Maryja Kalesnikavová, profesionální hudebnice a bývalá umělecká ředitelka kulturního centra, se v květnu připojila k prezidentské kampani Viktara Babaryka. Poté, co ještě před volbou prezidenta dne 9. srpna byli Viktar Babaryka a další prezidentští kandidáti zatčeni, se stala jednou z opozičních vůdkyň. Spolu se Světlanou Tichanovskou a Veranikou Tsapkalovou zformovala Maryja Kalesnikavová trojici žen, jež vyzývaly k hromadným protestům proti úřadujícímu prezidentovi Alexandru Lukašenkovi. Veranika Tsapkalová z obav před perzekucemi opustila dne 9. srpna Bělorusko. Poté, co byla dne 10. srpna násilně vyhoštěna Světlana Tichanovská, se Maryja Kalesnikavová stala čelní představitelkou opozice v Bělorusku. Objevovala se v předních řadách četných pouličních protestů, byla opakovaně terčem protiprávních aktů policistů, poskytla řadů rozhovorů zástupcům sdělovacích prostředků a pokračovala v podporování osob, které byly svévolně zatčeny a následně ve vazbě mučeny a vystaveny dalším formám špatného zacházení. Maryja Kalesnikavová je členkou sedmičlenného předsednictva opoziční Koordinační rady, vytvořené po volbách.

Maryja Kalesnikavová zmizela ráno dne 7. září ve stejný čas jako další dva prominentní členové Koordinační rady Ivan Krautsou a Anton Radnenkou. Očití svědci viděli, jak ji maskovaní muži v civilu odvlekli do dodávky s nápisem „Doprava a spoje“. Po celý den úřady popíraly jakékoli informace o jejím stavu nebo místě pobytu. Ráno dne 8. září potvrdily ukrajinské orgány, že Ivan Krautsou a Anton Radnenkou překročili jejich státní hranice. Až později média uvedla, že oba muži byli nuceni opustit Bělorusko proti své vůli. Rovněž vyšlo najevo, že s nimi byla také Maryja Kalesnikavová, která však vyhoštění zabránila roztrháním svého cestovního pasu. Navzdory popírání běloruských úřadů se všeobecně věřilo, že byla umístěna do vazby. Místo jejího pobytu zveřejnily běloruské orgány až 9. září, tedy více než osmačtyřicet hodin po jejím zmizení. Poté, co ji zadržela pohraniční stráží v Mazyru, byla převezena do vazební věznice v centru Minsku a později přemístěna do vazební věznice v Zhodzině, značně vzdálené od hlavního města, kde se u brány pravidelně shromažďovaly davy lidí požadující její propuštění. Zůstává ve vyšetřovací vazbě a čelí obvinění podle § 361 trestního zákoníku „Vyzývání k aktivitám směřujících k podrývání národní bezpečnosti“. Dne 6. září 2021 odsoudil oblastní soud v Minsku Maryji Kalesnikovovou a jejího kolegu Maksima Znaka, členy opoziční Koordinační rady a spolupracovníky vězněného uchazeče o prezidentský úřad Viktara Babaryky (ten byl v červenci 2021 odsouzen k čtrnáctiletému trestu vězení) k nebývale tvrdým trestům. Kalesnikavovou poslal na jedenáct let do vězení, Znak si odsedí deset let.