Pozadí

23. prosince 2014 nejvyšší soud Kabardinsko-balkarské republiky vydal rozhodnutí v případu 57 mužů obviněných z účasti na ozbrojeném útoku na Nalčik v říjnu 2005. Od té doby většina obžalovaných strávila 9 let ve vazbě. Soud začal v dubnu 2008 a trval přes 6 let.

Během soudu došlo k porušení několika zásad spravedlivého procesu, včetně neprošetření tvrzení o mučení. Soud nakonec odsoudil všech 57 obviněných, dva další muži zemřeli v průběhu soudního procesu. Pěti obviněným soud udělil doživotní trest. Tři obžalované propustil, protože si svůj trest již odseděli. Ostatní dostali tresty odnětí svobody v různé délce od 10 do 23 let ve vysoce střeženém zařízení. Většina obžalovaných trvá na své nevině a proti rozhodnutí se odvolala. Sergej Kazijev, jeden z odsouzených, zemřel 21. srpna po téměř tříměsíční hladovce. Podobně jako jeho spoluobžalovaní, i Sergej si stěžoval na mučení a špatné zacházení. V důsledku toho se mu rozvinula cirhóza a cukrovka. V roce 2011 umístily úřady Sergeje do domácího vězení. I přes jeho chatrné zdraví byl po odsouzení na 14 a půl roku opět umístěn do vazby. Sergej držel hladovku kvůli požadavku na přesun do trestanecké kolonie, kde jsou podmínky méně tvrdé než v SIZO-1.

Standardy na poskytnutí lékařské péče jsou zakotveny v mnoha mezinárodních dokumentech. Konkrétně pravidlo 22(2) v dokumentu OSN „Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni,“ který umožňuje přesun nemocných vězňů, kteří vyžadují zvláštní ošetření, do specializovaných institucí nebo civilních nemocnic. I Rusko přijalo zákony, které uvádějí standardy zdravotní péče pro vězně. Ty obsahují možnost změny trestu odnětí svobody za jiné opatření právě ze zdravotních důvodů. Odepření zdravotní péče může být podle úmluv OSN považováno za mučení nebo jiné špatné zacházení.