© reprofoto/twitter
Nasrínin manžel Reza Khandan potvrdil, že jeho ženu zatkli v jejich
domě v Teheránu a převezli do vězení Evin. Reza také prozradil, že Nasrín bylo sděleno,
že je zatčena k nastoupení pětiletého trestu odnětí svobody. Nicméně nikdo
z nich nebyl s rozsudkem trestu dříve obeznámen.
„Nasrín Sotudíová
věnovala svůj život boji za lidská práva v Íránu. Dostalo se jí mezinárodních
ocenění, za svoji kuráž ale také zaplatila tříletým pobytem ve vězení. Její další
zatčení je jedním z posledních příkladů mstivých pokusů ze strany íránských
autorit k zabránění vykonávání důležitých povinností jakožto lidskoprávní
advokátky,“ řekl Philip Luther, ředitel výzkumu a advokacie Amnesty
International pro Blízký východ a severní Afriku a dodal: „Žádáme íránské autority, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily Nasrín
Sotudíovou. Jakákoli jiná akce musí být bezvýhradně odsouzena mezinárodním
společenstvím.“
V minulých týdnech Nasrín vystoupila proti aktivaci doplňku
článku 48 íránského zákoníku trestního procesního práva z roku 2015. Ten upírá
osobám čelícím některým obviněním, včetně těch spojených s národní
bezpečností, právo na nezávislého obhájce dle vlastního výběru během
vyšetřování. Namísto toho si obviněné osoby mohou vybrat jen z předem
schválených právních zástupců nejvyšším soudem. Nejvyšší soud vydal seznam
pouze dvaceti předem schválených právních zástupců pro provincii Teherán.
„To, že právní
zástupci musí být předem schváleni, aby mohli obhajovat osoby obviněné
z bezpečnostních provinění, mezi kterými jsou často i obránci lidských
práv, zcela znemožňuje právo zadržených na volbu obhájce dle vlastního výběru,“
upozornil Luther.
V posledních měsících Nasrín zastupovala Narges Hosseinovou,
která byla začátkem tohoto roku soudně stíhaná za pokojný protest proti
povinnému nošení hidžábu v Íránu. Od prosince 2017 byly desítky žen
násilně napadeny a zatčeny za poklidné protesty proti tomuto nařízení.
V září 2010 byla Nasrín odsouzena k šesti rokům odnětí
svobody za „šíření propagandy proti systému“ a „shromažďování se a spolčování
se za účelem páchání zločinu proti národní bezpečnosti.“ Bylo to kvůli
její práci advokátky, kdy zastupovala nespočet vězňů svědomí a mladistvých
odsouzených k smrti. Propustili ji v září 2013, když dostala milost.
Po svém propuštění z vězení pokračovala s výkonem
práce jakožto lidskoprávní právničky navzdory pokusům ze strany íránských
autorit zabránit výkonu její práce, včetně odmítnutí několika jejích žádostí
k zastupování zadržených osob z politických důvodů.
V roce 2012 obdržela Nasrín Sacharovovu cenu za obhajobu
lidských práv.
