Podle deníku Hamšárí, který provozuje teheránská samospráva, byly v nedávné době do města přepraveni tři odsouzení v souvislosti s vykonáním soudem nařízených trestů oslepení. K přesunům do teheránské věznice došlo údajně proto, že provincie, odkud odsouzení pocházejí, nemají věznice vybavené pro takový výkon trestu. Rozsudky soudů se při ukládání těchto a podobných trestů opírají o islámské právo šaría, konkrétně zásadu qisas, která funguje jako odplata ve stylu „oko za oko“.
V roce 2022 Amnesty evidovala znepokojivý nárůst počtu tělesných trestů a trestů smrti v Íránu. Ke konci července 2022 Amnesty spolu s organizací Abdorrahman Boroumand Centre upozornily na vysoký počet provedených trestů smrti v první polovině tohoto roku. Celkem bylo zaznamenáno 251 poprav, a je tedy více než pravděpodobné, že pokud budou popravy pokračovat tímto tempem, popraví Írán víc lidí než v roce 2021, kdy byl trest smrti za celý rok vykonán na 314 osobách.
V nedávné době navíc vzrostly obavy, že íránské úřady plánují urychlit počet těchto krutých, ponižujících a nelidských trestů. Dne 5. srpna 2022 odvysílala televizní stanice sídlící ve Velké Británii Iran International reportáž o uniklém dopise z 19. dubna 2022 podepsaném zástupcem hlavy íránské justice Mohammadem Mossadeghem Kahnemouim. V dopise Kahnemoui nařizuje příslušným orgánům v jednotlivých provinciích, aby urychleně vykonaly všechny rozsudky qisas, a to i vůči osobám odsouzeným k trestu smrti a tělesným trestům, jako je amputace a oslepení. Podle dopisu mají být tyto tresty provedeny centrálně, což znamená, že odsouzení mají být z provincií posláni do Teheránu. Provinční soudy mají také podávat zprávy o tom, jak provádění qisas v jednotlivých provinciích postupuje.
Od května do září 2022 proběhly v teheránské věznici Evin amputace prstů pěti mužů. Podle výpovědi svědka byly tyto amputace provedeny ve vězeňské klinice za přítomnosti několika státních úředníků, prokurátora věznice Evin a vrchního lékaře vězeňské kliniky. Nejméně osm dalších mužů v současné době čelí hrozbě amputace prstů. Podle Abdorrahman Boroumand Centre od ledna 2000 íránské úřady amputovaly prsty přinejmenším 135 mužům.
Posledním veřejně dostupným záznamem o výkonu trestu oslepení je případ z 3. března 2015, kdy byl odsouzený muž oslepen na levé oko podle zásady qisas za to, že v srpnu 2009 v městě Qom sám oslepil jiného muže kyselinou. Kromě oslepení mu také bylo nařízeno zaplatit takzvané „krvavé peníze“ (diyah) a byl odsouzen k deseti letům vězení. Od té doby není známý žádný další případ výkonu trestu oslepení, íránské soudy ovšem tyto rozsudky nadále vydávají a nyní hrozí, že budou uplatněny.
Mezinárodní právo definuje mučení jako skutek úmyslně působící silnou bolest nebo utrpení, ať už fyzické či mentální, který byl vykonán na člověku za účelem potrestání za jeho skutečný nebo domněle provedený čin, dále s cílem zastrašení třetí osoby nebo za účelem jakékoliv jiné formy diskriminace. Valné shromáždění OSN důsledně odsuzuje mučení a jiné špatné zacházení a vyzývá státy, aby případy mučení vyšetřovaly a soudně stíhaly. Deklarace o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením nebo trestáním z roku 1975 stanoví povinnosti všech států vyšetřovat případy údajného mučení, soudně stíhat pachatele a také poskytovat odškodnění obětem. Článek 10 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech rovněž uvádí, že se všemi odsouzenými osobami musí být „jednáno lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti lidské bytosti“.
Írán je signatářem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a jako takový je ze zákona povinen zakázat a trestat zločin mučení ve všech případech bez výjimky. Navzdory tomu ale íránský trestní zákoník umožňuje udělovat tělesné tresty, které se mučení rovnají, jako je amputace, bičování, oslepení, ukřižování a kamenování. Íránské zákony navíc nařizují, že výkonu tělesného trestu musí být přítomen lékař, což je v přímém rozporu s etickými zásadami a mezinárodními normami, jež účast lékařů na mučení výslovně zakazují.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Zrušení rozsudků o trestech oslepení, které se rovnají mučení.
Spravedlivé soudní procesy s obžalovanými v souladu mezinárodním právem, jejichž součástí nebudou tělesné tresty.
Vážený pane vedoucí soudní správy,
vyjadřuji své hluboké znepokojení nad případem dvou mužů a jedné ženy, již jsou v bezprostředním ohrožení soudem nařízeného oslepení, poté, co byly jejich rozsudky na základě zásady qisas odeslány Úřadu pro výkon trestů. Dne 2. srpna 2022 informoval deník Hamšárí, který provozuje teheránská samospráva, že tři samostatné oslepující rozsudky byly postoupeny 3. oddělení teheránského Úřadu pro výkon trestů.
