Článek publikován 3.10.2017

Nová studie OECD Starting Strong V k přechodům dětí z předškolního do základního vzdělávání

  Případ publikován 3.10.2017

UMLÁCEN K SMRTI

Mému synovi by bylo v říjnu 41 let. Od malička se zajímal o dění kolem sebe a studoval. Byla jsem na něj pyšná. V roce 2014 založil první a jediný časopis pro sexuální menšiny v zemi. A kvůli tomu zemřel. Chci pro něj spravedlnost. (Sakhina, matka Xulhaze Mannana) Xulhaz Mannan byl se svým kolegou doma, když u jeho dveří zaklepali muži, kteří tvrdili, že jsou kurýři. Ve skutečnosti ale měli mačety a Xulhaze i jeho kolegu ubili k smrti. Vše viděla jeho pětasedmdesátiletá matka. Xulhaz založil svého druhu jediný bangladéšský časopis s lesbickou, homosexuální, bisexuální, transgenderovou, intersexuální a queer tematikou, což bylo odvážné v zemi, kde jsou jakékoli vztahy stejného pohlaví postaveny mimo zákon. Vše nasvědčuje tomu, že útočníci patřili ke skupině Ansar al-Islám, což je extremistická skupina, která má na svědomí také vlnu podobných útoků na bloggery, kteří podporují ateismus, feminismus, vědu a další sekulární témata. Od útoku z dubna 2016 uběhl více než rok a do dnešního dne nebyl z vraždy nikdo obviněn, přestože existují očitá svědectví a záběry z veřejných kamer. Nejen, že je policejní vyšetřování pomalé – vláda navíc svaluje vinu na samotné oběti. Nedlouho po Xulhazově smrti jeden člen vlády prohlásil, že hnutí, která podporují „nepřirozený sex“, nemají v bangladéšské společnosti místo. Nechuť či neochota najít a obvinit Xulhazovy vrahy je skličující zprávou pro aktivisty hájící sexuální menšiny a zastávající se všech ostatních, kteří svými aktivitami zpochybňují status quo. Podle Xulhazových bratrů policie svou nečinností dokládá, že „vládě na tom vůbec nezáleží...“ a jsou přesvědčeni, že „diskuse o vztazích stejného pohlaví byla pohřbena společně s Xulhazem.“ Řekněte Bangladéši, ať předá Xulhazovy vrahy spravedlnosti.

  Případ publikován 3.10.2017

CHTĚJÍ NÁS ZAVŘÍT ZA NAŠE NÁZORY

Jmenujeme se Farid a Issa. Jsme přátelé. Chceme ukončení výstavby izraelských osad na území Palestiny. Bez násilí. Na pokojných demonstracích se snažíme upozornit na nespravedlnost. A jejich reakce? Zastrašování a absurdní obvinění. Farid al-Atrash a Issa Amro si přejí ukončení izraelského osidlování – válečného zločinu, který má kořeny v padesátiletém okupování palestinské půdy. Na velkou část území zakázal Izrael vstup Palestincům. Židovští osadníci z Izraele se v něm můžou pohybovat volně. Farid a Issa jsou zastánci nenásilného řešení situace. Přesto čelí neustálým hrozbám a útokům ze strany izraelských vojáků a osadníků. Issa přesvědčuje mladé Palestince, aby hledali pokojné způsoby, jak čelit izraelské okupaci a diskriminačním zákonům v Hebronu, městě na Západním břehu Jordánu. Kvůli tomu ho izraelští vojáci už několikrát zatkli, zbili, zavázali mu oči a vyslýchali ho. „Izraelské okupační jednotky se na nás zaměřily, aby nás umlčely,“ říká. Farid je právník, který poukazuje na zneužívání moci jak palestinských, tak izraelských představitelů, za což je vystaven podobnému pronásledování jako Issa. V únoru 2016 se Farid a Issa zúčastnili v Hebronu pokojného protestu, který připomínal 22 let od doby, kdy Palestincům zakázali vstup do jedné z hebronských ulic, al-Shuhada. Dvě stě tisíc Palestinců je v podstatě rukojmí osmi stovek izraelských osadníků, kteří žijí v centru města. Farid a Issa teď kvůli tomuto protestu čelí absurdním obviněním, která mají zjevně sloužit k tomu, aby jim komplikovala jejich práci v oblasti lidských práv.

  Případ publikován 3.10.2017

CHTĚJÍ MI DÁT DOŽIVOTÍ ZA FACEBOOK

Říkají mi Mahadine. Žiju v Čadu a chtějí mě zavřít na doživotí. V několika videích na Facebooku jsem totiž ukázal, že zkorumpovaná vláda rozhazuje peníze a neřeší problémy obyčejných lidí. Tadjadine Mahamat Babouri, známý jako Mahadine, je internetový aktivista a otec sedmi dětí. V září 2016 umístil na Facebook několik videí. Čadskou vládu a její spolupracovníky v nich obvinil z korupce a zneužívání veřejných prostředků. Také si stěžoval na ekonomickou krizi, která kvůli celosvětovému poklesu ceny ropy v Čadu nastala. Nahrát a zveřejnit videa bylo odvážné, protože v Čadu mají takovéto veřejné projevy vážné následky. Už několik dní poté Mahadineho zatkli na ulici patrně lidi z tajných služeb. Pak následovala podle jeho slov série bití a elektrošoků. Celé týdny strávil spoutaný, zatímco ho přesouvali z jednoho vězení do druhého. Jeho žena a děti nedostaly žádné informace o tom, kde ho zadržují a musely ho vyhledat na vlastní pěst. Mahadine teď čelí několika obviněním včetně „ohrožování národní bezpečnosti“ a hrozí mu doživotí. Je těžce nemocný – má tuberkulózu, kterou dostal ve vězení. Naléhavě potřebuje lékařskou péči. Nesmí zbytek svého života strávit ve vězení za to, že nebojácně vyjádřil svůj názor. Vyzvěte Čad k okamžitému propuštění Mahadineho.

