle mezinárodního práva zakázané. Rovněž jakékoliv přiznání
získané mučením by nemělo být používáno jako důkaz u soudu.
Rozhořčená
mládež na celém světě
Někdy v této
době Justine oslovil Amnesty International, aby se připojila ke kampani. „Začal
jsem jezdit po různých zemích a říkal členům Amnesty o Mosesově příběhu a vybízel
je, aby se připojili ke kampani,“ vysvětluje Justine. „Byl jsem tak ohromen
mírou odhodlání, které měli, a to zejména u mladých aktivistů, kteří šli
demonstrovat před nigerijská velvyslanectví. Řekl jsem si, že jestli tyto děti
jsou tak odhodlané v Mosesově věci, měl bych i já udělat něco navíc. A tak
jsem začal lobbovat u všech organizací, které by mohly přispět k jeho propuštění.“
„Kampaň jsme
rovněž přenesli do Mosesova vězení a sdíleli materiály z kampaně Stop
Torture s dalšími odsouzenými na smrt. Po této návštěvě promluvilo hodně
vězňů z cely smrti o mučení. Bylo děsivé slyšet jejich příběhy, protože mnoho z nich
se přiznalo právě kvůli mučení.“
Nový začátek
Moses strávil
hodně z posledních deseti let v izolaci a je traumatizovaný. Poté, co byl v roce
2006 převezen do nové věznice, byl schopný vídat svou rodinu jen dvakrát
měsíčně. „Nikdy jsem nevěřil, že budu dnes naživu,“ řekl nám nedávno.
Myslí si, že
jeho sen stát se lékařem je zničen. Nedávno nám řekl, že to, co ho bolelo
nejvíc je, že zatímco on byl ve vězení, mnoho z jeho bývalých spolužáků šlo na
univerzitu a našli dobrou práci.
Vše se ale změnilo v posledních několika týdnech, neboť
místní aktivisté tvrdě pracovali v ulicích a další tisíce členů Amnesty posílaly tweety,
zprávy, facebookové příspěvky a petiční podpisy pro guvernéra Uduaghanu v posledních týdnech jeho funkce. „Agitovali jsme za Mosese u různých organizací
a úřadů“ vysvětluje Justine. „Posílal jsem textové zprávy ostatním,
mluvil s nimi, volal jsem pětkrát guvernérovi, ale nezvedal telefon. Pak
konečně přišla dobrá zpráva. „
Dnes, po téměř deset letech ve vězení, je Moses volný. Může se konečně vrátit domů, aby začal svůj nový život, možná jako
lékař, ale určitě jako aktivista za lidská práva.
Členové a aktivisté Amnesty International jsou moji
hrdinové. Jsem vděčný také členům a dobrovolníkům z HURSDEF za jejich
podporu. Chci je ujistit, že toto obrovské úsilí, které kvůli mně vyvinuli, nebude marné a díky požehnání milosti Boží
budu žít dle jejich očekávání. Slibuji, že budu
bojovat za lidská práva – budu bojovat za ostatní.“
Moses Akatugba
