15. dubna 2015
Geostrategie a obchodní zájmy převažují nad lidskými právy
Pokračující přehlížení mučení v Uzbekistánu ze strany
Spojených států, Německo a dalších zemí Evropské unie znamená, že tato praxe
bude pokračovat v nezmenšení míře, tvrdí Amnesty International ve zprávě
z 15. dubna.
Zpráva nazvaná The report, Secrets and Lies: Forced
confessions under torture in Uzbekistan odhaluje, že mučení je běžnou praxí
a hraje hlavní roli v uzbeckém právním systému, přičemž bezpečnostní
složky zasahují v případě jakékoliv skupiny, která je vyhodnocena jako
ohrožení národní bezpečnosti. Zpráva varuje, že policejní a další silové složky
často používají metod mučení k vynucení přiznání nebo k zastrašení
celých rodin, případně si vynucují úplatky.
Je veřejným tajemstvím, že každý kdo upadne před vládními
orgány v nemilost, může být v Uzbekistánu zadržen a mučen. Nikdo
nemůže uniknout ze spárů státní moci,“ uvedl John Dalhuisen, ředitel Amnesty
International pro Evropu a Střední Asii během zveřejnění zprávy v Berlíně.
„Je ostudné, že mnoho vlád, včetně USA, tolerují otřesné
mučení, zřejmě ze strachu z narušení vztahů se spojencem ve válce proti
terorismu. Další vlády, jako například německá, jsou zřejmě motivovány
obchodními zájmy.“
Strategická trpělivost, ostudná strategie tbáří v tvář porušování
lidských práv
Vzhledem k desátému výročí masakru v květnu 2005
v Andizhanu, kde zemřely stovky demonstrantů, zpráva Amnesty International
zdůrazňuje,že vlády USA a EU, včetně Německa, daly přednost bezpečnostním,
politickým, vojenským a ekonomickým zájmům před jakoukoliv možností na vyvinutí
tlaku na uzbecké úřady, aby respektovaly lidská práva a přestaly
s mučením.
Evropa
Evropské sankce uvalené na Uzbekistán po masakru v roce
2005 v Andizhanu, byly zrušeny v roce 2008 a 2009. Zrušení cestovních
zákazů a prodeje zbraní proběhlo navzdory tomu, že nikdo zodpovědný
z masakru nebyl postaven před spravedlnost. Naposledy se některý
z ministrů EU zmínil o problematice lidských práv v Uzbekistánu
v říjnu 2010.
Zejména Německo má s Uzbekistánem blízké vojenské
vztahy. V listopadu 2014 obnovilo pronájem letecké základny
v Termezu, která podporuje Německé jednotky v Afghánistánu.
V březnu 2015 se Německo a Uzbekistán dohodly na investicích ve výši 2,8
miliardy eur.
„Postoj mezinárodních partnerů Uzbekistánu k rutinní
praxi mučení se jeví v nejlepším případě jako rozpolcený, v tom horším
je to jako mlčet při spoluúčasti. USA popisuje svůj postoj k Uzbekistánu
jako „strategickou trpělivost,“ ale spíš by se dal popsat jako strategická
shovívavost. USA, Německo a Evropská unie by měly okamžitě požadovat, aby si
Uzbekistán zametl na svém prahu a přestal s mučením.“
John Dalhuisen, ředitel Amnesty International pro Evropu a
Střední Asii
Spojené státy
V lednu 2012 zrušila americká vláda omezení na vojenské
dodávky do Uzbekistánu, které byly uvalena v roce 2004, zčásti právě kvůli
porušování lidských práv. Letos byla vojenská spolupráce mezi zeměmi výrazně
posílena s přijetím pětiletého plánu vojenské spolupráce.
V prosinci 2014 náměstkyně tajemníka pro Střední Asii
Nisha Biswal uvedla, že Washington vůči Uzbekistánu zaujal politiku
„strategické trpělivosti.“
„Postoj mezinárodních partnerů Uzbekistánu k rutinní praxi
mučení se jeví v nejlepším případě jako rozpolcený, v tom horším je to jako
mlčet při spoluúčasti. USA popisuje svůj postoj k Uzbekistánu jako
„strategickou trpělivost,“ ale spíš by se dal popsat jako strategická
shovívavost. USA, Německo a Evropská unie by měly okamžitě požadovat, aby si
Uzbekistán zametl na svém prahu a přestal s mučením,“ řekl John Dalhuisen.
„Mezinárodní zákaz mučení je absolutní a neodkladný. Zatímco
Německo a USA utužují své vztahy s Uzbekistánem, lidí jsou zatýkáni
policií, mučením nuceni k přiznáním ve vykonstruovaných kauzách a čelí
nespravedlivým procesům. Dokud nadále bude Uzbekistán uznávat důkazy vynucené
mučením, zůstane spojencem zašpiněným krví.“
Mučení jako endemická součást uzbekistánského trestního
systému
Zpráva Amnesty International se skládá z více než 60
rozhovorů poskytnutých mezi lety 2013 a 2015 a důkazů shromážděných
v průběhu 23 let. Odhaluje, že uzbekcká tajná policie SNB užívá při
mučení zvukotěsné cely a dokumentuje užívání podzemních mučíren na policejních
stanicích.