  Případ publikován 3.10.2017

POLICIE MI ZABILA BRÁCHU

Jsem Shackelia. Měla jsem bratra. Před pár lety ho zastřelili policisti. Proč? Nevím. A chci to zjistit. Nedovolím, aby jim to jen tak prošlo. Ale oni vyhrožují a zastrašují. Potřebuju pomoct. Shackelia Jacksonová se nevzdává. Jejího bratra v roce 2014 zastřelili policisté a ona se snaží o to, aby se vše nezávisle prošetřilo. Policie měla v hledáčku „rastafariánsky vyhlížejícího“ podezřelého z loupeže a její bratr Nakiea tomuto popisu bohužel odpovídal. V jeho malé restauraci ho policisté našli a zastřelili. Zabití policií je na Jamajce až příliš obvyklým jevem, zvláště pak u mladých a nemajetných mužů. Během posledních deseti let jich bylo zabito okolo 2000. Shackelia byla však odhodlaná postavit se podfinancovanému a vlekoucímu se soudním systémem a bojovat za spravedlnost. Shromáždila desítky rodin, kterým taky zabili blízké a znásobila tak jejich volání po spravedlnosti. Policie odpověděla rozsáhlými raziemi v jejich komunitě, které načasovala tak, aby se kryly s termíny soudních řízení. Shackelii a její rodině vyhrožovali. Shackelia se však rozhodně nechce nechat umlčet. Jak sama říká, chování policie pouze posiluje její přesvědčení o tom, že dělá správnou věc. „Bojuji, protože nemám jinou možnost. Kdybych s tím přestala, jako bych povolila policii zabít další mé bratry.“

  Případ publikován 3.10.2017

DOSTALI MĚ AŽ NA ULICI

Jmenuji se Ni Ju-lan. Jako právnička jsem vždycky obhajovala ty, které čínská vláda násilně vystěhovávala z jejich domovů. Sama jsem jednou z nich. Navíc ze mě udělali invalidu. Zastrašují mě, mlátí… už dvacet let. Ni Ju-lan celé roky čelí násilnému obtěžování, protože se zastává těch, kteří byli vystěhováni ze svých domovů. Bývalá právnička podporovala desítky a desítky lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy kvůli lukrativním stavebním projektům. Sama patří mezi tisícovku lidí, kterým zdemolovali domy kvůli olympijským hrám v Pekingu v roce 2008. Vláda na její aktivismus zareagovala zastrašováním jí i její rodiny a myslela, že tím zastaví její práci. Ni Ju-lan opakovaně zatkli a během vazby bili tak, že je teď na invalidním vozíku. Pronásledovali ji téměř 20 let. Celá rodina byla pod policejním dohledem, vláda jim vyhrožovala a vystěhovala je z každého domova, který si našli. V březnu 2016 úřady odmítly vydat Ni cestovní dokumenty do USA, kde si měla převzít mezinárodní cenu za svou odvahu. V dubnu 2017 k ní do pronajatého bytu vpadla skupina mužů a Ni, její dceru i manžela prostě opět vyhodili na ulici. Když si našli dočasné bydlení, znovu je tam pronásleduje policie. Ni Ju-lan přesto nepřemýšlí o tom, že by lidem přestala pomáhat v obraně jejich práv. Teď je řada na nás, abychom se postavili za ta její.

  Případ publikován 3.10.2017

DALI MI PĚT LET ZA OCHRANU PRALESA

Mé jméno je Clovis. Prales je můj druhý domov. Nedovolím, aby ho děti našich dětí znaly jen z fotek. A tak bojuju proti pašerákům dřeva a zkorumpovaným úředníkům. Za to mě křivě obviňují a hrozí nesmyslnými tresty. Clovis Razafimalala je milovník madagaskarského deštného pralesa. Otec dvou dětí a aktivista za životní prostředí dělá vše pro to, aby ochránil ohrožené, rubínově zabarvené stromy palisandru. Jenže zkorumpovaná síť pašeráků se neštítí ničeho, když se snaží Clovise a jeho kolegy umlčet. Nelegální prodej dřeva vzácného stromu totiž vynáší miliardy dolarů. Černý trh s palisandrem výrazně roste, a to i přes zákonný zákaz. Vliv pašeráků se zvětšuje. Clovis a další aktivisti se proti nim odvážně staví, ale vláda problém přehlíží. Aktivismus a odvážné činy však mají svou cenu. V září 2016 Clovise uvěznili a obvinili z násilných protestů. Těch se ale neúčastnil. Existují svědci, kteří ho v době konání protestů viděli v restauraci, nikdo je ale u soudu nevyslechnul. Pašeráci mají Clovise v hledáčku už dlouhé roky: V roce 2009 vypálili jeho dům. Opakovaně mu také nabízeli úplatky výměnou za ustoupení z ochrany lesů. Ty Clovis odmítl. V červenci 2017 byl Clovis křivě obviněn a podmínečně odsouzen na pět let. Může tak skončit kdykoli znovu ve vězení, když bude pokračovat v aktivismu.

  Zprávy publikován 29.9.2017

Týden.cz: Problémy uprchlíků z Burundi

  Zprávy publikován 27.9.2017

HN: Ázerbájdžánské dělostřelectvo se chlubí českými houfnicemi

  Článek publikován 27.9.2017

Řecko: Soudní rozhodnutí připravují cestu pro první nucené návraty žadatelů o azyl v rámci dohody mezi EU a Tureckem

Dva syrští uprchlíci jsou vystaveni riziku nuceného návratu do Turecka.