Politika démonizace
Jedním z nejvíce znepokojujících trendů minulého desetiletí byl
vzestup rétoriky a politik, které démonizují některé z nejvíce opomíjených
skupin ve společnosti, včetně uprchlíků a žadatelů o azyl, náboženských a
etnických menšin, žen a LGBT+ lidí.
Je to společné vlákno, které spojuje perzekuci Rohingů v Myanmaru, hromadnou internaci Ujgurů v Číně a navrhované zavedení trestu smrti pro
lidi, kteří se účastní sexuální aktivity stejného pohlaví v Ugandě. To také podnítilo xenofobní
útoky proti migrantům v Jižní Africe a bylo hnací silou politiky USA k násilnému oddělení rodin
hledajících bezpečnost. Mezitím to přispělo k rostoucí kriminalizaci těch, kteří
pomáhají uprchlíkům v Evropě.
Místo řešení skutečných problémů jako je nerovnost, korupce, nezaměstnanost
a ekonomické problémy, političtí lídři na všech kontinentech používají
menšinové skupiny jako obětní beránky pro sociální a ekonomické potíže. Šíří o
nich falešné zprávy a podněcují diskriminaci, nepřátelství a násilí proti nim.
Platformy sociálních médií těmto nenávistným
názorům umožnily, aby vzkvétaly do
značné míry bez kontroly. Taková nenávist však povzbudila aktivisty po celém
světě. Boj za naše lidská práva se nikdy nezdál být důležitější.
Nouzová
situace klimatu
Toto desetiletí bude pravděpodobně nejteplejší v historii – další alarmující znamení nouzové situace
klimatu, která je jednou z největších hrozeb pro lidská práva naší doby.
Miliony lidí už trpí katastrofickými dopady změny klimatu – od dlouhodobého sucha v
Africe po ničivé tropické bouře v jihovýchodní Asii a Karibiku a tepelné vlny,
které v Evropě způsobily rekordní teploty.
Změna klimatu hrozí prohloubením nerovností mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi; mezi
různými etniky a třídami; mezi pohlavími, generacemi a komunitami – s
nejtvrdším dopadem na nejvíce znevýhodněné skupiny. Už teď má škodlivý impakt
na naše práva na život, na zdraví, jídlo, vodu, bydlení a
živobytí.
Veškerá věda naznačuje, že ke zhoršování extrémního počasí bude
docházet, dokud vlády neprodleně nepodniknou kroky ke snížení emisí uhlíku v co
nejkratším časovém rámci, a to způsobem, který chrání lidská práva
znevýhodněných skupin. Avšak prakticky všechny vlády selhávají v zavádění
účinných plánů a stále existuje odpor některých největších producentů emisí,
zejména USA – Spojené státy za prezidenta Trumpa zahájily
proces formálního odstoupení od Pařížské dohody.
Více než kdy jindy musíme stát společně, abychom naše politické
vůdce volali k odpovědnosti. Hnutí Fridays for Future , které zahájila v roce 2018
švédská teenagerka GrétaThunbergová a její kolegové, nám
ukazuje, že změna je možná. Nemůžeme si dovolit selhat.
Násilí na ženách
Boj za ochranu žen a dívek před všemi formami násilí na základě
pohlaví byl tvrdý jako vždy. Sexuální násilí bylo nadále používáno jako válečná
zbraň, a to i v Demokratické republice Kongo, kde v jednom případě z mnoha, bylo
více než 300 lidí znásilněno během 4 dnů ozbrojenými muži ve Walikale v Severním Kivu. Amnesty International také
dokumentovala strašlivý dopad znásilnění v dalších konfliktních zónách, jako je
Irák, Somálsko, Dárfúr,
Nigérie nebo
Jižní Súdán.
Na mnoha místech ti, kteří mají společnost chránit, ženy a dívky
napadají. V Mexiku ženy reportovaly mučení a jiné formy násilí
jako jsou elektrické šoky do genitálií nebo znásilnění různými objekty během
zatčení a výslechů ze strany policie a ozbrojených sil v rámci tamní „války s
drogami“. Míra vražd u žen v průběhu desetiletí prudce vzrostla, přičemž
mexické orgány nedokázaly přijmout účinná opatření k řešení násilí na základě
pohlaví.
Naproti tomu výrazným pokrokem je to, že Výbor ministrů Rady
Evropy přijal Istanbulskou úmluvu o předcházení násilí na
ženách a domácím násilí a boji proti němu. Návrhy iniciovala v roce 2011 i Amnesty.
Švédsko
a Řecko
se nedávno staly jedněmi z mála evropských zemí,
které změnily své zákony, aby uznaly, že sex bez souhlasu je znásilnění.
Jedno z nejvíce ikonických hnutí desetiletí, #MeToo, spojilo
miliony žen dohromady, aby se postavily sexuálnímu násilí, obtěžování a útokům.
#MeToo podnítilo změnu všude od hollywoodských studií po vzdálené vesnice v Nepálu a severní Nigérii.
Sexuální a
reprodukční práva
Přestože přibližně 50
zemí změnilo své zákony, aby umožnily lepší přístup k potratům za
posledních 25 let, sexuální a reprodukční práva zůstávají sporná. Jednou věcí,
která spojuje všechny úspěšné kampaně pro reformování zákonů o potratech, byla a je statečnost žen,
které mluví otevřeně a požadují právo
rozhodovat o tom, co se stane s jejich vlastními těly.
