Photography: Facebook
Atena Farghadaniová byla 4. května 2016 propuštěna z vězení Evin. Její propuštění přišlo poté, co odvolací
soud v Teheránu dramaticky snížil její původní trest z 12 let a 9 měsíců vězení
na 18 měsíců, z čeho si většinu už odseděla. Dostala však čtyři roky podmíněně
za „urážení íránského nejvyššího vůdce“, což znamená, že jí během tohoto období
stále bude hrozit vězení. Íránské úřady často používají podmíněné tresty, aby
vytvořily atmosféru strachu, která nutí aktivisty, novináře a ostatní k autocenzuře.
Atena Farghadaniová byla 1. června 2015
po nespravedlivém procesu odsouzena ke 12 letům a 9 měsícům vězení. Obvinění
byla „shromažďování a tajné dohody proti národní bezpečnosti“, „urážení členů
parlamentu kresbami“, „šíření propagandy proti systému“, „urážka prezidenta“ a
„urážení íránského nejvyššího vůdce“. Všechna obvinění vychází z Ateniných
poklidných aktivit, například jejího kontaktu s rodinami politických vězňů,
protivládních příspěvků na Facebooku a jejího kreslení. Nakreslila například
satirickou kresbu parlamentní snahy prosadit zákon, který kriminalizuje
dobrovolnou sterilizaci a omezuje přístup k antikoncepci a plánovanému
rodičovství.
V srpnu 2015 ve zprávě, kterou
propašovala z vězení, říká, že ji úřady podrobily nucené zkoušce
panenství. Dříve v roce 2016 i úřady potvrdily, že ji tomuto testování podrobily.
„Testování panenství“ je velmi diskriminační, ohrožuje důstojnost a
práva žen na duševní a tělesnou integritu a bylo uznáno jako porušení zákazu
mučení a jiného špatného zacházení.
„Íránské úřady musejí napravit 18
měsíců otřesné nespravedlnosti vůči Ateně a měly by začít tím, že vyšetřují její mučení a jiné
špatné zacházení, včetně nuceného testování panenství. Měly by také
zajistit, že její odsouzení a podmíněný trest budou zrušeny“, říká Magdalena
Mughrabi, náměstka ředitele programu Blízkého
východu a severní Afriky v Amnesty International.
Ateně
bylo odepřeno právo na svobodu projevu, spravedlivý soudní proces a
právo nebýt mučena nebo podrobována nelidskému nebo ponižujícímu
zacházení. Amnesty ji proto považuje za vězeňkyni svědomí.