„Bezskrupulózní náboráři profitují po celém
Nepálu ničením životů – těm, kteří usilovně hledají zaměstnání, účtují
nezákonně přemrštěné poplatky za zprostředkování práce v cizině, a když se
situace nevyvíjí dobře, zanechávají je poté v zámoří,“ řekl James Lynch,
zástupce ředitele programu pro řešení globálních problémů Amnesty
International.
„Přistěhovalečtí pracovníci zjistí až po
odchodu z Nepálu, že byli podvedeni ohledně všeho, od výše platu po pracovní
podmínky. To je pak ale příliš pozdě a mnozí skončí s náborovými dluhy,
které mohou splácet po zbytek svého produktivního života.
Přistěhovalečtí pracovníci přispívají
v penězích, které posílají domů, téměř jednou třetinou k nepálskému
HDP, přesto vláda utratí jen nepatrný zlomek svého rozpočtu na jejich potřeby.
Je nejvyšší čas, aby se tato rovnice změnila a tito pracovníci získali ochranu,
na kterou mají právo.“
Výzkumní pracovníci Amnesty International vedli
v letech 2016 a 2017 rozhovory se 127 nepálskými migranty a desítkami vládních
úředníků v osmi obvodech Nepálu pro zprávu Proměna lidí na zisk: nezákonný nábor zaměstnanců, nekalé obchodování a
nucená práce nepálských přistěhovaleckých pracovníků. Téměř všichni, se
kterými organizace hovořila, byli v rukou privátních náborářů vystaveni některé
formě zneužívání.
Celoživotní dluhy
Suresh z oblasti Saptari vyprávěl Amnesty
International, jak si od místního věřitele půjčil 250 000 nepálských rupií
(2 416 USD) na 36% úrok, aby zaplatil náborovému agentu. Tímto agentem a
náborovou agenturou byl ujištěn, že ze svých výdělků v cizině bude schopen dluh
rychle splatit.
Ale v továrně na rukavice
v Malajsii, kde byl Suresh umístěn, nedostal někdy výplatu až po dobu tří
měsíců. Když obdržel své měsíční mzdy, byly o 354 USD nižší, než mu slíbila
náborová agentura. Ze svého zaměstnání ani z Malajsie nemohl odejít,
protože jeho zaměstnavatel mu při příjezdu zabavil pas a odmítnul ukončit
smlouvu. Suresh opakovaně volal do své náborové agentury o pomoc, ale nikdy mu
neodpověděli.
Když se mu nakonec po dvou letech podařilo
odjet z Malajsie, nahromadil se mu ohromný dluh ve výši 550 000 nepálských
rupií (5 317 USD). Zpět ve své vesnici v Nepálu vydělává asi 50 až
100 USD měsíčně – to znamená, že by mu mohlo trvat až 50 let, než splatí své
migrační dluhy.
„Stanovisko náborářů je kupování a prodávání
lidí. A naši lidé končí tak, že jsou zneužíváni, protože vláda je nechrání před
tím, aby se s nimi obchodovalo jako s dobytkem,“ řekl Suresh.
Přistěhovalečtí pracovníci, kteří odešli do
ciziny před rokem 2015, ohlásili, že v průměru platí náborovým agentům a
agenturám za svou práci v cizině 1 346 USD (137 000 nepálských rupií). To
je o 549 USD více, než je v současné době limit podle nepálského práva.
Žádná volba
Z nedostatku přiměřených pracovních
příležitostí doma se rostoucí počet Nepálců domnívá, že nemají jinou volbu, než
se poohlédnout po práci v cizině, přičemž více než 400 000 putuje každý rok za
prací do zámoří.
Ti, kteří hledají práci, jsou vystaveni
značnému zneužívání místními agenty a náborovými agenturami. Bývají často
podvedeni ohledně charakteru a podmínek svého zaměstnání v cizině a jsou nuceni
platit nezákonně vysoké náborové poplatky.
Náboráři jim často zabavují pasy a odmítají
poskytnout jinou podstatnou dokumentaci, jako jsou smlouvy a stvrzenky. Jedna
agentura řekla Amnesty International, že účtuje vysoké poplatky, protože
v opačném případě by přistěhovalečtí pracovníci mohli odejít ze
zaměstnání, které jim bylo opatřeno.
„Jestliže zaměstnanci utečou, ztrácí
společnost svou investici. Pokud nebudou muset za své zaměstnání platit, budou
si myslet, že jedou do ciziny na dovolenou a že se mohou vrátit do Nepálu,
kdykoli se jim zachce.“
Jakmile se přestěhují do zahraničí – velká
většina do Malajsie nebo zemí v Perském zálivu – jsou přistěhovalečtí
pracovníci vystaveni vážnému riziku vykořisťovatelských pracovních podmínek,
které se mohou rovnat nucené práci. Jejich víza jsou obecně vázána na
zaměstnavatele, tzn. že pokud odejdou, riskují, že zůstanou bez dokumentů a
ztratí právo pracovat nebo zůstat v zemi.
Pracovníci bez patřičných dokumentů se opět
snadno stávají oběťmi vykořisťováni. Zatímco se snaží vydělat nebo si půjčit
peníze, aby se mohli vrátit domů do Nepálu, čelí hrozbám uvěznění, zadržení a
soudního stíhání za imigrační přečiny. Několik Nepálců, kteří se stali
přistěhovaleckými pracovníky bez dokumentů, vyprávělo výzkumníkům Amnesty
International, jak byli nuceni vyhledat vykořisťovatelské „repatriační agenty“
černého trhu, kteří si účtovali vysoké poplatky, aby je dostali domů.
Podle nepálského práva musejí náborové
agentury zaplatit za repatriaci pracovníků, jejichž pracovní podmínky se liší
od těch, které jsou uvedeny v původní smlouvě. Amnesty International však
nezjistila jediný případ, kdy by náborová agentura splnila svou povinnost.
Dobré úmysly, špatná realizace
Nepálská vláda učinila některé potenciálně
pozitivní kroky k řešení způsobu zneužívání, kterým trpí migranti, přičemž
nejpozoruhodnější je zásada „Bezplatné vízum, bezplatná jízdenka“, která nabyla
účinnosti v červenci 2015.
Předpokládá se značné snížení částky, kterou
mohou náboroví agenti a agentury účtovat pracovníkům, tím, že budou požadovat
od zahraničních zaměstnavatelů, aby hradili náklady na letenky a vyřízení víz,
jakož i snížení poplatků za služby na 10 000 nepálských rupií (96 USD).
Ale nikdo ze 127 pracovníků, se kterými
Amnesty International hovořila, nemohl najít náborovou agenturu, která by jim
neúčtovala vízové a jízdní náklady nebo respektovala limit poplatků za služby,
určený v zásadě „Bezplatné vízum, bezplatná jízdenka“. Mezitím se náborový
průmysl důrazně postavil proti tomuto principu a na protest vstoupil dvakrát do
stávky, aby přinutil vládu ke změně postoje.
„Navzdory některým slibným nápadům znamená
nedostatek politické vůle spojený s byrokratickou netečností, že podnikům stále
nic nebrání v účinném vykořisťování migrantů. Je zcela jasné, že zásada ‚Bezplatné
vízum, bezplatná jízdenka‘ není zaváděna nebo vynucována důsledně,“ řekl James
Lynch.
„Nepálská vláda musí plně investovat do
ochrany přistěhovaleckých pracovníků, počínaje důkladným zaváděním klíčových
zákonů a předpisů, které zabrání náborovým agenturám, aby rychle vydělaly
peníze na úkor budoucnosti chudých lidí.“
