„Postupovali jsme podle instrukcí vlády, která nám řekla: ,zůstaňte
ve svých domovech a vyvarujte se vysídlení,‘“ řekl, „slyšeli jsme instrukce i v
rádiu… a z letadel byly shazovány letáky. To je důvod, proč jsme zůstali doma.“
Krátce poté začaly padat bomby.
Když se vystrašená rodina al-Tai schovala, zřítil se na ně vedlejší dům. Ráno 7
listopadu 2016 zemřelo šest lidí, včetně jejich 3leté dcery a 9letého syna.
Když jsem na začátku měsíce
cestovala východním Mosulem, znovu a znovu jsem poslouchala různé verze podobného
příběhu. Od rodin, které ztratily své příbuzné v leteckých útocích prováděných
koalicí vedenou USA proti Islámskému státu. Naplněni hněvem a žalem obyvatelé
Mosulu popisují, jak jim bylo výslovně řečeno, aby zůstali ve svých domovech. Poté
v nich byli bombardováni.
Amnesty International opakovaně
zdokumentovala podobné incidenty od zahájení vojenské kampaně loni v říjnu.
Nyní je Mosul se zprávami, že nálety 17. března zabily více než 100 obyvatel
čtvrti al-Jadidah v západním Mosulu, svědkem nárůstu civilních obětí. Irácké
autority původně řekly, že tato úmrtí jsou důsledkem útoku IS, ale vojenské
zdroje USA od té doby prohlásily, že Spojené státy „pravděpodobně sehrály roli“
a že zahájily vyšetřování.
Městská válka je vždy plná
nebezpečí pro civilní obyvatelstvo a bylo by naivní doufat, že vojenská operace
na osvobození Mosulu, od téměř tři roky trvající vlády Islámského státu, může
proběhnout bez civilních obětí. Otázkou je, zda byla přijata všechna možná
opatření k minimalizování utrpení civilního obyvatelstva. Instrukce iráckých
autorit, aby obyvatelé Mosulu zůstali ve svých domovech, i když mohly být dobře
zamýšleny, vedly ke zbytečným obětem.
Před zahájením vojenské kampaně
bylo pro obyvatele Mosulu, kterých je odhadem více než jeden milion, velmi obtížné
město opustit. Ti, kteří byli při útěku chyceni Islámským státem, riskovali
brutální potrestání, nebo dokonce smrt. Od začátku operace na osvobození města,
která začala v říjnu, bylo vysídleno téměř 300 000 Iráčanů.
Mosul je viděn jako cena v boji
proti Islámskému státu, ale mnoho obyvatel mi řeklo, že se cítí opuštěno.
Někteří přemýšleli nahlas a uvažovali, zda instrukce, aby zůstali doma, nebyla
vydána jen proto, aby se irácká vláda a mezinárodní komunita nemusely
zabývat dalšími vysídlenými osobami. To by byla neuvěřitelně nehumánní
kalkulace. Avšak při procházení Mosulem je snadné pochopit, proč si lidé zde žijící
připadají jako poslední priorita.
Život v Mosulu je plný hororu.
Mnoho obyvatel ztratilo naději, když jim irácké autority a mezinárodní komunita
nedokázaly zajistit pomoc v nedávno osvobozených oblastech. Popsali, jak byli
ponecháni, aby se prohrabávali horami trosek holýma rukama, když hledali těla
svých milovaných.
Při průzkumu místa náletu v Hay
al-Dhubbat, čtvrti ve východním Mosulu, jsem narazila na hlavu v troskách.
Přeživší a příbuzní řekli, že zelený šátek identifikuje ženu, která byla zabita
s jejími starými rodiči v koaličním náletu 10. ledna. Na dalších místech ve
městě ležela těla mrtvých bojovníků Islámského státu uprostřed trosek, v rozích
ulic, některá částečně ožrána toulavými psi.
Obyvatelé Mosulu se musí také
vyrovnat se skutečností, že většina městské infrastruktury, konkrétně voda a elektřina,
je zničená. Ženy a děti se uchýlily k vozíkům s kontejnery na vodu, ale i poté
s ní musí šetřit.
„Máme dostatek na pití a vaření,
ale nezbyde nám moc na umytí,“ řekl jeden z místních. Více než dva měsíce poté,
co byla oblast osvobozena, zde nejsou žádná funkční zdravotnická zařízení.
Několik malých klinik poskytuje nejzákladnější zdravotní péče. Ty však jen
stěží postačující pro válečnou zónu.
Doktoři a sestry zde pracují bez
nároku na mzdu a nemají dostatek léků a vybavení. Na jedné klinice mi personál
ukázal, že jejich dvě ze tří sanitek jsou rozbité. Lidé, kteří utrpěli vážná
zranění, musí často vydržet týdny a někdy i měsíce bez řádné péče.
Není překvapující, že jsou lidé
zuřiví nad takovou destrukcí a zpochybňují načasování a metody operace v Mosulu.
„Bojovníci IS byli všude a my
jsme s tím nemohli absolutně nic dělat,“ řekl Mohammed, obyvatel čtvrti Hay
al-Dhubbat, který v koaličních náletech ztratil mnoho příbuzných. „Pokud je
napadnete, zabijí vás. Řídí toto město dva a půl roku a během toho času byli
zřídkakdy napadeni… Proč nyní ničí naše domy s našimi rodinami uvnitř, jen aby
zabili dva nebo tři bojovníky IS na střeše?“
Zabíjení celých rodin v jejich
domovech vyvolává vážně otázky nad výběrem cílů a zbraní koaličních sil. To, že
IS používá lidské štíty, je dobře zdokumentováno. Ti, kteří provádí útok, jsou
si dobře vědomi rizika pro civilisty a musí přijmout možná opatření k
minimalizování škod. Tak proč jsou bojovníci IS, kteří si prorazili cestu na
střechy nebo dvory v civilních oblastech, cíleni velkými bombami, které ničí
domy?
Není divu, že se mnoho lidí cítí,
jako by platilo za zločiny Islámského státu. Jeden muž mi popsal hrozivý moment
smrti jeho pětiletého syna, který byl zabit šrapnelem z minometného náboje,
který byl vystřelen do hustě osídlené oblasti: „Jeho hlava byla téměř úplně
oddělena.“
Takové tragické ztrátě života
možná nebylo úplně možné zabránit, ale mohlo a mělo být uděláno více proto, aby
se riziko co nejvíce zmírnilo. Nedávné oznámení vyšetřování nahlášených 150
civilních úmrtí koalicí vedenou USA je vítané, ale přichází pozdě. Je zásadní,
aby bylo nezávislé, více transparentní a efektivnější, než byla další
nedávná americká vojenská vyšetřování útoků s vysokou úmrtností civilistů.
Po americkém bombardování MSF
nemocnice v Kunduzu v Afganistánu, které zabilo 42 a zranilo 43 lidí v říjnu
2015, byla vyšetřování provedena v důsledku silného mezinárodního tlaku, ale
nevedla k více než pár administrativním trestům. Z uvedených zjištění není
jasné, proč byl útok povolen.
Znepokojující otázky o rozhodnutí
iráckých a koaličních sil stále vyvstávají a někdo na ně musí odpovědět. Pokud
budoucnost lidí v Mosulu, těch, kteří trpěli nejvíc pod tyranií Islámského
státu, nebudou brány v potaz, bude to prázdné „vítězství“.