Policie a tajná policie používá strašlivé metody, které
zahrnují dušení, znásilňování, elektrošoky, vystavování extrémním teplotám,
odpírání spánku, jídla a vody. Zpráva dále uvádí případy dlouhodobého bití
skupinami lidí včetně spoluvězňů.
Jeden z mučených, kterému nebyly nikdy sděleny důvody
zadržení, popsal, co se stalo poté, co byl uvězněn na policejní stanici
v brzkých ranních hodinách:
„Byl jsem v poutech s rukama za zády… Byli mě dva
policisté – kopali do mě a mlátili obušky, až jsem ztratil vědomí. Byli mě do
hlavy i do ledvin… Když jsem omdlel, polili mě vodou, aby mě probrali a
pokračovali dál.
Bezpečnostní síly se zaměřují na celé rodiny
Zpráva dokumentuje rozšířené užívání mučení a násilí vůči
obětem, kterými jsou kritici vlády, náboženské skupiny, zahraniční pracovníci a
podnikatelé. Úřady se někdy také zaměřují na širší rodinu oběti.
Zuhra, bývalý vězeň, pro Amnesty International uvedl, že
bezpečnostní složky sledovaly celou její rodinu, která je nyní z většiny
ve vězení. Musela se pravidelně hlásit na policejní stanici, kde byla
zadržována a bita za trest, že je členkou extremistické rodiny. Dále po ní
požadovali, aby dávala hlášení o pobytu mužských členů rodiny.
„Naše rodina nemá klid. Ráno vstanemea pokud je před dveřmi
auto, hned se nám rozbuší srdce. Doma nezůstali žádní muži. Ani žádná vnoučata
tu nezůstala,“ řekla Zuhra.
Svévolná brutalita nevypočitatelného soudního systému
Nová svědectví, která získala Amnesty International
odhalují, že institucionalizovaná forma mučení a další formy nehumánního
zacházení se používají k vynucení doznání a získání důkazů o dalších
podezřelých
Lidé jsou často odsouzeni kvůli důkazům vynucených mučením.
Soudci se domáhají úplatků přísliby nižších trestů a policie i tajná policie
používají hrozby mučením k získání obrovských sum od vězňů a zadržených.
Turecký obchodník Vahit Günes, obviněny z hospodářských
trestných činů, jako jsou daňové úniky nebo z napojení na zakázané
islámské hnutí, všechna vznesená obvinění popírá. Po dobu 10 měsíců byl držen
ve vazbě tajné policie, kde, jak uvádí, podepsal po mučení falešné přiznání.
Dalšímu mučení byl podroben poté, co policie požadovala po jeho příbuzných
částky v hodnotách milionů dolarů za jeho propuštění.
Odpověď, kterou dostal poté, co se dožadoval právníků jasně
ukazuje nespravedlnost a libovůli uzbeckého soudního systému:
„Jeden ze žalobců řekl: Vahite Günesi, uklidněte se.
V celé historii SNB nebyl přiveden na toto místo. shledán nevinným a
propuštěn. Každý kdo je tady, je vinen. Musejí přiznat vinu.“
Vahit Günes popsal nelidské podmínky, psychický nátlak, bití
a sexuální ponižování, které zažil během zadržování.
„Už nejsi člověk. Tady ti dají číslo. Tvoje jméno už tu
neplatí. Například moje číslo bylo 79. Nebyl jsem už Vahit Günes ale 79. Nejsi
člověk, staneš se jen číslem.“
Mučení pokračuje v nezmenšené míře a bez potrestání od
roku 1992
Ačkoliv je mučení i v Uzbekistánu v rozporu se zákonem,
je zřídkakdy potrestáno. Dokonce i vládní údaje ukazují, že rozsah
beztrestnosti je velmi široký. Pouze 11 policistů bylo mezi lety 2010 a 2013
odsouzeno za tyto metody.
Během těchto let však bylo úřady přijato 336 stížností, z nichž
pouze 23 bylo vyšetřeno a 6 se dostalo k soudu. Aby toho nebylo málo,
úřady, které šetřily tyto stížnosti jsou často tytéž, které jsou obviněny z mučení,
což výrazně snižuje pravděpodobnost, že oběti někdy dosáhnou spravedlnosti a
odškodnění.
Amnesty International vyzývá prezidenta Islama Karimova, aby
veřejně odsoudil užívání mučení. Zodpovědné orgány by měly vytvořit nezávislý
systém dohledu nad všemi detenčními místy a zajistit, že přiznání a další
důkazy získané mučením nátlakem nebudou nikdy užívány u soudu.
Pozadí
Tato zpráva je čtvrtá ze série pěti zpráv z různých států.
Následuje po Mexiku, Nigérii a Filipínách a je vydána jako součást kampaně
Amnesty International s názvem Stop Torture, která byla spuštěna v květnu
2014. V posledních pěti letech Amnesty International zdokumentovala případy
mučení ve 141 zemích.
