Počet lidí, kteří se utopili ve Středomoří nebo
byli vráceni do příšerných detenčních zařízení
v Libyi, prudce vzrostl. Je to důsledek evropských politik zaměřených na
uzavření centrální středomořské cesty.
Zpráva „Mezi ďáblem
a hlubokým modrým mořem“ odhaluje ničivý dopad politik, které vedly k více
než 721 úmrtím na moři, a to pouze během června a července 2018 a rovněž poukazuje na nové italské politiky, v jejichž
důsledku uvízly lodě s lidmi na palubě několik dní na moři. Analyzuje
způsob, jakým se země EU snaží udržet uprchlíky a migranty v Libyi, kde jsou
vystaveni mučení a zneužívání.
„Navzdory poklesu
počtu lidí, kteří se v posledních měsících pokoušejí překročit Středozemní
moře, počet úmrtí na moři vzrostl. Odpovědnost za zvyšující se počet mrtvých
dopadá přímo na evropské vlády, které se
více zabývají tím, jak zabránit lidem ve vstupu na evropské území, než
záchranou jejich životů,“ uvedl Matteo de Bellis, výzkumník Amnesty International.
„Evropské politiky
zplnomocnily libyjskou pobřežní hlídku, aby zachytávala lidi na moři, přestala
klást na první místo záchranu lidských životů a brzdila důležitou práci nevládních
organizací pomáhajících se záchranou tonoucích. Nedávný nárůst úmrtí na moři není
jen tragédie – je to hanba,“ dodal de Bellis.
Nárůst počtu utonulých probíhá souběžně s
dramatickým nárůstem počtu lidí, kteří jsou svévolně drženi v přeplněných
detenčních střediscích v Libyi. Počet zadržovaných se v posledních měsících
více než zdvojnásobil z přibližně 4 400 v březnu na více než 10 000 – včetně
přibližně 2 000 žen a dětí – ke konci července. Prakticky všichni byli umístěni
do detenčních zařízení poté, co byli zachyceni
na moři a vráceni do Libye libyjskou pobřežní stráží, která je vybavena,
vyškolena a podporována evropskými vládami.
„Evropské vlády jsou
domluveny s libyjskými úřady, že v Libyi budou zadržovat uprchlíky a migranty,
a to navzdory strašnému zacházení, kterému jsou vystaveni ze strany libyjské pobřežní
stráže a v detenčních střediscích v Libyi. Běžné je zde mučení, odpírání
jídla, lékařské péče, fyzické násilí, sexuální zneužívání.“ Plány na rozšíření
této externalizační politiky v celém regionu jsou podle Mattea de Bellis velice
znepokojivé.
Během uplynulého roku se evropským vládám
nepodařilo nalézt shodu v otázce zásadních reforem Dublinského systému,
která by bývala mohla pomoci předejít jakémukoli sporu o to, zda se lidé zachráněni na moři mohou vylodit
v Evropě.
V reakci na to Itálie začala odmítat vstup lodí
přepravujících zachráněné tonoucí do svých přístavů. Tato nová politika se
zaměřuje na lodě nevládních organizací, obchodní plavidla a dokonce i na
zahraniční námořní lodě.
Zbytečné odkládání vylodění vedlo k tomu, že
lidé, potřebující naléhavou pomoc –
včetně zraněných, těhotných žen, přeživších mučení, lidí traumatizovaných po
ztroskotání a nezletilých bez doprovodu
– zůstali několik dní na moři.
„Svým bezcitným
odmítnutím umožnit uprchlíkům a migrantům vylodit se v jejích přístavech,
Itálie využívá lidské životy jako vyjednávací žetony. Zoufalí lidé zůstali
uvízlí na moři s nedostatkem potravin, vody a bez přístřeší, zatímco Itálie se
snaží zvýšit politický tlak na sdílení odpovědnosti v jiných evropských státech,“ řekl Matteo de
Bellis.“
„K tomuto
všemu navíc italské a maltské úřady pomlouvaly, zastrašovaly a kriminalizovaly nevládní
organizace, které zachraňují životy na moři, odmítly vydat jejich lodím
povolení k vylodění a dokonce je zabavily,“
dodal de Bellis.
„Itálie
a evropské státy a instituce musí naléhavě jednat, aby byla upřednostňována
záchrana životů na moři a bylo zajištěno, že zachránění lidé jsou promptně
vyloděni v zemích, kde nebudou vystaveni týrání, a kde budou moci požádat o
azyl,“ shrnul požadavky Amnesty de Bellis.
Zpráva také popisuje
nedávné případy, kdy byly hlášeny případy porušení mezinárodního práva. To
zahrnuje incident ve dnech 16. -17. července, kdy nevládní organizace Proactiva
na potápějící se lodi našla po zásahu libyjské pobřežní stráže ještě žijící ženu a dvě těla či navrácení 101
osob italskou obchodní lodí Asso Ventotto zpět do Libye dne 30. července.
„Tyto
vážné události musí být okamžitě a adekvátně vyšetřeny – upozorňují na smrtelné
důsledky evropských politik,“ řekl de Bellis a
uzavřel:
„Evropské
vlády musí vystoupit z bludného cyklu uzavírání hranic a přesouvání
odpovědnosti mimo EU, který vytvořily, a místo toho investovat do politik,
které přinášejí pořádek do systému tím, že zajistí bezpečné a legální cesty
těm, kteří potřebují mezinárodní ochranu.“