Pouze dva týdny před konečným termínem
uzavření uprchlického tábora v Dadábu nutili úředníci keňské vlády uprchlíky
vrátit se do Somálska, kde jim hrozí nebezpečí zranění či zabití v pokračujícím
ozbrojeném konfliktu. Uvádí to Amnesty International ve své listopadové zprávě.
V květnu vláda oznámila, že uzavře
největší uprchlický tábor na světě, který je domovem pro více než 280 000
většinou somálských uprchlíků. Vedle nedostatečné podpory mezinárodního
společenství uvádí bezpečnostní, ekonomické a ekologické důvody. Od té doby učinili
vládní úředníci prohlášení v médiích a navštívili tábor, přičemž vyhrožovali
lidem, aby odešli před jeho uzavřením navrženém na 30. listopad 2016.
„Uprchlíci se ocitli mezi dvěma mlýnskými
kameny. Keňští vládní úředníci tvrdí, že musí odejít do konce měsíce nebo budou
přinuceni odjet bez jakékoli pomoci,” řekl Michelle Kagari, zástupce ředitele Amnesty
International pro východní Afriku.
„Tyto
akce nejsou v souladu s ujištěním keňské vlády mezinárodnímu společenství,
že zajistí, aby repatriace všech uprchlíků byly dobrovolné a prováděné bezpečně
a důstojně.”
Výzkumní pracovníci Amnesty International
navštívili v srpnu Dadáb, kde hovořili jednotlivě s 56 uprchlíky a s dalšími
35 v rámci skupinových diskuzí o tamní situaci.
Mezi dotazovanými byli dva bratři ve věku
15 a 18 let, kteří odešli do Somálska v lednu 2016 a vrátili se do Dadábu o
čtyři měsíce později. Ti uvedli, že když se dostali do Somálska, jejich otec
byl zabit přímo před nimi a oni byli odvedeni lidmi z teroristické skupiny
al-Šabáb. Nakonec uprchli a vrátili se do Dadábu.
V Somálsku, které se momentálně vyrovnává
s více než milionem vnitřně vysídlených osob, chybí zdroje nutné ke zvládnutí velkého
počtu návratu uprchlíků z Dadábu. Služby včetně bydlení, zdravotnictví a školského
systému jsou nadále v zoufalém stavu.
Většina uprchlíků, se kterými Amnesty
International hovořila, prohlásila, že uvažují o odchodu pouze kvůli výhrůžkám
ze strany keňských vládních úředníků.
Podle průzkumu prováděného keňskou vládou
a UNHCR v červenci a srpnu souhlasilo s návratem pouze 25% uprchlíků. Jako
důvody k odchodu uváděli výhrůžky keňských úřadů, že budou přinuceni odejít,
pokud neodejdou již nyní, a že přijdou o podporu UNHCR.
Hadi, který žije v Dadábu posledních 24 let,
řekl Amnesty International: „Oni [keňské úřady] nás vytlačují do Somálska. Přišli
do našich obydlí s mikrofony a řekli: „Musíte se jít zaregistrovat k odchodu do
Somálska… Jestliže se nezaregistrujete nyní, budete muset jít pěšky se svými
dětmi na zádech.”
Jeho svědectví potvrdila Samira, která
žije v táboře posledních osm let. „Lidé věří, že po listopadu nebude žádná
pomoc pro ty, kteří zde zůstanou, ani jim nebude zajištěna doprava zpět do
Somálska… Lidé se tedy stěhují dříve ze strachu, že by přišli o pomoc
s cestou zpět.”
Keňa ani mezinárodní společenství neposkytují
žádné alternativní možnosti pro většinu uprchlíků, kteří si nepřejí návrat do Somálska.
Někteří z těch, kteří hovořili s Amnesty International, uváděli jako důvody,
proč se nechtějí vrátit, nejen nejistotu, ale i nedostatek základních služeb a
strach z diskriminace.
