Celá pobočka (vyjma jednoho vzdělávacího projektu) teď
funguje výhradně z darů a příspěvků našich dárců a podporovatelů. Tedy i vás!
Amnesty je hnutím solidárním, proto velké a bohatší pobočky
ze začátku vždy pomáhají těm menším. A doteď pomáhaly i nám. Od roku 1991 se česká Amnesty budovala za
štědré finanční pomoci dárců z – řekněme – „bohatších“ zemí. Pro vaši
představu, třeba nizozemská Amnesty, která patří mezi největší na světě, má
dnes okolo 250 000 pravidelných dárců a dárkyň.
Před zhruba deseti lety padlo rozhodnutí, že si i Česká
republika zaslouží přispívat jiným zemím. A bylo to rozhodnutí správné – jsme
demokratická a bohatá země. Započal tak plán postupného útlumu podpory.
Příspěvky z centrály se začaly krátit. Poslední příspěvek pro nás přitekl
minulý rok. Opustili jsme svůj dětský pokojík v domě u rodičů a přišel čas
„dospět.“ (A to ani nemluvím o tom, že se pražská kancelář na konci dubna
doopravdy stěhuje.)
Tahle cesta za nezávislostí je stejně tak o Amnesty jako
přímo o vás – dárcích a dárkyních. Vážím si vaší podpory a jsem moc rád za to,
že jste součástí hnutí. Podpisy pod petice za oběti bezpráví, účast na
událostech, organizace akcí i finanční podpora, tyhle všechny ukazatele
neustále rostou. Dnes jsme tak v situaci, kdy hnutí podporuje pravidelně zhruba
4000 lidí s průměrným darem okolo 180 korun měsíčně. A na co to stačí? Na
zhruba 12 úvazků, se kterými obsluhujeme celou běžnou agendu – kampaně, aktivismus, advokacie, vztahy
s veřejností, vzdělávání i fundraising spolu s panem ředitelem a vedoucí
kanceláře.
Díky vám roste finančně i počtem podporovatelů česká amnesty
už řadu let po sobě. Poslední roky nám růst pomohl zacelit díru ve stále
se tenčícím příspěvku z hnutí. Teď jsme v rovnováze. Příspěvky ze
zahraničí nedostáváme a zároveň žádné neplatíme. Není to úplně jednoduché. Řadu
výše zmíněných aktivit zajišťujeme pouze v jednom člověku na dané pozici.
Zvláště v době, kdy se objevuje řada útoků na občanskou společnost a neziskové
organizace, (které jsou nazývány pijavicemi rozpočtů), tohle prostě nestačí.
Věřím, že díky vaší další podpoře se misky vah nachýlí
směrem k dalšímu růstu. Ten bude znamenat nejen větší objem práce, ale
v brzké budoucnosti i naše příspěvky do zemí, které je potřebují víc než
my sami.
Stojíme na prahu dospělosti a je i na vás, kterým směrem se
vydáme. Jedno je ale jasné – každý z nás musí jednou dospět. Jsem moc rád,
že v tomhle dospěláckém životě má česká Amnesty za parťáky právě vás.
