© Amnesty International
„Zatímco se tento ničivý virus šíří po světě,
hrozí, že se vězení stanou nebezpečnými ohnisky šíření nemoci COVID-19. Proto
je teď víc než kdykoli důležité, aby státy přijaly urgentní opatření na ochranu
lidí za mřížemi, včetně propuštění všech, kteří jsou vězněni pouze pro pokojné
uplatňování svých práv,“ řekl Sauro
Scarpelli, zástupce ředitele kampaní v Amnesty International.
Vězni svědomí nespáchali
žádný zločin, nicméně zůstávají svévolně zadržováni v podmínkách, které se
teď stávají čím dál tím nebezpečnějšími. Mnoho věznic je přeplněných a jsou v
nich špatné hygienické podmínky, kvůli čemuž je pro vězně nemožné
dodržovat preventivní opatření proti nemocem, jakými jsou dodržování odstupu a
pravidelné mytí rukou. V důsledku neoprávněného věznění jsou tak vystavěni
vyššímu riziku onemocnění.
Amnesty International
aktivně bojuje za propuštění asi 150 osob klasifikovaných jako vězni svědomí –
lidi zadržené v různých částech světa jen v důsledku pokojného užívání
lidských práv. Zatímco se Amnesty v tomto ohledu aktivně podílí asi na 150
případech, je pravděpodobné, že jsou jich na světě další tisíce.
K symbolickým případům,
za které Amnesty bojuje, patří například Rubén
González, venezuelský odborář, který byl zadržen 29. listopadu 2018 po
nenásilném protestu za práva pro horníky ve státem vlastněné těžební
společnosti. Byl obviněn z napadnutí vojenského důstojníka a odsouzen na
pět let a devět měsíců vězení.
Rubénovi chtěli po
odsouzení vojenským soudem zamítnout právo na spravedlivé soudní řízení.
Neexistoval proti němu žádný spolehlivý důkaz a jeho zadržení a soudní řízení
byly jasně politicky motivované. Momentálně je ve špatném zdravotním stavu v
důsledku vysokého tlaku a selhání ledvin, kvůli čemuž je také více ohrožen
nemocí COVID-19.
Další vězenkyní svědomí
je Iránská právnička Nasrín Soutudíová,
věnující se lidským právům. Po jejím zadržení dne 13. června 2018 byla
odsouzena k 38 letem a 6 měsícům vězení a 148 ranám bičem po dvou zcela
nespravedlivých soudních procesech. Obvinění se týkala jejích protestů proti
zákonem nařízenému zakrývání obličeje, včetně „nabádání ke korupci a
prostituci“ a „vědomého páchání hříšného aktu tím, že se objevila na veřejnosti
bez hidžábu“ a také kvůli aktivismu proti trestu smrti.
Některé z jejích
legitimních aktivit, které byly úřady uvedeny jako „důkazy“ proti ní, zahrnují
sundání šátku během návštěv ve vězení, poskytování rozhovorů do médií o
násilném zadržování a zatýkání žen protestujících proti povinnému nošení
hidžábu a členství v skupinách bojujících za lidská práva jako je např.
Kampaň za postupné zrušení trestu smrti.
Emir-Usein
Kuku je krymský Tatar, který
vyšetřoval a odsuzoval porušování lidských práv, jako např. nucená zmizení
během přetrvávající okupace ukrajinského Krymu Ruskou federací.
Ve vězení, odloučený od své
manželky a dětí, je od únoru 2016. 12. listopadu ho ruský vojenský soud spolu s dalšími
pěti obžalovanými (Muslimem Alievem, Vadimem Sirukem, Enverem Bekirovem,
Arsenem Dzhepparovem a Refatem Alimovem) obvinil z podněcování teroristických
činů. Po zdlouhavém a nespravedlivém procesu jim byly uděleny tresty
v rozmezí od sedmi do devatenácti let. Amnesty International považuje
všech šest odsouzených za vězně svědomí.
„Neopodstatněné věznění kohokoli během globální
pandemie je kruté a zcela nezodpovědné“, řekl Sauro Scarpelli. „Lidská
práva pro všechny musí být jádrem řešení pandemie COVID-19 a musí zůstat
primárním zájmem našich snah budovat spravedlivou a tolerantní budoucnost, kde
můžou všichni svobodně a v míru vyjádřit svůj názor v ´post-COVID-19´
světě,“ dodal.
Pozadí
Amnesty International v
současnosti bojuje za práva přibližně 150 vězňů svědomí. Přesná čísla se liší
v průběhu času v důsledku propouštění či úmrtí, případně proto, že
některé individuální případy reprezentují větší skupinu lidí, jakým je
například i případ výše zmíněného Emira-Useina Kuku.
Kromě propouštění vězňů
svědomí žádá Amnesty International od vlád podniknutí kroků k zmírnění
rozšiřování pandemie např. omezením počtu lidí ve vězení. Příslušné úřady by
proto měly posoudit případy zadržených v přípravném řízení, případy dětí a
zvážit předčasné, dočasné, nebo podmínečné propuštění těch, kteří jsou pandemii
zvlášť ohroženi, jako jsou lidé ve vysokém věku nebo s již existujícími
zdravotními problémy.
Organizace nabádá vlády
k poskytovaní takových standardů zdravotní péče, aby lidé zůstávající ve
věznicích měli zajištěny všechny individuální potřeby a měli zajištěnou
maximální možnou ochranu před šířením nemoci COVID-19. Pro více informací
navštivte: https://www.amnesty.org/en/get-involved/covid-19/.
Od svého založení
v roce 1961 Amnesty International vedla a dále vede kampaň za tisíce vězňů
svědomí, tedy za lidi, kteří byli svévolně zatčeni za svědomité bránění svých
názorů a víry nebo kvůli své identitě.