Jinde jsou reprodukční práva ohrožována. Pokusy o další omezení
přístupu k potratům vyvolaly celonárodní protesty v Polsku. V několika státech
USA byly zavedeny téměř úplné zákazy nebo zákony, které dále omezují
přístup k potratům. Znovuuvedení v platnost pravidla
„globálního roubíku“ prezidentem Trumpem, blokujícího americké federální
mezinárodní financování nevládních organizací, které poskytují potratové
poradenství nebo doporučení, nebo které obhajují dekriminalizaci potratů, bylo
celosvětovou masivní ranou pro práva žen. Takové byly i pokusy americké
administrativy odstranit odkazy na „sexuální a reprodukční zdraví“ z
politických dokumentů OSN schválených členskými státy.
Od Irska po Jižní Koreu
aktivisté pomohli rozptýlit stigma a utajení kolem potratů sdílením jejich
příběhů. V Argentině
a Polsku pochodovalo přes milion žen, aby požadovaly, aby jejich hlasy
byly vyslyšeny. Jen v loňském roce se v Irsku zpřístupnily služby legálního
potratu a na podobné cestě je i Severní
Irsko – po letech kampaňování různých organizací včetně Amnesty. Dobrýá
zpráva přišla i z Argentiny, kde v prosinci 2019 zvolený prezident Alberto
Fernández slíbil, že se po nástupu do funkce přikloní k legalizaci potratů.
Práva
LGBT+
Není pochyb, že hnutí
za práva LGBT+ je viditelnější než kdykoli předtím, ale pokrok byl v uplynulém
desetiletí smíšený. V mnoha zemích je LGBT+ komunita stále obtěžována na ulicích,
lidé čelí bití, zatčení a někdy zabití jednoduše kvůli tomu, kým jsou nebo koho
milují.
Sexuální aktivita s
partnerem stejného pohlaví je zločinem v 70 zemích a trest smrti je uložen jako
trest v řadě zemí, včetně Iránu, Saúdské Arábie, Súdánu a Jemenu. Někdy je
nepřátelství zaměřené na LGBT+ lidi přiživováno
přímo vládami. Například v Čečensku kampaň sponzorovaná státem vedla
k únosu, mučení a dokonce zabíjení lidí, kteří byli považováni za gaye nebo
lesby.
V uplynulém roce
došlo k několika zásadním krokům. Mezníkovým
rozhodnutím v Indii byly dekriminalizovány
konsensuální vztahy stejného pohlaví – po třicetiletém boji LGBT+ aktivistů
a jejich spojenců. Tchaj-wan se stal prvním státem v
Asii, který legalizoval manželství osob stejného pohlaví poté, co 17. května
2019 schválil historický zákon. Pákistán schválil jeden z nejprogresivnějších
právních předpisů na světě o právech transgender lidí a stal se první
asijskou zemí a jednou z mála ve světě, která legálně uznává genderovou
identitu vnímanou „svým vlastním já“.
Ale pro mnoho LGBT+
lidí na celém světě, kteří byli pronásledováni, zmrzačováni, zabiti,
zahanbováni, zapáleni, vyřazeni ze společnosti,
znásilňováni nebo jim byl odmítnut vstup do nemocnic, je ještě dlouhá
cesta. Vlády musí zajistit, aby byla jejich práva chráněna, a aby byla zrušena
diskriminace na základě skutečné nebo vnímané sexuální orientace a genderové
identity.
BigTech a datové soukromí
Uplynulé desetiletí
udělalo až Orwellovský obrat, když se začaly rozvíjet Big Tech společnosti, jako
je Facebook a Google – společností sklízejících a zpeněžujících naše osobní údaje. Následná hrozba všudypřítomného
dohledu nad miliardami lidí představuje systémové
ohrožení našich lidských práv.
Zatímco na začátku
desetiletí jsme byli všichni uklidňováni falešným pocitem bezpečí a věřili
jsme, že prostě sdílíme fotografie s několika přáteli, bylo stále jasnější, že
naše sdílené informace lze využít jako zbraň vlivu i prostředky šíření
nebezpečné dezinformace a zneužívání online. O deset let později tzv. „Vlivové
odvětví“ ve formě platforem sociálních médií, internetových vyhledávačů,
zprostředkovatelů dat a technologických společností, které analyzují naše
osobní údaje a obchodují s předpověďmi zájmů lidí, charakteristikami a nakonec
chováním pro marketing a reklamu, se stalo jednou z největších a nejzlověstnějších
společenských hrozeb naší doby.
Žijeme ve světě,
kde má zákeřná kontrola našich digitálních životů dalekosáhlé důsledky, které
jdou i za hranice našeho soukromí – dezinformace a manipulace s informacemi
jsou nepřetržitým bojištěm se závažnými důsledky pro naši svobodu názoru,
projevu a myšlení. V průzkumech veřejného mínění obrovské
počty jednotlivců říkají, že se obávají vlivu, který má Big Tech na jejich
životy. A to jak co se týče odhalení příliš mnoha osobních údajů, tak i údajů, které
používají státní orgány k jejich cílení.
Trvalo nějakou
dobu, než se objasnila rizika v oblasti lidských práv, která představuje Big
Tech, částečně proto, že občanská společnost a technologické společnosti
tradičně spolupracovaly na tom, aby udržely internet bez státních zásahů a
regulací. Klasickým příkladem je obrana šifrování typu end-to-end. Tato práce
je důležitá. Ale když vidíme, že hrozba lidských práv pramení z vládního
dohledu a cenzury, nedokázali jsme si plně uvědomit rozsah hrozby způsobené
všudypřítomnou přítomností Big Tech.
Když se přesouváme
do nového desetiletí, bude odpovědností vlád, aby přijaly opatření na naši
ochranu před porušováním lidských práv ve společnosti, včetně vymáhání zákonů o
ochraně dat a účinné regulace společností Big Tech v souladu s mezinárodním
právem v oblasti lidských práv.
Copyright © Amnesty International