Podle tohoto článku je jednou z odsouzených žena, kterou trestní soud ve městě Kermánšáh ve stejnojmenné provincii odsoudil k oslepení pravého oka, odnětí svobody a zaplacení „krvavých peněz“ (diyah) jako trest za to, že v roce 2011 kyselinou oslepila pravé oko své sousedky. Její vina a trest byly stvrzeny rozhodnutím Nejvyššího soudu. Noviny rovněž informovaly, že muž z provincie Fars byl odsouzen k oslepení za rvačku v roce 2017 během které svého soupeře oslepil nožem. Posledním odsouzeným je muž pocházející z provincie Qom, který byl odsouzen k oslepení za incident z roku 2018, během něhož oslepil jinou osobu střelnou zbraní. Článek také bez dalších podrobností uvedl, že rozsudky obou mužů „byly stvrzeny soudem“. Podle tohoto článku byly všechny tři osoby odsouzeny na základě principu odplaty qisas a byly poslány do Teheránu, protože provincie Kermánšáh, Qom a Fars nejsou vybaveny pro výkon tohoto trestu.
Amnesty International v posledních měsících zaznamenala znepokojující nárůst v počtu provedení tělesných trestů a trestů smrti. Například 27. července 2022 íránské úřady použily gilotinu k amputaci prstů Pouya Torabiho, odsouzeného za krádež. Podobným případem je trest pro Sayeda Borata Hosseiniho, jemuž byly bez anestetik amputovány prsty 31. května 2022. Oba muži byli pro výkon amputace přemístěni z věznic v provinciích do věznice Evin v Teheránu. Tělesné tresty jsou formou mučení, jsou tudíž nelegální podle mezinárodního práva a jsou výslovně zakázány článkem 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je Irán smluvní stranou.
Naléhavě Vás žádám, aby byly všechny naplánované tresty oslepení zrušeny a rozsudky byly odvolány, protože tento trest se rovná mučení, a aby s obžalovanými byly vedeny spravedlivé soudní procesy bez rozsudků zahrnujících tělesné tresty. Dále na Vás naléhám, aby v Íránu byly všechny druhy tělesného trestu zakázány a aby se se zadrženými zacházelo s lidskou důstojností. Měly by být zavedeny veřejné vzdělávací kampaně zaměřené na prevenci násilných činů, včetně útoků kyselinou. V neposlední řadě musí být obětem takovýchto útoků poskytnuta léčba zahrnující psychosociální a lékařskou rehabilitaci.
S pozdravem
Dear Mr Gholamhossein Mohseni Ejei,
I am gravely concerned that two men and one woman are at imminent risk of judicially-sanctioned blinding after their qesas (retribution-in-kind) sentences were sent to the Office for Implementation of Sentences. On 2 August 2022, Hamshahri Daily news, which is operated by the municipality of Tehran, reported that three separate blinding sentences were referred to Branch 3 of Tehran’s Office for Implementation of Sentences. The article specified that among them was a woman sentenced by a criminal court in Kermanshah, Kermanshah province, to being blinded in her right eye, a prison term and payment of “blood money” (diyah) after being convicted of blinding the right eye of her neighbour with acid in 2011. Her conviction and sentence were upheld by the Supreme Court. The newspaper also reported that a man in Fars province was sentenced to being blinded in connection to the blinding of another person with a knife during a fight in 2017, while a second man in Qom province was sentenced to being blinded for the blinding of a person with a bullet in 2018. Without providing further details, the article stated that the two men’s convictions and sentences “were upheld”. According to the article. all three were sentenced under the principle of qesas (retribution-in-kind), which is a theory of equivalent retaliation, and referred to Tehran for implementation as Kermanshah, Qom and Fars provinces are not equipped to carry out these sentences.
In recent months, Amnesty International has documented an alarming spike in the implementation of corporal punishment and death sentences. For instance, on 27 July 2022, Iranian authorities used a guillotine machine to amputate the fingers of Pouya Torabi, who had been convicted of theft. Prior to this, on 31 May 2022, the fingers of Sayed Barat Hosseini were amputated without anaesthetic. Both were transferred to Tehran’s Evin prison from provincial prisons for the implementation of their amputation sentences. Corporal punishments constitute torture, a crime under international law, and which is prohibited under Article 7 of the International Covenant on Civil and Political Rights (ICCPR), to which Iran is a state party.
I call on you to immediately stop any plans to implement any blinding sentences, and quash the blinding sentences of all three as they amount to torture, and grant them fair retrials without resorting to corporal punishments. More broadly, I urge the Iranian authorities to abolish all forms of corporal punishment in law and practice and to treat prisoners and detainees with human dignity. Public education campaigns must be initiated aimed at preventing acts of violence including acid attacks, and ensure that survivors of such attacks are provided with effective remedies, including psycho-social and medical rehabilitation.
Yours sincerely,
