Podle deníku Hamšárí, který provozuje teheránská samospráva, byly v nedávné době do města přepraveni tři odsouzení v souvislosti s vykonáním soudem nařízených trestů oslepení. K přesunům do teheránské věznice došlo údajně proto, že provincie, odkud odsouzení pocházejí, nemají věznice vybavené pro takový výkon trestu. Rozsudky soudů se při ukládání těchto a podobných trestů opírají o islámské právo šaría, konkrétně zásadu qisas, která funguje jako odplata ve stylu „oko za oko“.

V roce 2022 Amnesty evidovala znepokojivý nárůst počtu tělesných trestů a trestů smrti v Íránu. Ke konci července 2022 Amnesty spolu s organizací Abdorrahman Boroumand Centre upozornily na vysoký počet provedených trestů smrti v první polovině tohoto roku. Celkem bylo zaznamenáno 251 poprav, a je tedy více než pravděpodobné, že pokud budou popravy pokračovat tímto tempem, popraví Írán víc lidí než v roce 2021, kdy byl trest smrti za celý rok vykonán na 314 osobách.

V nedávné době navíc vzrostly obavy, že íránské úřady plánují urychlit počet těchto krutých, ponižujících a nelidských trestů. Dne 5. srpna 2022 odvysílala televizní stanice sídlící ve Velké Británii Iran International reportáž o uniklém dopise z 19. dubna 2022 podepsaném zástupcem hlavy íránské justice Mohammadem Mossadeghem Kahnemouim. V dopise Kahnemoui nařizuje příslušným orgánům v jednotlivých provinciích, aby urychleně vykonaly všechny rozsudky qisas, a to i vůči osobám odsouzeným k trestu smrti a tělesným trestům, jako je amputace a oslepení. Podle dopisu mají být tyto tresty provedeny centrálně, což znamená, že odsouzení mají být z provincií posláni do Teheránu. Provinční soudy mají také podávat zprávy o tom, jak provádění qisas v jednotlivých provinciích postupuje.

Od května do září 2022 proběhly v teheránské věznici Evin amputace prstů pěti mužů. Podle výpovědi svědka byly tyto amputace provedeny ve vězeňské klinice za přítomnosti několika státních úředníků, prokurátora věznice Evin a vrchního lékaře vězeňské kliniky. Nejméně osm dalších mužů v současné době čelí hrozbě amputace prstů. Podle Abdorrahman Boroumand Centre od ledna 2000 íránské úřady amputovaly prsty přinejmenším 135 mužům.

Posledním veřejně dostupným záznamem o výkonu trestu oslepení je případ z 3. března 2015, kdy byl odsouzený muž oslepen na levé oko podle zásady qisas za to, že v srpnu 2009 v městě Qom sám oslepil jiného muže kyselinou. Kromě oslepení mu také bylo nařízeno zaplatit takzvané „krvavé peníze“ (diyah) a byl odsouzen k deseti letům vězení. Od té doby není známý žádný další případ výkonu trestu oslepení, íránské soudy ovšem tyto rozsudky nadále vydávají a nyní hrozí, že budou uplatněny.

Mezinárodní právo definuje mučení jako skutek úmyslně působící silnou bolest nebo utrpení, ať už fyzické či mentální, který byl vykonán na člověku za účelem potrestání za jeho skutečný nebo domněle provedený čin, dále s cílem zastrašení třetí osoby nebo za účelem jakékoliv jiné formy diskriminace. Valné shromáždění OSN důsledně odsuzuje mučení a jiné špatné zacházení a vyzývá státy, aby případy mučení vyšetřovaly a soudně stíhaly. Deklarace o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením nebo trestáním z roku 1975 stanoví povinnosti všech států vyšetřovat případy údajného mučení, soudně stíhat pachatele a také poskytovat odškodnění obětem. Článek 10 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech rovněž uvádí, že se všemi odsouzenými osobami musí být „jednáno lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti lidské bytosti“.

Írán je signatářem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a jako takový je ze zákona povinen zakázat a trestat zločin mučení ve všech případech bez výjimky. Navzdory tomu ale íránský trestní zákoník umožňuje udělovat tělesné tresty, které se mučení rovnají, jako je amputace, bičování, oslepení, ukřižování a kamenování. Íránské zákony navíc nařizují, že výkonu tělesného trestu musí být přítomen lékař, což je v přímém rozporu s etickými zásadami a mezinárodními normami, jež účast lékařů na mučení výslovně zakazují.