Podle České školní inspekce z
výsledků testů PISA, které vyplňují patnáctiletí z mnoha zemí světa, vyplývá,
že čeští žáci ve srovnání s vrstevníky ze zemí OECD zažívají nejmenší pocit
sounáležitosti se školou a spolužáky. A častěji než děti z dalších zemí mají
pocit, že se jim ve škole nedaří. Bojí se písemek, a to i v případě, že se doma
pečlivě připravovaly. Čeští čtvrťáci zase tvrdí, že desetina z nich zažívá ve
škole šikanu jednou týdně, 28 % pak jednou za měsíc. Vyloženě nerada chodí do
školy třetina dětí ve věku 10 let. 70 % českých škol řeší problémy se
záškoláctvím, 50 % s kouřením.
A co na to učitelé? Také se
cítí být pod tlakem. Na jednu stranu musejí vyjít s rodiči svých žáků, na
druhou stranu cítí, že musejí odučit mnoho látky a usilovat o úspěch dětí u
přijímacích zkoušek, cítí i tlak na používání nových, alternativních metod
výuky, které je sice možná lákají, ale úplně si v nich nevěří. Oproti svým
zahraničním protějškům čeští učitelé méně věří tomu, že dokážou motivovat své
žáky a přesvědčovat je, že mají na víc, že jsou na správné cestě.
Zdá se tedy, že v mnohých
českých školách vládně doslova “blbá nálada”. Co s tím?
Školy jsou součástí komunit, měly by tak i fungovat
Jak připomněla na březnovém Kulatém
stole organizovaném Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (SKAV) a EDUin
Zdeňka Juklová, ředitelka ZŠ Velké Hamry, je třeba podpořit poradenská
pracoviště a motivovat i učitele, aby chtěli dělat věci jinak. V této škole prý
v uplynulých letech téměř desítka učitelů prošla intenzivním zážitkovým kurzem
prevence šikany. “Najednou se u nás ve škole začaly dít věci. Učitelé si
všímají věcí, které by dříve přešli. Začali víc pečovat o vztahy mezi dětmi,
pořádají třídnické hodiny, které využívají také ke zlepšení klimatu ve třídě,”
říká Zdeňka Juklová.
ZŠ Velké Hamry se nachází v
blízkosti sociálně vyloučených lokalit. Typické problémy, jako je třeba
záškoláctví, ale řeší v nižší míře než jiné školy na podobných místech.
“Pravidelně se scházíme se zástupci obce, se sociálními pracovníky, řešíme
jednotlivé rodiny. A tím, že jsme vytvořili tuto komunitní záchytnou síť, která
se věnuje prevenci, ubylo nám vážnějších problémů,” dodává ředitelka Juklová.
“Na druhou stranu ale často narážíme i na obavy některých učitelů: když budeme
věnovat čas vztahům, kdy probereme všechno učivo?”
Všichni se tvářili, že se nic neděje, říká studentka Lucie
“Už na druhém stupni základní školy jsem
začala mít potíže. Trpěla jsem úzkostmi, dlouhodobě jsem se cítila unavená,
skleslá. Nejpozději na střední škole se dá říct, že moje stavy přerostly v
regulérní deprese. Bylo mi hrozně, ale protože jsem plnila svoje studijní
povinnosti, nikdo si mě nevšímal. Všichni se tvářili, že se nic neděje,” sdílí
svůj příběh Lucie, drobná studentka pražské Právnické fakulty.
Luciin život se točil kolem
známek. Plnila očekávání svého okolí, ale dlouhodobě zanedbávala svoje přání a
pocity. “Nakonec moje potíže přešly v mentální anorexii. Když jsem zhubla skoro
dvacet kilo během pár měsíců, už se to asi nedalo ignorovat. Můj třídní mi
jenom řekl: Lucinko, už nám ale nehubněte, ano?”
Lucie už dnes má váhu zdravou
a nakonec vyhledala kvůli svým potížím odbornou pomoc. Na své učitele ze
střední školy se nezlobí. Předpokládá totiž, že je nikdo nikdy neučil, jak
komunikovat s dospívajícími děvčaty o jejich prožívání a jejich problémech.
Učitelé by se měli naučit, jak pečovat o duševní zdraví žáků
Podle Kláry Laurenčíkové z Ministerstva
zdravotnictví, která se podílí na reformě péče o duševní zdraví školáků, je
nutné, aby se péče o emoce a duševní zdraví stala běžnou součástí výuky, a to
už od mateřských školek. “Je třeba, aby se děti učily pojmenovávat a popisovat
svoje emoce, aby s nimi uměly zacházet,” říká. “Učitelé jsou ale trénování na
předávání poznatků. Přitom věci jako rozvody, úmrtí v rodině, to všechno na
děti dopadá a učitelé nemají potřebné kompetence k tomu, aby tato témata
dokázali u dětí ošetřit, povídat si o nich,” dodává Klára Laurenčíková.
Bylo by také dobré navýšit
počet školních psychologů. Jak ale poznamenal Jaroslav Faltýn z Ministerstva
školství, momentálně se na ně těžko hledají peníze. “V současné době mají na
školního psychologa nárok školy s více než 300 dětmi,” upřesňuje.
Vzniknou odborné mobilní týmy, které budou školám pomáhat, tvrdí
ministerstvo
V rámci probíhající reformy péče o
duševní zdraví ministerstvo zdravotnictví společně s ministerstvem školství
vytvoří společně týmy odborníků z různých oblastí, které budou školám a
učitelům pomáhat s ohroženými a problematickými žáky.
Chybí ale i systém na podporu
ohrožených rodin. “Děti, které se několik let stěhují a přesouvají mezi
azylovými domy, jsou vyčerpané, nedůvěřivé, traumatizované. Dokud nebudou mít
ve svém životě stabilitu, není v jejich silách zlepšovat si prospěch a chování.
Musíme dokázat nějakým způsobem naložit se signály, které tyto děti vysílají, a
poskytnout jim pomoc,” tvrdí Klára Laurenčíková.
Ať nikdo nevypustí duši
Nezisková organizace Nevypusť duši,
kterou spoluzaložila a vede Marie Salomonová, už nějakou dobu pořádá workshopy
na středních školách po celém Česku zaměřené právě na prevenci a časný záchyt
duševních poruch. Programem prošlo už 1.500 středoškoláků a chystají se další.
Teď připravuje projekt, který se bude soustředit na
duševní zdraví učitelů z 2. stupně základních a středních škol. “Učitelé se v
těchto tématech potřebují dovzdělat. Kdykoliv za nimi může přijít dítě a svěřit
se s duševními problémy. Koneckonců podle našich statistik se to už 60% učitelů
také stalo, a oni jen málokdy věděli, co dítěti říct a kam ho nasměrovat,” říká
Marie Salomonová.
Zdroj: Rodiče vítáni
