© WAKIL KOHSAR/AFP/Getty Images
Mezinárodní
komunita nesmí zanevřít na Afghánce, kteří unikli konfliktu a násilí
v době, kdy je počet civilních obětí stále rekordně vysoký.
Podle
nedávno publikované zprávy OSN bylo během prvního pololetí roku 2018 zabito
1692 lidí, což je více, než za jiné srovnatelně dlouhé období od doby, kdy se
tato čísla před desetiletím začala zaznamenávat. Během té samé doby bylo také
3430 lidí zraněno.
„Vzhledem k počtu lidí, kteří v
Afghánistánu stále umírají a jsou zranění, je nesvědomité prohlásit tuto zemi
za dostatečně bezpečnou k návratu lidí, kteří před násilím a nebezpečím
uprchli. Státy, které kdysi slíbily podporu afghánskému lidu, dnes bezcitně
odvracejí zrak od krveprolití a ohrožují lidské životy v rozporu
s mezinárodním právem. Mezinárodní komunita v této době nesmí zanevřít
na Afghánce prchající před konfliktem a násilím,“ prohlásil Omar Waraich, zástupce
ředitele Amnesty International pro jižní Asii.
Více než
deset tisíc lidí bylo v Afghánistánu zabito nebo zraněno každý rok od roku 2014.
Existují obavy, že letošní rok bude podobný.
V průběhu
posledních dvou let se zvýšil počet nucených návratů – desítky tisíc lidí byly donuceny
opustit EU, Turecko a jiné země a vrátit se do nebezpečného Afghánistánu.
Případ Taibeh Abbasiové
Navzdory
děsivé situaci v Afghánistánu se zdá, že jsou norské úřady odhodlány
vyhostit Taibeh Abbasiovou a její rodinu.
Taibeh je
devatenáctiletá žena afghánské národnosti, která právě dokončila studium na
norské střední škole. Krátce poté, co úspěšně odmaturovala, zamítly úřady její
žádost zůstat v Norsku. Taibeh v Afghánistánu nikdy nebyla a strachuje se
o své bezpečí i bezpečí rodiny. Sní o pokračování ve studiu, aby se mohla stát
lékařkou.
Rodina
Taibeh unikla z válkou zbídačeného Afghánistánu a nalezla útočiště
v Íránu. Tam je ale diskriminovali a tak nakonec Abbasiovi našli domov
v Norsku.
„Norská vláda nemůže předstírat, že
je Afghánistán bezpečný. Důrazně doporučuje svým obyvatelům, aby necestovali do
žádné části této země, v okolí norské ambasády v Kábulu dokonce útočily
ozbrojené skupiny. Je snad norské odhodlání pohlížet na migraci nesmlouvavě
takové, že neváhá zničit sny jednoho teenagera a ohrozit ji i s rodinou?“ ptá se Waraich.
Spolu
s Taibeh a její rodinou je mnoho dalších lidí Norsku v ohrožení vyhoštění
do Afghánistánu.
Sebevražda 23letého navrátilce
Dalším smutným
příběhem je sebevražda 23letého Afghánce, který si sáhl na život poté, kdy ho tento měsíc
německé úřady donutily vrátit se domů.
Muž, který
nebyl identifikován, byl jedním z šedesáti devíti Afghánců, kteří se 4.
července na příkaz německé vlády vrátili do Afghánistánu. O šest dní později
bylo mužovo tělo nalezeno v hotelu zarezervovaném Mezinárodní organizací
pro migraci.
Zpráva o
vyhoštění 69 lidí byla oznámena německým ministrem vnitra, Horstem Seehoferem,
který necitelně poznamenal, že tato příležitost připadla na den jeho 69.
narozenin.
„Poznámky německého ministra vnitra
jsou bohužel typické pro bezohledný přístup, který charakterizuje lhostejnost
Evropy vůči afghánskému utrpení. Německo celá léta mluvilo o své angažovanosti
v otázce lidských práv Afghánců. Dnes ministři neváhají získávat laciné
politické body tím, že si pohrávají s lidskými životy,“ říká Waraich.
Tisíce návratů z Turecka
V minulých
měsících turecké úřady nesmlouvavě vyhostily tisíce Afghánců, kteří riskovali
dlouhou a nebezpečnou cestu, aby v Turecku našli útočiště. Mnoho lidí
hledajících azyl po cestě zažilo bití, zneužívání a vykořisťování.
Od ledna
Turecko nuceně navrátilo tisíce Afghánců. Turecko, které je domovem největší
světové populaci uprchlíků, začalo na hranici s Íránem stavět zeď, která by
zabránila dalším příchodům.
V březnu
2016 podepsala turecká vláda dohodu s Evropskou unií, v rámci níž má
zabraňovat migrantům a uprchlíkům, aby se dostali do Evropy.
„Turecko bylo uprchlíkům prchajícím
před konfliktem štědrým hostitelem. Je smutné pozorovat, jak se ponížilo
k vykonávání špinavé práce pro Evropskou unii tím, že hraje roli nájemného
strážce hranic, nemilosrdně odmítajícího lidi, kteří absolvovali ty
nejzoufalejší cesty. Tyto návraty pouze pošpiní jeho reputaci, za kterou stojí
tolik tvrdé práce,“ uzavírá
Omar Waraich.