Mezi těmi, kteří vyjádřili obavy z návratu, jsou postižení lidé a členové
minoritních skupin. Pro ně není návrat do Somálska alternativou, jelikož nebyla
přijata žádná další bezpečnostní opatření.
Mouna, matka postiženého dítěte, řekla: „V
Somálsku nejsou žádná zařízení pro postižené. Jako uprchlíci jsme poslední ve všem.
S postiženými dětmi budeme stát na konci fronty, když přijde na poskytování
pomoci.”
Amina, žena, jejíž šestiletý syn je
albín, řekla: „Dalším velkým důvodem, proč nechci jít zpět, je to, že lidé albinismus
neznají a nechápou. Již zde někteří říkají, že je syn nelegitimní, že je
cizinec. Ostatní děti si ho dobírají, že je jiný. V Somálsku to vidím ještě
mnohem hůře. Tam nebude mít k dispozici ani krém, který dostává na kůži.”
Nedostatečná mezinárodní podpora
poskytovaná Keni, kontinuálně podfinancované žádosti o pomoc a minimální počty
míst k přesídlení nejzranitelnějších uprchlíků přispěly ke katastrofální
situaci, ve které se obyvatelé Dadábu momentálně nacházejí. Jen 10 zemí hostí více
než polovinu z 21 milionů světových uprchlíků – Keňa je jednou z nich.
„Zvýšené restrikce vůči somálským
uprchlíkům ze strany Keni přicházejí v době fatálních selhání bohatých zemí
přijmout svůj spravedlivý díl odpovědnosti. Mezinárodní společenství by nemělo zaměřovat
pozornost na vrácení uprchlíků do Somálska, kde je vystavují nebezpečí dalšího
porušování lidských práv, ale spíše spolupracovat s Keňou na zajištění
dlouhodobých udržitelných řešení,” řekl Michelle Kagari.
„To předpokládá více míst k přesídlení
pro nejzranitelnější uprchlíky, ale také to, aby jim Keňa, s plnou podporou
mezinárodního společenství, zaručila jejich práva a našla způsoby jejich
integrace do společnosti a nenechávala je jen v uprchlických táborech.”
Pozadí
Informace poskytnuté dotazovanými
uprchlíky byly prověřeny s vládními i nevládními zdroji, které buď působí přímo
v Dadábu nebo se zabývají uprchlickou problematikou. Výzkumní pracovníci rovněž
prostudovali již stávající výzkumu ohledně situace uprchlíků v Keni, jakož i příslušné
relevantní zákony a politické dokumenty.
Keňa je v současné chvíli
hostitelskou zemí více než 500 000 uprchlíků. Minimálně 330 000 z nich jsou Somálci,
z nichž se zhruba 260 000 nachází v uprchlickém táboře v Dadábu. Od mezinárodního
společenství dostala Keňa jen velmi omezenou podporu. Podle UNHCR potřebuje
Keňa od mezinárodního společenství 272 milionů dolarů, aby situaci zvládla. K
31. říjnu 2016 byla výzva naplněna jen z 38%. V roce 2015 bylo z Keni
přesídleno celkem 5 tisíc osob, z nichž více než 3 500 dostalo azyl v USA. Pouze
671 zranitelných uprchlíků bylo přesídleno do zemí EU. V roce 2016 bylo zatím
přesídleno1 648 osob do USA a 118 do EU.
V posledních letech vedla série
teroristických útoků spáchaných al-Šabábem v Keni – včetně útoku na nákupní
středisko Westgate v Nairobi v roce 2013 a útoku na universitu v Garisse v
dubnu 2015 – jakož i nepatrné zlepšení bezpečností situace v Somálsku, k narůstajícímu
tlaku ze strany keňských úřadů na
repatriaci somálských uprchlíků.
Somálsko je pustošeno přes dvě
desetiletí trvajícím konfliktem. Boj mezi vládními silami, podporovanými jednotkami
Africké unie a milicemi al-Šabábu vyústil v ohromné porušování lidských práv
civilistů a zničil základní služby a infrastrukturu.
