• Amnesty International přináší nové
důkazy o mučení, špatném zacházení a nelegálním navracení uprchlíků a migrantů
z Řecka do Turecka
• Někteří lidé byli zadrženi až 700 km od
hranic a poté hromadně navráceni na pozemní hranici s Tureckem
• Amnesty vyzývá pohraniční
síly evropské agentury na ochranu hranic Frontex, aby pozastavily nebo stáhly
své řecké operace
Výzkumná zpráva, Řecko:
Násilí, lži a navracení,
dokumentuje, jak řecké úřady provádějí nezákonné navracení uprchlíků jak na
pevnině, tak na moři. Zaměřuje se především na nezákonné operace v oblasti
Evros, na pozemní hranici mezi Řeckem a Tureckem. V únoru a březnu roku 2020 Řecko
násilně odsunulo uprchlíky a migranty v reakci na jednostranné otevření
pozemních hranic s Tureckem. Dokumentováním incidentů, ke kterým
došlo po těchto událostech, od června do prosince 2020, tento nový výzkum
ukazuje, že porušování lidských práv na hranicích Řecka nadále pokračuje a
stalo se zavedenou praxí.
„Je zřejmé, že několik řeckých úřadů
úzce koordinuje brutální zadržování lidí, kteří hledají bezpečí v Řecku.
Lidé jsou vystavováni násilí a poté převedeni na břehy řeky Evros. Následně
jsou navráceni do Turecka,“ uvedla Adriana Tidona, výzkumnice pro migraci
z evropské kanceláře Amnesty International.
„Náš výzkum ukazuje, že násilné navracení
uprchlíků a migrantů se stalo de facto řeckou politikou kontroly hranic v
regionu Evros. Úroveň organizování potřebného k provedení těchto návratů, které
zasáhly až 1 000 lidí v případech, které jsme zdokumentovali, ukazuje, jak
daleko Řecko v nelegálním navracení lidí a v zakrývání této praxe
zašlo.“
Drtivá většina lidí, s nimiž Amnesty International hovořila,
uvedla, že zažila nebo byla svědkem násilí od lidí, které popisovali jako
uniformované řecké úředníky, v některých případech se jednalo o muže v civilním oblečení. Toto násilí
zahrnovalo údery tyčí nebo obuškem, kopání, rány pěstí a facky, což
v některých případech vedlo k těžkým zraněním. Muži byli často podrobováni
ponižujícím a agresivním prohlídkám, při kterých museli být nazí, což se
v některých případech dělo i v přítomnosti žen a dětí.
Ve většině případů oznámené násilné činy
porušovaly mezinárodní zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení. Některé incidenty byly tak násilné, že je
lze označit pro jejich závažnost a ponižující nebo represivní charakter jako
mučení.
25letý Syřan Saif*, který byl v srpnu 2020
čtyřikrát navrácen, řekl Amnesty International, že při jeho druhém pokusu byla
skupina se kterou cestoval, přepadena „vojáky“ v černém oblečení a kuklách a
převezena na břeh řeky Evros, která vede přes řecké a turecké hranice. Dva lidé
ve skupině se pokusili o útěk, ale jeden z vojáků je zastavil a nemilosrdně
zbil. Saif, který měl podezření, že jednomu z mužů byla zlomena páteř,
sdělil Amnesty International: „Nemohl se vůbec hýbat, nemohl ani pohnout rukama.“ Podle Saifa poté, co vojáci odvedli
dva zraněné muže přes řeku do Turecka, přišli zraněným na pomoc turečtí vojáci
a sanitka.
Další muž Amnesty International sdělil, že
během jedné z návratových operací byli on a jeho skupina vytlačeni z lodi do
vody poblíž ostrůvku uprostřed řeky Evros, kde zůstali několik dní uvězněni.
Jeden z mužů, kteří byli donuceni opustit loď, neuměl plavat a křičel o pomoc,
když se topil ve vodě a poté byl stržen proudem.
K nelegálním návratům však nedochází
pouze v příhraničních oblastech, lidé jsou zadržováni také hluboko na řecké
pevnině, a poté nelegálně navraceni do Tureceka. Amnesty International hovořila
se čtyřmi lidmi, kteří byli zadrženi a odvezeni do detenčního zařízení v
oblastech severního Řecka a nakonec ve větších skupinách vráceni zpět do
Turecka. Mezi nimi byli uznaní uprchlíci a registrovaní žadatelé o azyl, kteří
žili již téměř rok v pevninském Řecku.
Jeden z nich, 31letý Syřan Nabil* a
registrovaný žadatel o azyl v Řecku, řekl Amnesty International, že byl zatčen
v přístavu ve městě Igoumenitsa v severozápadním Řecku. Policie mu řekla, že
bude převezen do Atén a propuštěn, poté byl však převezen na zadržovací místo
blíže k evropské pozemní hranici, zbit a nakonec odsunut ve skupině 70
lidí, včetně dětí. Amnesty International sdělil: „Než jsem vstoupil do
autobusu, ukázal jsem policii svou azylovou kartu, ale oni mi ji vzali,
roztrhali a řekli mi, ať nastoupím do
autobusu.“
„Všichni lidé, se kterými jsme
mluvili, byli odsunuti z oblastí, kde má evropská agentura na ochranu hranic
Frontex značný počet zaměstnanců. Agentura proto nemůže tvrdit, že o násilí,
které jsme zdokumentovali my a mnoho dalších, nic neví. Agentura Frontex je
povinna zabránit porušování lidských práv a pokud to nemůže efektivně udělat,
měla by ukončit nebo pozastavit operace v Řecku,“ uvedla Adriana Tidona.
Pozadí
Zpráva Amnesty International Řecko: Násilí, lži a navracení je
založena na rozhovorech s 16 lidmi, kteří zažili 21 návratů. Zaměřuje se
především na návraty z hranice Evrosu v období od června do prosince 2020. Na
základě jejich svědectví lze usuzovat, že tyto nezákonné operace zasáhly
přibližně 1 000 lidí.
Human Rights Watch v těchto dnech
zveřejňuje související výzkum, který se zaměřuje na odpovědnost agentury
Frontex za porušování lidských práv na vnějších hranicích EU, včetně Řecka.
Frontex, Evropská agentura pro pohraniční
a pobřežní stráž, je povinna
přijmout přiměřená opatření na ochranu lidí před porušováním lidských práv a
pozastavit nebo ukončit svou činnost, pokud k takovému porušování dochází.
*Jména byla změněna za účelem ochrany
identit.
Pro další informace, prosím, kontaktujte:
Šárka Antošová
Expertka na migraci
E-mail: sarka.antosova@amnesty.cz
